Upřímnost (soubor textů)

Otištěno z časopisu Bratrstvo 1/2003

Upřímně

o upřímnosti

Petr Hudec
 

Co je vlastně upřímnost? Asi předně otevřenost a přímost. Co na srdci to na jazyku. Opakem je pokrytectví, možná falešnost. V srdci jed a na jazyku med. V inzerátech „ona hledá jeho nebo on hledá ji“ se často objevuje věta: „Hledám upřímnost.“ Podle toho by se zdálo, že upřímnost je jen pozitivní vlastnost a navíc - je to nedostatkové zboží. Ale já mám za to, že s tou upřímností je to složitější. Záleží na tom, ke komu upřímnost směřuje. Ke mně nebo k druhému, druhým? A také záleží na situaci. Jsou situace, které upřímnost vyžadují, jsou situace, v nichž upřímnost škodí. Jen s tou upřímností k sobě samému je to podle mně jasné: k sobě mám být upřímný vždy a za všech okolností.

     Ale co k druhému člověku? Třeba k své ženě, k svému muži. Mám před sebou výňatek z tisku, v němž skupina psychologů tvrdí: „Upřímnost škodí manželství“. Z 90 % s tím, co je v článku sice vřele nesouhlasím, ale s následujícími větami ano. „Nikdy nepřiznávejte manželce, že podle vás není dost elegantní a sexy. Také si dobře rozvažte, zda pochválíte před manželkou vzhled jiné ženy. V 80 % případů dojde nevyhnutelně k ostré hádce. Stejně tak není radno zpochybňovat vůdčí postavení muže nebo jeho zdatnost či inteligenci. V 90 % bude muž rozlícen...“ To je pravda. Taková upřímnost nikomu neprospěje, spíše uškodí. Někdo řekne: „Ale člověk má být pravdivý.“ Jenomže upřímnost není pravda. Upřímnost je nezbytným předpokladem pravdy, ale není s ní totožná.

     Myslím, že nad upřímností stojí prospěch bližního nebo prostě láska. Proto ji musí doprovázet empatie (vcítění a pochopení). A potom je také důležité, jak říká Ježíš, aby upřímnost k druhému následovala za upřímností k sobě samému. „Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ? …Pokrytče, nejprve vyjmi ze svého oka trám, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra.“ Tomu se říká sebekritika. Možná jsem teď narazil na něco základnějšího. Upřímnost, aby byla prospěšná, musí být ve službách lásky. Upřímnost totiž bývá dost často ve službách zlosti, ješitnosti, pýchy - a tady bych pochyboval, že by mohla přinést něco dobrého.

 

    Jenomže ono je to ještě mnohem složitější. Leckdy tomu bývá tak, že právě prospět bližnímu znamená povědět mu nepříjemnou pravdu. Někdy prostě člověk nutně potřebuje dostat „pár facek“, aby prohlédl. Ale do toho se nikomu moc nechce. Jak se z toho vykroutit? Člověk neudělá nic a alibi si najde paradoxně v přikázání lásky k bližnímu. To je pokrytectví, protože jsou situace, kdy je potřeba být i nepříjemně upřímný. Ale ovšem právě tady platí, že upřímnost musí jít ruku v ruce s empatií, s taktem a s předchozím vyndáním trámu z vlastního oka.

     O upřímnosti se dá rozvažovat z mnoha stran. Co třeba upřímnost v politice? Jeden moderátor politické rubriky doslova prohlásil: „Do politiky se upřímnost nehodí a do diplomacie už vůbec ne“. Něco pravdy na tom asi bude, bohužel. Je iluzí domnívat se, že ve vysoké politice může být člověk zcela nezávislý. Politik patří k určitému uskupení a v mnoha věcech musí být prostě loajální. A to znamená často neupřímný. V diplomacii pak tlumočí názor vlády, státu, který nemusí být totožný s tím, co si skutečně myslí.

     Upřímně o upřímnosti. Mám rád přímé jednání. Nemám rád chození kolem horké kaše. Kdybych si měl vybrat mezi upřímností a pokrytectvím, zvolím si mnohem raději upřímnost. I za tu cenu, že někdy ublíží, protože jí chybí láska. Upřímné excesy se dají ustát, ale falešnost je nesrovnatelně horší.

 

 

„Naši mi zakázali s tebou chodit...“

„To nevadí, já si najdu jinou.“

 

Co o tom

čteme v bibli:

Aleš Mostecký
 

Co se píše v Bibli o upřímnosti?

     Bible nemluví příliš obecně, ale spíše ukazuje jasné příklady. A tak v ní nalezneme nejednu zmínku o tom, co působí taková upřímnost. Můžeme číst o „upřímném srdci“. (Ve SZ vlastně v žádném jiném spojení.) A tohle upřímné srdce se má především dotazovat Hospodina, ptát se po jeho vůli a slovu (1Kr 3,6; 2Pa 19,3 a 30,19) nebo bádat v Hospodinově zákoně (Ezd 7,10) a nebo být takto účastno bohoslužeb (Sk 2,46). Zcela opravdově a otevřeně má být srdce člověka nasměrováno k Bohu. Tak, aby srdce bylo schopné od Boha přijímat.

     A taky následně uvádět do života. Co na srdci, to na jazyku. Co srdce přijalo, to dělají i ruce. Už i ve SZ (2Kr 10,15) je tahle praktická stránka upřímného srdce známá. Ale nepřekvapí nás, že výslovně se to nejednou objeví hlavně v NZ: „Když jste nyní přijali pravdu a tak očistili své duše k nepředstírané bratrské lásce, z upřímného srdce vytrvale se navzájem milujte.“ Tak 1Pt 1,22 a podobně L 8,15: „Semeno v dobré zemi jsou ti, kteří uslyší slovo, zachovávají je v dobrém a upřímném srdci a s vytrvalostí přinášejí úrodu.“ A toto upřímné chování k druhým má svůj základ nejen v úctě k lidem, ale k samotnému Pánu (Ko 3,23; Ef 6,5).

