Vejtaha Boha neoblafne... Jak se chová pravý křesťan
Autor
Otištěno z časopisu Bratrstvo 8/2007
Pomůcky: papír, propisky
Obsah: Bůh prokoukne každého vejtahu
a náfuku.
Postup: Po přečtení textu dostane každý
jeden list papíru, který rozdělí čarami na 3
sloupce. Do prvního sloupce každý napíše
jména několika lidí, kteří mu přijdou „blbí“
nebo „divní“. Zároveň ať do druhého
sloupce napíše proč. V druhém kroku se
vžijte do role milujícího rodiče a do třetího
sloupce napište, co je těchto lidech dobré.
Zhodnocení: zeptejte se účastníků, jestli
našli dobré stránky dotyčných; jaké to je,
dívat se jiným pohledem na tytéž lidi; jaký
je rozdíl mezi úhly pohledu.
Otázky k textu: Přijde vám podobenství
spravedlivé k oběma mužům? Proč? Proč
je farizeus špatným příkladem? Přijde vám
někdo „blbej“, vytahujete se vy na někoho
nebo někým pohrdáte – i v duchu! -
a proč? Znáte někoho, kdo si myslí, že je
o dost lepší než vy? Jaký je to pocit? Co je
negativního na vytahování se? Proč jsou
si lidé před Bohem rovni? Co je pozitivního
na přiznání svých chyb?
Úvaha: Farizeus a celník. Limonádový Joe
a Jack Badman. Hodný a zlý. Vchází-li na
scénu první, hraje vznešená hudba. Lidé se
s obdivem otáčejí, šeptají dětem:„Kdybys
byl tak jednou jako on!“ Hrdina zná své
kvality. Staví je na odiv. Změna. Plíživá
melodie věští něco nekalého. Vstupuje
záporňák. Zůstává stát u dveří. Děti se
bezděky otřesou. Slýchají „Jestli nepůjdeš
spát, přijde si pro tebe!“ Patří-nepatří do
lidské společnosti. Budí strach. Sám se
bojí lidí, Boha, spravedlnosti. Má proč.
Víme, jak to bude dál. Ten zlý, který má tu
drzost a ještě leze mezi nás, slušné lidi,
bude vykázán do příslušných mezí. Ano.
Vedle hrdinových skvostných činů vypadá
padouch ještě opovrženíhodnější. A třešnička
na dortu – padouch lituje. Happyend
všech happyendů. Teď bude hrdina odměněn.
Ale co to? Zvedá se padouch! Hrdina
může jen zírat, jak se ten bídák ztrácí
v slunečních paprscích Božího odpuštění.
PROČ? Nějaký nepovedený nezávislý
film? Copak se hrdinové nechávají na
holičkách?
Farizej nebo třeba já se chováme dle
norem. „Třídím odpad a nejezdím na černo.
Ne jako tamten! Jsem se sebou spokojen.
Buď se mnou spokojen.“ Jenže Bůh
se nespokojí s naší spokojeností. Vlastně
potřebuju ho ještě? Ptám se ho na něco?
Nezbylo pro něj místo. Leda na nebeském
trůnu, odkud má přikyvovat. Nejsem náhodou
taky ten, co už od života a od Boha
víc nežádá? Náš padouch se naopak otvírá
dokořán. Výmluvu by našel. Jenže...on
lituje. Jaká ironie. Uznává, že jeho osobní
měřítka chování nejsou absolutní. Místo
zakrývání a výmluv, obnaží své rány
a vředy. Prosí o vyléčení. Je to právě zloduch,
kterému Bůh naslouchá. Odpouští
mu jeho špatný způsob života. Dostává,
o co prosil.
Proč ale farizej Bohu tolik vadí? Jde o přístup.
Žít mimo mnoho pozitivního znamená
i zraňovat ostatní i sebe a dělat chyby.
Toho se nikdo prostě nedokáže vyvarovat.
Stát před Bohem a říkat: „jsem jednička
nebo aspoň lepší než tamten,“ to je sebeklam
nebo lež. Když si své omyly přiznám,
jednám poctivě. Když je popírám a vytahuju
se, sám se shazuju v Božích očích.
I Jack Badman má šanci se napravit, když
pozná a uzná svou chybu. Když ale svou
chybu nevidím nebo nechci vidět, těžko
můžu něco měnit. Uznat, že na tom jsem
stejně jako ti druzí. Není třeba se bát pravdy.
Říká se, že Bůh je jako milující otec.
