Vejtaha Boha neoblafne... Jak se chová pravý křesťan

Otištěno z časopisu Bratrstvo 8/2007

Pomůcky: papír, propisky

Obsah: Bůh prokoukne každého vejtahu

a náfuku.

Postup: Po přečtení textu dostane každý

jeden list papíru, který rozdělí čarami na 3

sloupce. Do prvního sloupce každý napíše

jména několika lidí, kteří mu přijdou „blbí“

nebo „divní“. Zároveň ať do druhého

sloupce napíše proč. V druhém kroku se

vžijte do role milujícího rodiče a do třetího

sloupce napište, co je těchto lidech dobré.

Zhodnocení: zeptejte se účastníků, jestli

našli dobré stránky dotyčných; jaké to je,

dívat se jiným pohledem na tytéž lidi; jaký

je rozdíl mezi úhly pohledu.

Otázky k textu: Přijde vám podobenství

spravedlivé k oběma mužům? Proč? Proč

je farizeus špatným příkladem? Přijde vám

někdo „blbej“, vytahujete se vy na někoho

nebo někým pohrdáte – i v duchu! -

a proč? Znáte někoho, kdo si myslí, že je

o dost lepší než vy? Jaký je to pocit? Co je

negativního na vytahování se? Proč jsou

si lidé před Bohem rovni? Co je pozitivního

na přiznání svých chyb?

Úvaha: Farizeus a celník. Limonádový Joe

a Jack Badman. Hodný a zlý. Vchází-li na

scénu první, hraje vznešená hudba. Lidé se

s obdivem otáčejí, šeptají dětem:„Kdybys

byl tak jednou jako on!“ Hrdina zná své

kvality. Staví je na odiv. Změna. Plíživá

melodie věští něco nekalého. Vstupuje

záporňák. Zůstává stát u dveří. Děti se

bezděky otřesou. Slýchají „Jestli nepůjdeš

spát, přijde si pro tebe!“ Patří-nepatří do

lidské společnosti. Budí strach. Sám se

bojí lidí, Boha, spravedlnosti. Má proč.

Víme, jak to bude dál. Ten zlý, který má tu

drzost a ještě leze mezi nás, slušné lidi,

bude vykázán do příslušných mezí. Ano.

Vedle hrdinových skvostných činů vypadá

padouch ještě opovrženíhodnější. A třešnička

na dortu – padouch lituje. Happyend

všech happyendů. Teď bude hrdina odměněn.

Ale co to? Zvedá se padouch! Hrdina

může jen zírat, jak se ten bídák ztrácí

v slunečních paprscích Božího odpuštění.

PROČ? Nějaký nepovedený nezávislý

film? Copak se hrdinové nechávají na

holičkách?

Farizej nebo třeba já se chováme dle

norem. „Třídím odpad a nejezdím na černo.

Ne jako tamten! Jsem se sebou spokojen.

Buď se mnou spokojen.“ Jenže Bůh

se nespokojí s naší spokojeností. Vlastně

potřebuju ho ještě? Ptám se ho na něco?

Nezbylo pro něj místo. Leda na nebeském

trůnu, odkud má přikyvovat. Nejsem náhodou

taky ten, co už od života a od Boha

víc nežádá? Náš padouch se naopak otvírá

dokořán. Výmluvu by našel. Jenže...on

lituje. Jaká ironie. Uznává, že jeho osobní

měřítka chování nejsou absolutní. Místo

zakrývání a výmluv, obnaží své rány

a vředy. Prosí o vyléčení. Je to právě zloduch,

kterému Bůh naslouchá. Odpouští

mu jeho špatný způsob života. Dostává,

o co prosil.

Proč ale farizej Bohu tolik vadí? Jde o přístup.

Žít mimo mnoho pozitivního znamená

i zraňovat ostatní i sebe a dělat chyby.

Toho se nikdo prostě nedokáže vyvarovat.

Stát před Bohem a říkat: „jsem jednička

nebo aspoň lepší než tamten,“ to je sebeklam

nebo lež. Když si své omyly přiznám,

jednám poctivě. Když je popírám a vytahuju

se, sám se shazuju v Božích očích.

I Jack Badman má šanci se napravit, když

pozná a uzná svou chybu. Když ale svou

chybu nevidím nebo nechci vidět, těžko

můžu něco měnit. Uznat, že na tom jsem

stejně jako ti druzí. Není třeba se bát pravdy.

Říká se, že Bůh je jako milující otec.

