Otištěno z časopisu Bratrstvo 9/2005

A přišli k němu saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a ptali se ho: „Mistře, Mojžíš

nám ustanovil: ‚Zemře-li něčí bratr a zanechá manželku bezdětnou, ať se s ní

ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.‘ Bylo sedm bratří. Oženil se první

a zemřel bez potomka. Jeho manželku si vzal druhý, ale zemřel a také nezanechal

potomka. A stejně třetí. A nikdo z těch sedmi nezanechal potomka. Naposledy ze

všech zemřela i ta žena. Komu z nich bude patřit, až po vzkříšení vstanou? Všech

sedm ji přece mělo za manželku.“

Ježíš jim řekl: „Mýlíte se, neznáte Písmo ani moc Boží! Když lidé vstanou z mrtvých,

nežení se ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé. A pokud jde o mrtvé, že vstanou,

nečetli jste v knize Mojžíšově, ve vyprávění o hořícím keři, jak Bůh Mojžíšovi

řekl: ‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘? On přece není Bohem

mrtvých, nýbrž Bohem živých. Velmi se mýlíte!“ Marek 12,18-27

Ježíš Kristus byl vzkříšen. Základní pilíř

naší víry. Ten ukřižovaný, který zemřel

a byl pohřben, z mrtvých vstal. Bůh mu

dal povstat. Právě jemu. Na tom, že to byl

on a ne někdo jiný, si evangelia dávají záležet.

Ježíš s celým svým životním příběhem

od začátku do konce. Ježíš se svými

vztahy k učedníkům a dalším lidem. Ježíš

s tím, co dělá a říká. A ačkoli mezi jeho pozemským

životem a novým životem Vzkříšeného

je obrovská propast a trhlina smrti, je

zde z Boží milosti a moci také neoddiskutovatelná

návaznost. Zkrátka je to on! Smrti

navzdory. S tím stojí a padá naše víra.

A pak přijde někdo, kdo se do nás pustí:

„Ale to je přece nemožné, aby něco takového

bylo. To je nepředstavitelné, aby člověk,

jehož život skončí, byl nějak vzkříšen.

Není možné, aby to byl on, když už byl mrtvej.

To nejde.“ Sem tam se dočkáme i nějakého

vědeckého argumentu na důkaz, proč

to nejde. Věřit ve vzkříšení dnes prý odporuje

zdravému rozumu. To dřív možná, protože

toho lidé tolik nevěděli a neznali, tak

věřili ledasčemu.

Omyl. To, že vzkříšení odporuje

logické lidské úvaze, už

si „tenkrát dřív“ mysleli například

saduceové. A přišli

s tím za Ježíšem. Jejich argument

proti nebyl vědecký,

ale nábožensko-právní.

Myšlenku vzkříšení prý nelze

sladit se Zákonem Mojžíšovým.

A protože nařízení

Zákona dal Mojžíšovi sám Bůh a vzkříšení

musí zařídit také Bůh, tak to by Bůh sám sobě

odporoval. A to je teprve nemyslitelné!

A jelikož nelze zpochybnit Zákon, musíme

vyloučit to druhé, vzkříšení. O kterém se navíc

v Zákoně vůbec nemluví. Logická úvaha.

Co ty na to, Mistře?

„Mýlíte se, neznáte Písmo ani moc Boží!“

To, že je pro nás něco nepředstavitelné,

ještě neznamená, že je to Bohu nemožné.

A aniž by Bůh nějak „vygumoval“ všechny

manželské svazky ženy ze saducejského

příkladu, může ji povolat k novému životu,

kde neplatí právní (nebo třeba vědecké)

zákony tohoto věku.

Pokud by nebylo vzkříšení, proč by se Bůh

živých mnoho desetiletí po smrti praotců

Abrahama, Izáka a Jákoba představil Mojžíšovi

právě jako jejich Bůh? Tak je to přece

psáno v Zákoně, v jeho druhé knize, ve

vyprávění o hořícím keři. Je-li Bohem živých,

jsou praotci u Boha živými. Jinak,

než jak si život dokážeme představit a definovat

my. Ale jsou to oni, s celými svými

příběhy. Svou víru ve vzkříšení takto ještě

před svou smrtí obhajuje

ten, který bude vzkříšen.

Obhajuje ji i za nás.

Nedejte se zmýlit, živ je

Ježíš! Ten, který „byl za

nás ukřižován, za dnů

Pontia Piláta byl umučen

a pohřben, třetího

dne vstal z mrtvých podle

Písma“.