Kristus IX. (Tolik různých pohledů)

Program z příručky Na lovu perly

 

 

 

Bible přináší množství dalších, dílčích pohledů na Kristovu smrt.

Důkaz lásky

Některé texty v Bibli umožňují odložit stranou ne zcela jednoduché koncepty oběti, smíření či smlouvy a vnímat Ježíšovu smrt jako důkaz lásky:

Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele. (J 15, 13)

Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce. (J 10, 11)

Sestoupení za ztracenou ovcí: hluboko, až do rokle smrti sestupuje pastýř za ztracenou ovcí. (Lk 15)

Nakolik k lásce vždy patří oběť, vydání sebe sama? (J 3, 16) V českém ekumenickém překladu Markova evangelia je zakryto řecké sloveso paradidomi, které může mít mnoho významů (zradit, uvěznit), ale především znamená „vydat“ – objevuje se na zásadních místech Ježíšova příběhu a značí pohyb, vydání, odevzdání se Boží lásky.

Do tohoto oddílu zařaďme i nesení bolestí, ran a nemocí pro druhé (Iz 53). Izajášův text je zajímavý tím, že ho Ježíš pravděpodobně znal a mohl v jeho světle vnímat vlastní úděl.

Odpuštění

Kříž je možné vidět jako výrazodpouštění

Ježíš z kříže odpouští těm, kteří ho křižují. (Lk)

„bez vylití krve není odpuštění“ (Žd 9 – spadá do obětní metaforiky, viz výše)

Vykoupení

Kříž jako zaplacení výkupného a osvobození

Ve Starém zákoně bylo důsledkem nesplacených dluhů prodání do otroctví. (Dluh vede k otroctví!) Byla však určena postava vykupitele - zastánce, což byl někdo z příbuzenstva, kdo měl pomoci, abyste neskončili úplně zle. (Lv 25, 47)

„Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé." (Mk 10, 45) Výchozí stav je otroctví, výsledkem vykoupení je svoboda.

Vykoupení z prázdnoty svého způsobu života. (1 Pt 1, 18)

Metafora výkupného může být matoucí, když si položíme otázku, komu se výkupné platí. Satanovi? Tomu Bůh nemusí nic platit. Spíš se tu obecně počítá s tím, že vykoupení na svobodu něco stojí.

 

Ztotožnění

Kříž se nabízí jako děj či cesta, se kterou se člověk může ztotožnit:

Člověk může přijmout (křtem) Ježíšovu smrt jako svou a tak získat naději podílu na vzkříšení: „Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom - jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce - i my vstoupili na cestu nového života.“ (Ř 6, 4)

Další metafory

Vyvýšení Krista na kříži – pohled na něj zachraňuje, jako zachraňoval pohled na „hada ohnivce“ (Nu 21; J 3, 14)      

Zrno musí zemřít, aby mohlo vzejít nový život. (Jan 12, 23)

Uzdravení: „jeho jizvami jsme uzdraveni“ (Iz 53, 5)

Zvěstování evangelia v pekle (1 Pt 3, 19)

Kříž jako místo začátku nového vztahu (J 19, 26-27)

Uvedené příklady si nečiní nárok být úplným seznamem biblických metafor vztahujících se ke Kristovu utrpení a smrti. Jejich cílem je ukázat šíři obrazů (často vzájemně nesouvislých), které všechny mohou být nápomocné při hledání významu Kristovy smrti na kříži.

Doslov:

Vraťme se k apoštolu Pavlovi, k jeho textu v 1 K 1, 18-31, kde mluví o Kristu ukřižovaném. V tom oddíle chybí „smrt za nás“ či jakékoli další pokusy o jasnou interpretaci Kristova kříže. Je zde jen paradox: Boží moudrost a síla jsou jiné než ty lidské. Kříž z lidského pohledu není moudrost, nemá „logiku“ nějakou jednoznačně z lidského pohledu čitelnou. Je bláznovstvím! (Berme to jako varování před snahou svázat Kristovu smrt na kříži nějakou jednoznačnou rozumovou konstrukcí.) Kristův kříž tu podle Pavla jen staví na hlavu lidské hodnoty a rozlišování, co je víc a co je míň, co je síla a co slabost, co moudrost a co bláznovství.

Situace v Korintu byla taková, že se tam věřící hádali: Někdo je prý víc duchovní, někdo méně. Někdo je víc apoštol, někdo méně. Došlo na přetlačování mezi autoritami, na dělání ramen, kdo je úspěšnější, koho více provází Boží síla. Pavel byl některými viděn jako neúspěšný apoštol: Vždyť ho pořád někde bičují. Pavel oponuje: Naopak z mých konfliktů, z toho, že jsem neustále bitej, pronásledovanej, slabej já beru potvrzení, že jsem na správné Kristově cestě. (2 K 11-12) Kristův kříž převrací lidský pohled na to, co je úspěch či neúspěch, síla či slabost.

Převrácení hodnot nakonec známe od Ježíše samotného: první budou poslední, poslední první. Co mohlo vypadat jako ztráta, je ve skutečnosti vítězstvím. (Lk 17, 33) Církev jako prostor určený Kristovým křížem, je prostorem, kde nefunguje zákon silnějšího nebo rychlejšího, ale zákon lásky, která sebe sama ponižuje k službě druhým.