Ale zbav nás od zlého

Otištěno z časopisu Bratrstvo 8/1998

Takže k tomu to všechno směřuje? To si lidé, kteří potkali Ježíše, myslí, že by je zlé mohlo docela míjet? Že bude všechno podle jejich přání? Ani se mi nechce vypočítávat, co všechno by mohli chtít, aby bylo nebo nebylo, když se řekne "zbav nás od zlého". Nejsou nakonec jako rozmazlené děti?



Tolik se změnilo tím, že člověk potkal Ježíše. Zopakujte si to ještě jednou: Člověk ztratil samotu (nesouvislost), ztratil bezvýhlednost ponoření se do zápasu o vlastní malé věci, našel něco opravdu Nového, dobrého, co patří sem, našel odvahu, důvěru vyslovit svou křehkost a obrátit se s ní k druhému, zakusil, jak to, co zužuje výhled a působí samotu, se ztrácí... Takové bohatství!



Nepřipadá vám, že nakonec to všechno zkazí? Jako kdyby neměli dost na tom všem předtím, jako by nakonec řekli: "A ještě modré z nebe."



Ale ne, to lidem, co potkali Ježíše, křivdíme. Naše dnešní prosba se říká jedním dechem s prosbou předchozí - "neuvoď nás v pokušení" - a pak to zlé (v souvislosti celé modlitby Páně) má svou tvář, svůj prostý smysl: zlé je - co mě odvádí od Tebe. Od bohatství, kterým je potkat Tebe. Zlé je, co mi zastiňuje výhled, který jsi mi Ty otevřel. Zlé není ledacos, co mě potká, bolí, z čeho je mi smutno, co mě zraní. Zlé je to, co se mi vtírá do srdce a působí tam znovu zmatek, zanáší tam tmu, zlé je, co se dostává mezi nás, zlé je to, co zkouší smazat nebo překrýt to, co jsem u Něho, u Ježíše našel, dostal.



Tak se k tomu přidává ještě prosba: "zbav (vysvoboď!) nás od zlého. Rozhodně se nenechám od Tebe odvést, svést stranou z cesty, na které jsou Tvoje stopy. A tenhle, který se staví mezi nás, Tobě a mně do cesty - ať uhne. Odstrč ho stranou. Apage satanas. Táhni."

Pavel Jun