Talár (soubor textů)

Otištěno z časopisu Bratrstvo 9/2005

JAK SE ŠIJE TALÁR

rozhovor s Noemi Batlovou

Marie Medková

Noemi Batlová žije v Olomouci a od roku

1999 šije taláry pro faráře a farářky

Českobratrské církve evangelické.

Jak jste se dostala k šití talárů? Je šití

vaše profese nebo koníček?

Před několika lety jsem hledala práci,

kterou bych mohla dělat doma a naskytlo

se toto. Šiju od svých třinácti let

a studovala jsem obor oděvnictví na

dnešní Technické univerzitě v Liberci.

A baví mě to.

Pracujete i jinde?

Pracuji jako restaurátorka textilu pro

jedno muzeum.

Kdy jste taláry začala šít?

Před šesti lety.

Nebála jste se? Taláry vás určitě na

škole šít neučili.

Když jsem nastupovala, byla jsem

upozorněna, že faráři jsou vždycky

nespokojení. Ale tak to není.

Jak dlouho trvá ušít jeden kus?

To je různé. Ze začátku mi to trvalo

asi dvacet pět hodin práce, dneska se

blížím k dvaceti. Celý proces ale trvá

přibližně čtrnáct dní. Patří k tomu

i zkoušky.

Takže se šije na míru?

Ano. Většinou dostanu telefonicky míry,

a pak následuje zkouška.

Dojíždíte za faráři nebo faráři za vámi?

Pro Čechy bývá zkouška v Praze, Moraváci

jezdí do Olomouce.

Je více střihů nebo jen jeden?

Existuje předpis, jak má talár vypadat.

Jaký byl nejkurióznější požadavek na

úpravu?

Nejde si moc vymýšlet. Občas chce někdo

místo límečku stojáček. U ženského

taláru lze použít skládání místo řasení.

Jaké materiály se používají? Kolik

metrů látky je třeba?

Používám tesil. To je směs vlny

a polyesteru. Dřív jsem používala látku

z Textilany Liberec, která byla velice

kvalitní. Teď nakupuji u Lanatexu

Ivančice, ale nabízené látky nejsou

dokonale černé. Na jeden kus spotřebuji

čtyři metry látky a ještě kousek sametu

na límec.

Je na našem trhu možnost dostat lepší

materiál?

Je, ale stojí víc peněz. V současnosti

jednám o tom, aby se více investovalo

do materiálu. Lepší materiál samozřejmě

i víc vydrží.

Jaká je „trvanlivost“ taláru?

Dříve se šily taláry z materiálů, které

naše církev dostala darem od německých

církví. Dnes už tyto možnosti nejsou

a dovozové látky jsou velmi drahé.

Trvanlivost dnešních talárů je menší.

Faráři mají každých deset let nárok na

nový.

A kupuje si je sám?

Ne, taláry platí církev.

Jak je to s bílými taláry? Také je šijete?

Ano, občas. Bílé taláry nosí hlavně

faráři Ochranovského seniorátu. Celá

církev se řídí ustanovením synodu: když

staršovstvo daného sboru odsouhlasí

faráři bílý talár, synodní rada mu ho

zaplatí.

Kolik to stojí?

Materiál i šití dohromady stojí 5 250,-

Kč .

Proč je tak drahý?

Nezdá se mi drahý. Dříve se šily taláry

v luxusním salónu Adam v Praze, a to

stálo mnohem víc.

Šije se ještě farářský baret?

Ano. Šije se v modiství (firma vyrábějící

klobouky, pozn.red.) v Olomouci, kam

dodám materiál: tesil a samet. Barety

se dnes už moc nepoužívají, ale k taláru

patří.

Na kolik se talár pere?

Nepere se. Může se čistit mokrým

kartáčem, ale jinak se nosí do čistírny.

To je tak choulostivý?

Do čistírny musí kvůli límci. Tesil samotný

je odolný a nemačkavý materiál.

Jaký je současný trend?

Faráři si přejí lehké a vzdušné taláry, aby

byly pohodlné i v létě.

Chystáte nějaké změny?

Jak jsem už říkala, pouze materiálové.

A přivítám každý nový nápad.

TALÁR A TABULKY

prof. Emanuel Chmelík

První použití černého taláru a bílých tabulek se datuje do druhé poloviny roku

1536. V té době byl Jan Kalvín na cestě do Štrasburku a v Ženevě chtěl přenocovat.

Byl ale požádán místními reformátory, aby zůstal a pomáhal jim prosadit

Boží slovo ve městě. Nechal se přemluvit a se zápalem sobě vlastním se pustil do

práce.

Ve dne v noci přemýšlel, psal, kázal, navštěvoval ovečky. Kvůli svému zápalu pro

Boží věc zcela zapomínal na věci vezdejší. Málo jedl a jeho šat byl značně vetchý

a otrhaný. Několikrát se mu stalo, že ho strážník sebral na ulici pro potulku nebo

jako nebezpečného buřiče z venkova, když lál lidem na tržišti. Celá věc vyvrcholila,

když nepoučení strážci chrámových dveří odmítli otrhaného kazatele vpustit

do chrámu v čas bohoslužeb. Farníci museli čekat hodinu a půl, než se Kalvínovi

podařilo sehnat tři důvěryhodné svědky, kteří potvrdili jeho totožnost. Poslušné

ovečky sboru si poté dodaly odvahy a vzbouřily se. Kalvín o sebe musí víc dbát.

