Otištěno z časopisu Bratrstvo 1/1997

„Co člověk zaseje, to také sklidí.“ List Galatským 6,7

 

Podvod na cestě k dobrému cíli nic neznamená. Podvádíme-li, nic tím nezískáme, jsme-li podvedeni, nic tím neztrácíme. Ne, že by podvod s životem nezamíchal. Jákobovi život úplně přeorá. Ale přes všechny ty životní kotrmelce jakoby se tu prosazovala linka, které se nic nedotýká, kterou nelze ani uchvátit, ani zmařit, kterou je prostě třeba respektovat, které je možné se držet důvěrou jako naděje, ke které je třeba se svým životem přiznávat. Na ničem jiném nezáleží. O to, co Bůh zaslíbil, tě nic nemůže připravit. Snad jenom ty sám.

     Když Jákob podvedl otce, aby požehnání získal, musel utíkat a o všechno, co měl, se připravil. Když je nyní sám podveden, požehnání, které mimo jiné zaslibovalo, že jeho synů bude bezpočet, se plní. A právě skrze to, co ani on sám nechtěl, skrze nemilovanou Leu.

     Jeden se nad tím příběhem musí ptát, jakou váhu vůbec přikládat svým přáním? Záleží skutečně plnost života na tom, zda se nám podaří dosáhnout to, po čem toužíme? Co je důležitější - prosadit se, nikomu nenaletět, nebo žít věrně, odpovědně a spravedlivě, třeba i v tom, co jsme si nepřáli, třeba i jako podvedení? Víme my, kudy do našeho života vchází požehnání, odkud do našeho života září světlo, abychom splnění svých přání a záměrů přikládali takovou váhu? Neměla by nás ta jistota, o které píše apoštol, totiž že: „co člověk zaseje, to také sklidí“, a kterou ilustruje právě ten příběh podvedeného podvodníka Jákoba, vést k pokoře, která nevidí vrchol života v tom, že konečně pevně uchopí jeho opratě a pofrčí si to, kam bude chtít? A není to nakonec milost, že všechno nedopadne, jak bychom si přáli? Nejsme právě v tom, co podle našeho srdce není, obdarováni mnohonásobně víc?

     Zkusme někdy místo rozmrzelosti z nesplněných přání a nenaplněných tužeb, otevřít oči. Možná najednou uvidíme svůj život požehnaný a bohatý, možná ve své smůle zahlédneme štědrost Boží.

     Zkusme se někdy raději vydat té možnosti, že naletíme, než abychom se z obavy, že se naše přání a záměry nezdaří, sami k podvodu uchýlili. Vždyť: Co člověk zaseje, to také sklidí. Ale nejen to - i tam kde nezasel, může díky milosti Boží sklízet.