Co si ještě Rút dovolí?

Verze pro tiskPDF verze
Otištěno z časopisu Bratrstvo 5/2008
  
Čtení Rt 3
Ten dnešní příběh z knihy Rút je nejpodivnější část celé knihy. Když tak jeden nahlédne do komentářů jednotlivých vykladačů, tak přes všechny rozdíly neustále naráží na společnou myšlenku, kterou staří latiníci vyjadřovali úslovím Quod licet Iovi non licet bovi - co je dovoleno Jovovi, to není dovoleno volovi. Rút ano, ale ty, milý čtenáři, tohle dělat nesmíš. Jako by Rút patřila mezi určité vyvolence, pro které jako by prostě neplatila tradiční měřítka morálky a tito vyvolení pak dělají věci, nad kterými nám, obyčejným smrtelníkům, zůstává rozum stát. Rút, která leze do postele Bóazovi stojí v jedné řadě s Bóazovou prapraprapraprababičkou Támar, která se převlékla za prostitutku a vyspala se vlastním tchánem či Lotovými dcerami, které v touze po potomku neváhaly opít vlastního otce a spát s ním. Ve stejné řadě ale stojí i mnohé výroky z žalmů a zvláště pak mnohé z toho, co Bohu řekl trpící Job. Gedeón, který se dožaduje několikanásobného znamení od Hospodina, než uvěří, že je to skutečně Boží slovo, aby šel proti Midjáncům. A nemusíme brouzdat jen vodami Starého zákona! Ježíš proklínající neplodný fíkovník, Ježíš vyhánějící kupčíky z krámu, Ježíš nadávající farizejům do hadů a plemene zmijí. Některé okamžiky ze života jinak bez problémů následováníhodných postav jsou opravdu těžký oříšek. Takové přirovnání Hospodina k soudci, který se "Boha nebál a z lidí si nic nedělal" a vdově vyhověl jen proto, že ho neustále otravovala (Lk 18,1n), to také není něco, co by šlo prostě jen tak přejít poklidným "Amen".
Nakolik si můžeme brát příklad z toho, co jsme dnes slyšeli o Rút? Jestliže Rút udělala to, co udělala, v "odvaze víry" (jak se píše v jednom komentáři), pak je oprávněné se ptát, kam až může sahat naše odvaha víry a kde je tedy ta hranice, kdy už nejde o odvahu víry, ale opovážlivé spoléhání na Boží milost či přímo rouhání a pohanské praktiky. Leč předem říkám - obávám se že žádná taková jasná hranice neexistuje. Je potřeba postupovat případ od případu a hledat, v jaké situaci vidíme toho kterého svědka víry. A teprve z této situace, z osobní nouze, kterou z toho kterého příběhu poznáváme, pak vyvozovat závěry, jestli to které řešení únosné je a nebo není.
My máme před sebou Rút a Noemi. Budeme se muset podívat na jejich životní situaci a následně se pak zkusme zamyslet nad tím, jaká to musí být situace, aby opravňovala k takovémuto řešení. A také co to vlastně bylo za řešení, které Rút zvolila.
I my se totiž v životě dostaneme do nejrůznějších situací a mnohdy velmi těžkých. Něco je jasné už teď: Je nutné neskládat ruce do klína, ale bojovat, rvát se s tím, co se nazývá osud.
Na straně druhé pak na příkladu Rút uvidíme, že tento boj nelze vést bez jakýchkoliv pravidel. I tam, kde se pouštíme na tenký led lidských řešení, tam je potřeba počítat s Božími řády a nařízeními. Ale podrobnosti až příště.
Biblický odkaz: 
Rút 3,1–18
Autor: 
Pechar, Jaroslav
Rok vzniku: 
2008