Otištěno z časopisu Bratrstvo 10/1997

V SRDCI BETLÉMA V BETLÉMĚ SRDCE

Dana Rotkovská



Jak se tak pomalu blíží letošní Vánoce, vzpomínám zároveň na jedny minulé. Byly skutečně neobyčejné. Vypravila jsem se jim sama vstříc - rovnou do Betléma, města Davidova. Bylo nás takových čtyřicet. Konečně chvíle dlouho očekávaná: při bohoslužbě na Pastýřských polích čteme vánoční evangelium podle Lukáše o vší té betlémské obyčejnosti, ve které je s námi Bůh. A pak stojíme před velkolepým chrámem Narození. Ale dovnitř se dá projít jen skrze nízké "Dveře pokory". Vstoupí jen ten, kdo umí sklonit hlavu.



Ale největší vánoční překvapení mě čeká teprve venku: běžím, abych stihla prohlídku dalších míst, ale najednou se musím zastavit. Někdo vedle mne překládá výrok svatého Jeronýma, vytesaný na podstavci jeho sochy: "Kdyby se Kristus tisíckrát narodil v Betlémě, nenarodí-li se v tvém srdci, jsi stejně ztracen."



To jsou neobvyklé Vánoce! Ježíš narozený v srdci člověka. Tak nejsme zvyklí Vánoce čekat. Ani je prožívat a slavit. Vánoce k nám přicházejí s kalendářem jakoby zvenčí. Přinášejí nám ujištění, že naše víra není iluze nebo zbožné přání. Vždycky znovu se k tomu vracíme a i letos to tak bude. Ale přikývnout k tomu, to nestačí. Je to pozvání něčemu dalšímu. To "objektivní" se má stát mou zkušeností.



Vánoce jako svátek vnitřního narození. Tak se Kristův příchod děje stále. Od toho dne, kdy se narodil na tento svět. Přichází nezávisle na kalendáři a chce se rodit víc a víc v srdcích nás lidí. Chce být nejen nad námi jako náš Pán, ale chce žít v nás. Chce se narodit, žít a růst v nás.



Vánoce jsou k tomu, aby se taková proměna stala v těch, kdo mají srdce volné. Chudé. Alespoň tak, že se nedrží křečovitě jen svých věcí.



Spolu s Jeronýmem vám posílám vánoční přání: Ať se vám narodí Spasitel v Betlémě vašeho srdce!