Proto si můžeme klidně s Colalokovými

přiznat, že padouch nebo hrdina, my jsme

jedna rodina.

Modlitba: Pane, prosím, abych se nebál

přemýšlet o svých chybách a odkrýt před

Tebou svou duši. Uč mě mluvit s Tebou

v modlitbě o mých chybách, omylech,

bolestech. Děkuji, že smím. Děkuju, že

mi tolik odpouštíš. Děkuju, že mé starosti

neseš se mnou. Děkuju, že mě osvobozuješ.

Amen.

Medková, Marie

Jak se chová pravý křesťan

Počet osob: Skupina mládeže (neomezeně:)

Cíl: Budeme mluvit o království nebeském

a o jeho místě v našem životě. Jak je to možné

– dát „nebi“ místo v našem životě? Máme

království uskutečňovat už nyní, máme žít

v následování Krista? Jaký postoj k životu,

jaký životní styl je od nás jako od křesťanů

žádán?

Postup: Přečtěte si legendu o kejklíři Phamphalonovi.

Mluvte spolu o ní (otázky níže).

Poznámka: Je možné natisknout legendu

o Phamphalonovi, aby si to lidé mohli číst

současně.

Legenda o kejlíři Phamphalonovi

V době c ísaře Theodosie žil v Cař ihradu

významný muž jménem Hermius. Všichni lidé

si jej vážili, protože byl spravedlivý a zbožný.

Měl ale pevné přání žít svaté v následování

Krista; přesto stále víc poznával, že v normálním

všedním dni to není možné. Tak prosil

o propuštění z císařské služby, rozdal majetek

chudým a vydal se do pouště, aby stál na

sloupu a vedl Bohu se líbící život. Už brzy jej

ctili obyvatelé pouště jako svatého, obstarávali

jej potravou a on neopustil svůj sloup

třicet let. Stále víc měl svět a lidi za Bohem

zavržené a zlé. Jedné noci slyšel hlas, který

mu uložil: „Jdi do Damašku a najdi muže

jménem Phamphalon: „Ten se mi líbí, víc než

ty!“ tak se vydal Hermius na cestu. Unaven

došel večer do města. Nikdo ho ale nechtěl

přijmout, ani ne lidé, kteří platili za zbožné.

Náhodou objevil Phamphalonův domek. On

byl kejklířem, který bavil bohaté a nevěstky

svými kousky. Hermius si řekl: „to nemůže

být ten Phamphalon, který se líbí Bohu. Kejklíř!“

Přesto vnitřní hlas mu řekl, aby vstoupil.

Phamphalon se o něj postaral jako o hosta,

přenechal mu svůj dům a odešel spát ven.

Celou noc Hermius pochyboval. Ráno se dali

oba do řeči a Phamphalon pověděl Hermiovi

jeden příběh ze svého života. Jeden bohatý

Řek mu dal před časem veliký majetek jako

odměnu za jeho žerty. Tu Phamphalon uvěřil,

že by mohl skončit s opovrhovaným kejklířstvím

a někde se v klidu usadit. Přesto sotva

když dostal ty peníze, dostal strach. Zamknul

dům, nenechával nikoho vstoupit a skrýval

své bohatství. Jeho život se docela změnil.

Jednoho večera klepala na dveře zahalená

postava. Phamphalon nedůvěřivě otevřel. Tu

odhalila postava svou tvář a on poznal známou

ženu, která se dostala nezaviněně do

velkého neštěstí: prodali jejího muže a děti

kvůli velkým dluhům jako otroky. Žena prosila

Phamphalona, aby jí pomohl, aby mohla

vykoupit svou rodinu a aby se nemusela stát

nevěstkou. Bez zdráhání jí dal Phamphalon

celý majetek, obstaral jí i chybějící peníze

a vedl svůj život dál jako chudý kejklíř.

Tu náhle poznal Hermius, že tento muž udělal

víc než on, i když zůstal 30 let na sloupu. Vrátil

se zpět do pouště a hlídal cizím lidem kozy,

protože člověk má sloužit druhým lidem.

Shrnutí a otázky k textu:

Legenda o kejklíři Phamphalonovi ukazuje

dva extrémní postoje. Hermius se stáhne ze

světa, aby mohl sloužit Bohu, na druhé straně

Phamphalon se neliší vnějšně od „dětí tohoto

světa“, slouží ale lidem svým životem.

Proč se rozhodl Hermius pro život na sloupu?

Co poznal potkáním s Phamphalonem?

Jak lze žít v následování Krista? Co dělá člověka

pravým křesťanem?

Junová Miriam