 

Jak jsme si to

představovali

 
 

Ctnosti nám malíři i sochaři představují nejčastěji jako ženské postavy, ne však výhradně. V případě upřímnosti jsou však často na rozpacích, jak vyjádřit to, co je spíš myšlené, vyslovené, konané. Jen těžko tu hledat nějaký jasný, vždy společný, atribut - věc, zvíře. Hrdý, jasně formovaný a motivovaný postoj, otevřená ústa, poodhalený závoj. Dobře to ukazuje náš obrázek - odstraněné masky, odhalená nahota, pohled až ksrdci.

 

Je upřímnost

někdy na škodu?

Anketa mezi mládeží
 

Osobně si myslím, že někdy je upřímnost i chybou. Někdy ta pravda vlastně ani říct nejde. Upřímní lidé jsou, ale je jich málo. Bohužel.

 

Používá-li se jako zbraň (chci-li pravdou někoho ranit nebo vydírat), tak asi ano. Ale jinak to bez upřímnosti nejde tak, jak by mělo.

 

Upřímnost je někdy na škodu. Například, když strážníkovi řeknete, že má špinavý nos.

 

Určitě někdy ano. Třeba když víme, že se nám budou za to vysmívat.

 

Ano tehdy, když druhý ví, že sám tím hodně ublíží, a právě proto to řekne. Třeba schválně zkazí radost. Závidí a nechce, abyste byl šťastný. Jinak je velice důležitá a mezi přáteli nezbytná.

 

Upřímnost nade vše?   

Homer Simpson

pracovník jaderné elektrárny
 

„Jasně, já jsem ale při svém bádání došel k tomu, že se to dá chápat i naopak - vše nad upřímnost!“
 

Daniel Dušek

veterinář a varhaník, 34 let
 

Upřímnost cítím především v celkovém postoji k životu, sám k sobě, k ostatním, ve vztahu s Hospodinem. Ve vztahu s konkrétními lidmi je ale namístě citlivý přístup. Ona někdy ta tzv. naprostá upřímnost může překročit hranici taktnosti a být zraňující.
 

Marcela Švejnohová

redaktorka českého rozhlasu, 25 let
 

Snažím se být upřímná vždy a ke každému, na druhou stranu, když jsem jako malá upřímně řekla, že mi to jídlo nechutná, nebylo mi to nic platné,dojídat se muselo. Ale vážně: Asi bych přemýšlela, kdybych věděla, že člověku svou upřímností opravdu ublížím.
 

Dobromila Krupová

vedoucí peč. služby Diakonie ČCE, 51 let
 

Upřímnost bez lásky může být docela tvrdý klacek.

Je upřímná nenávist ctnost nebo neřest?
 

Marie Medková

studentka teologie, 20 let
 

S upřímností ve vztazích to je jako s kořením v jídle. Nesmí se s ní šetřit, protože dodává chuť a pomáhá růst mezilidským vztahům. Musí se dát pozor, aby se nevypálily chuťové buňky.
 

Jan Blažek

armádní kaplan, 43 let
 

Mám moc rád upřímné lidi. V armádě ČR jich je spousta a někdy dostanou člověka do úzkých. To se mi líbí. Méně už, když si někdo plete upřímnost a neomalenost.
 

Antoinette Steiner

farářka ve Švýcarsku, 30 let
 

Nevidím, jak by bylo možné bez ní tvořit vztahy.
 

Antonín Plachý

ředitel azylového domu, 46 let
 

Upřímnost je vlastností, která bez znalosti kontextu je bezhodnotová. Se znalostí kontextu může být však vlastností usnadňující výrazně komunikaci a vedoucí k přiblížení lidí. Podmínkou je, aby toho byli schopni a chtěli to.
 

Hanka Šormová

programový sekretář YMCA Praha, 47 let
 

Pořád si ještě myslím, že upřímnost je podmínkou skutečného přátelství a partnerství. Musíme si však dát pozor, abychom upřímnost nezaměnili za necitlivost a netoleranci. A především, abychom byli upřímní sami k sobě.
 

Filip Keller

tajemník - farář mládeže, 30 let
 

K sobě samému a před sebou samým ano. K druhému člověku také, ovšem ruku v ruce s ní musí jít citlivost, schopnost vcítit se do druhého a touha po vzájemném pochopení. Upřímnost bez citu, pouze pro princip, se stává ubíjející, narušuje vztahy a nikam nevede.
 

Hana Ryšavá

varhanice, 30 let
 

Jak je to těžké, když upřímnost není! Pak ledacos nefunguje, špatně se něco společně smysluplného dělá. Na druhé straně: jak často se vztahy odvíjejí od umění najít dobrou (vhodnou) formu sdělení!
 

Renata Bělunková

moderátorka a redaktorka Radia Proglas, 27 let
 

K sobě samé je to nutnost, v komunikaci s druhými ne za každou cenu. Upřímnost někdy může zranit i poděsit. Pokud vím, že člověk, ke kterému mluvím, holou pravdu neunese, snažím se vyjádřit co nejlaskavěji nebo nepříznivé sdělení odložit.
 

Darja Kocábová

klinická psycholožka, 72 let
 

Upřímnost je lícem falše, přetvářky a pokrytectví, které nás stále více obklopují. V základě slova je přímost, paralyzující vytáčky, komploty, intriky, nedává prostor lžím a záludnostem. Vědomě upřímný člověk ale ví o hranicích své otevřenosti, kterou nesmí své bližní zraňit.