..., chci tebou kamarádit.

Otištěno z časopisu Bratrstvo 7/2000

 Matouš 19,1 - 10

 RUBEN KUŽEL



Ježíš vešel do Jericha a procházel jím. Tam byl muž jménem Zacheus, vrchní celník a veliký boháč; toužil uvidět Ježíše, aby poznal, kdo to je, ale poněvadž byl malé postavy, nemohl ho pro zástup spatřit. Běžel proto napřed a vylezl na moruši, aby ho uviděl, neboť tudy měl jít. Když Ježíš přišel k tomu místu, pohlédl vzhůru a řekl: "Zachee, pojď rychle dolů, neboť dnes musím zůstat v tvém domě." On rychle slezl a s radostí jej přijal. Všichni, kdo to viděli, reptali: "On je hostem u hříšného člověka!" Zacheus se zastavil a řekl Pánu: "Polovinu svého jmění, Pane, dávám chudým, a jestliže jsem někoho ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně. Ježíš mu řekl: "Dnes přišlo spasení do tohoto domu; vždyť je to také syn Abahamův. Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co bylo zahynulo."

 

    V naší vesnici žil člověk, o němž se dobře vědělo. Po celém kraji o něm šla zvěst. Každý na něj něco slyšel či pověděl. On se totiž chová jinak, nedodržuje naše zvyklosti, nerespektuje dobré mravy. Prostě: takovej šmejd, parazit.

    A přitom: ten člověk zná Zákon. Ví, jak se má chovat. Ví, že má jednat slušně. Že nemá podvádět, krást a šidit. Také ví, že se má dělit s druhými. Dobře zná morální kodex budovatele království nebeského. Ví, co má dělat a co nemá. Ví, jak má žít.

    A navíc se stále znovu setkává s apely a nároky: je třeba, musíš, nesmíš, to se nedělá, není vhodné, nemůžeš.

    Okolím je označen a zařazen: boháč, podvodník, darebák, hříšník. Jasná kolektivní norma, před níž se stydí, před níž se uzavírá.

    Pohrdání lidmi, znalost Bible, morální výzvy - všechno je to k ničemu. Život jede ve vyjetých kolejích. Samospád. Samopohyb. Jiná možnost není.

    Jen všude někdo pokřikuje, že by být měla, že být musí, že já musím, že já nesmím. I sám na sebe pořvávám, že tohle ne, že musím jinak. Chci jinak. Jenže to nejde. Vyjeté koleje. Samospád. Jiná možnost není. Hřích. Hříšník.

    A tak jde člověk životem sám, s vědomím nesplněných požadavků. Stále dál, po šikmé ploše, nemůže jinak. Je vděčným námětem mravoučných kázání i oblíbeným předmětem klepů. Jak je libé zdrbnout takovýho týpka.

    Až jednou se ten člověk potká s někým, kdo mu řekne: Já chci být s tebou. A je. Jsou spolu. Setkali se.

    Bez ohledu na lidské škatulky, do nichž jedni zavírají druhé, aby se s nimi nemuseli potkat. Chlívky, na něž jsme si tak zvykli, že se do nich zavíráme sami. Je to přehledné, logické, pohodlné.

    Ten chlápek se chová, jako by žádných krabiček nebylo. Přichází za tím, od něhož by člověk kůrku nevzal, se slovy: Chci s tebou večeřet. Chci jít k tobě na návštěvu. Chci s tebou být.

    Šok. Člověk se lekl, pak se mu rozbušilo srdce a zvlhly oči. Zážitek přijetí. Setkání Já - Ty. Opuštění přidělené škatulky i vybudované elity.

    Prožili setkání. Už v sobě neměl prázdno. Nemusel ho zaplňovat hromaděním, kupením, kupováním. Prožil něco tak skvělého, že vybočil ze svých kolejí, obrátil se jiným směrem. S nevídanou samozřejmostí činí dobré. Jinak to ani nejde. Život dostal novou inspiraci, chuť a energii. Celým tělem mu rezonuje: chci být s tebou, chci s tebou sedět u jednoho stolu, chci jít s tebou na jedno. Mám tě rád. Beru tě. Fakt mi za to stojíš. Seš pro mě dobrej.

    To je milost, odpuštění, osvobození. Největší síla, která proměňuje život člověka. Její tajemství tkví v přijetí ničím nepodmíněném.

    Tenhle příběh se už dlouho vypráví. On se už dlouho děje - v mnoha rozličných setkáních. O jednom vypráví evangelista Lukáš. Ježíš vešel do Jericha a procházel jím. Tam byl muž jménem Zacheus, vrchní celník a veliký boháč; toužil uvidět Ježíše, aby poznal, kdo to je, ale poněvadž byl malé postavy, nemohl ho pro zástup spatřit. Běžel proto napřed a vylezl na moruši, aby ho uviděl, neboť tudy měl jít. Když Ježíš přišel k tomu místu, pohlédl vzhůru a řekl: "Zachee pojď rychle dolů, neboť dnes musím zůstat v tvém domě." On rychle slezl a s radostí jej přijal. Všichni, kdo to viděli, reptali: "Polovinu svého jmění, Pane, dávám chudým a jestliže jsem někoho ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně. " Ježíš mu řekl: "Dnes přišlo spasení do tohoto domu; vždyť je to také syn Abrahamův. Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo.



Autor je farářem v Klášteře n. Dědinou