Proto si můžeme klidně s Colalokovými
přiznat, že padouch nebo hrdina, my jsme
jedna rodina.
Modlitba: Pane, prosím, abych se nebál
přemýšlet o svých chybách a odkrýt před
Tebou svou duši. Uč mě mluvit s Tebou
v modlitbě o mých chybách, omylech,
bolestech. Děkuji, že smím. Děkuju, že
mi tolik odpouštíš. Děkuju, že mé starosti
neseš se mnou. Děkuju, že mě osvobozuješ.
Amen.
Medková, Marie
Jak se chová pravý křesťan
Počet osob: Skupina mládeže (neomezeně:)
Cíl: Budeme mluvit o království nebeském
a o jeho místě v našem životě. Jak je to možné
– dát „nebi“ místo v našem životě? Máme
království uskutečňovat už nyní, máme žít
v následování Krista? Jaký postoj k životu,
jaký životní styl je od nás jako od křesťanů
žádán?
Postup: Přečtěte si legendu o kejklíři Phamphalonovi.
Mluvte spolu o ní (otázky níže).
Poznámka: Je možné natisknout legendu
o Phamphalonovi, aby si to lidé mohli číst
současně.
Legenda o kejlíři Phamphalonovi
V době c ísaře Theodosie žil v Cař ihradu
významný muž jménem Hermius. Všichni lidé
si jej vážili, protože byl spravedlivý a zbožný.
Měl ale pevné přání žít svaté v následování
Krista; přesto stále víc poznával, že v normálním
všedním dni to není možné. Tak prosil
o propuštění z císařské služby, rozdal majetek
chudým a vydal se do pouště, aby stál na
sloupu a vedl Bohu se líbící život. Už brzy jej
ctili obyvatelé pouště jako svatého, obstarávali
jej potravou a on neopustil svůj sloup
třicet let. Stále víc měl svět a lidi za Bohem
zavržené a zlé. Jedné noci slyšel hlas, který
mu uložil: „Jdi do Damašku a najdi muže
jménem Phamphalon: „Ten se mi líbí, víc než
ty!“ tak se vydal Hermius na cestu. Unaven
došel večer do města. Nikdo ho ale nechtěl
přijmout, ani ne lidé, kteří platili za zbožné.
Náhodou objevil Phamphalonův domek. On
byl kejklířem, který bavil bohaté a nevěstky
svými kousky. Hermius si řekl: „to nemůže
být ten Phamphalon, který se líbí Bohu. Kejklíř!“
Přesto vnitřní hlas mu řekl, aby vstoupil.
Phamphalon se o něj postaral jako o hosta,
přenechal mu svůj dům a odešel spát ven.
Celou noc Hermius pochyboval. Ráno se dali
oba do řeči a Phamphalon pověděl Hermiovi
jeden příběh ze svého života. Jeden bohatý
Řek mu dal před časem veliký majetek jako
odměnu za jeho žerty. Tu Phamphalon uvěřil,
že by mohl skončit s opovrhovaným kejklířstvím
a někde se v klidu usadit. Přesto sotva
když dostal ty peníze, dostal strach. Zamknul
dům, nenechával nikoho vstoupit a skrýval
své bohatství. Jeho život se docela změnil.
Jednoho večera klepala na dveře zahalená
postava. Phamphalon nedůvěřivě otevřel. Tu
odhalila postava svou tvář a on poznal známou
ženu, která se dostala nezaviněně do
velkého neštěstí: prodali jejího muže a děti
kvůli velkým dluhům jako otroky. Žena prosila
Phamphalona, aby jí pomohl, aby mohla
vykoupit svou rodinu a aby se nemusela stát
nevěstkou. Bez zdráhání jí dal Phamphalon
celý majetek, obstaral jí i chybějící peníze
a vedl svůj život dál jako chudý kejklíř.
Tu náhle poznal Hermius, že tento muž udělal
víc než on, i když zůstal 30 let na sloupu. Vrátil
se zpět do pouště a hlídal cizím lidem kozy,
protože člověk má sloužit druhým lidem.
Shrnutí a otázky k textu:
Legenda o kejklíři Phamphalonovi ukazuje
dva extrémní postoje. Hermius se stáhne ze
světa, aby mohl sloužit Bohu, na druhé straně
Phamphalon se neliší vnějšně od „dětí tohoto
světa“, slouží ale lidem svým životem.
Proč se rozhodl Hermius pro život na sloupu?
Co poznal potkáním s Phamphalonem?
Jak lze žít v následování Krista? Co dělá člověka
pravým křesťanem?
Junová Miriam