Na ušmudlaný kabát a roztřepené nohavice se už dívat nebudou! Bratrské domluvy

ale nepomohly. Farníci se tedy obrátili se svou žádostí na vůdce reformátorů,

Farela. Ten svolal učenou disputaci. Tím ale Kalvínovi pouze nahrál na smeč.

V právech cvičený Jan lehce uhájil svou pozici. Láska k Bohu je mu přednější než

jídlo a šat. Nechť si farníci přečtou Matouše 6, 25-34. A Ježíšův příkaz služby druhým

mu zakazuje vzít si hospodyni. Musí jim snad připomínat, kde všude najdou

dvojpřikázání lásky? Farníci odcházeli nespokojeni, ale udoláni. Impulzivní mladý

kazatel a jeho věc slavili další vítězství.

Neradoval se však dlouho. Jednoho dne tento zapálený, leč otrhaný a pohublý muž

vlivem slabosti a ospalosti spadl z kazatelny a ohrozil tak důstojný průběh bohoslužeb.

Tehdy byli pobouřeni i radní Ženevy. Dali Kalvínovi na vybranou: buď bude

nosit na bohoslužby slušný oděv, nebo se ožení a manželka se o něj postará. Jan

Kalvín v rozhořčení neztratil smysl pro humor. V další neděli se oděl do soudcovského

taláru, jediné památce na právnickou minulost. Na krk zavěsil dvě háčkované

dečky od sestry jako znamení Starého a Nového zákona. Upamatoval tak radní,

že ve věcech duchovních je soudcem kazatel, nikoli starší města.

čerpáno z historicko-sociologické studie Mýty kolem švýcarského reformátora

Jana Kalvína (Chmelík E., Bohnice 1990)

BYL JEDNOU JEDEN TALÁR...

Marta Sedláčková

Ať si to připouštíme,nebo ne, vnímáme

svět okolo nás především zrakem a přijímáme

tak veliké množství informací. Takovou

mimoslovní informací jsou i liturgické

oděvy. Jejich základním významem

je oddělení ke službě – a nepochopte mě

špatně – nejde o nějaké vyvyšování faráře

nad ty, kdo sedí v lavicích. Ten, kdo nosí

talár (nebo jiný liturgický oděv), je ve

službě – a když káže a vysluhuje svátosti,

není to proto, že si to sám vymyslel. Nevystupuje

sám za sebe, nýbrž je tu proto,

aby druhým dosvědčil evangelium. Evangelium,

o které zápasí, o kterém možná

pochybuje, ale které přesto platí nezávisle

na něm či na ní. A tak mám dojem, že

liturgický oděv může pomáhat od pýchy

a samolibosti a zároveň v pochybnostech

odkazovat k nepochybnému.

A kde se vzal černý talár, když na nejstarších

mozaikách a freskách vidíme bílá

roucha těch, kdo předsedají bohoslužbě?

Když jsem byla malá a viděla jsem obrazy

reformátorů v oblečení, které se tolik podobalo

taláru našeho pana faráře, představovala

jsem si, jak za nějaké to staletí

budou chodit faráři na bohoslužby v kvádru

s kravatou – a lidé pod kazatelnou

budou sedět už v docela jiném, moderním

oblečení.

Co se týká vlastního původu liturgického

oblečení, nebyla moje představa scestná.

Ať talár nebo alba se štolou byly v jisté době

oblečením, které nikomu nepřipadalo

staré nebo výstřední, ale nosilo se běžně.

Černé taláry se objevily s reformací – reformovaná

církev odmítla veškeré liturgické

oděvy a používala běžný stavovský

oděv kněží a učenců také pro bohoslužby.

Luteráni liturgická roucha podrželi, jen

kázání se dělo v oděvu příslušného stavu

(profesor, mnich, kněz).

Jednotu do liturgických oděvů protestantských

církví zavedl roku 1811 pruský

panovník Fridrich Wilhelm III., který černý

talár (znak akademického vzdělání)

nakázal nosit nejen farářům, ale také

soudcům a rabínům. Takže spíše než liturgickým

rouchem byl talár odznakem

státního úředníka. Černá barva ovšem

odpovídala dobovému vkusu, a tak se

pruský talár rozšířil do širší oblasti.

Liturgické oděvy vznikají z obyčejného

oblečení, v určité době se stávají „nemoderními”

a nesrozumitelnými a v té chvíli

potřebují být zdůvodněny a jejich podoba

vysvětlena. Schválně, co znamenají

tabulky? Dvě desky desatera? Zákon a milost?

Nebo je to pozůstatek límce, který

měl prostě zabránit ušpinění černého

oděvu od bílého pudru z paruky? Nejspíše

to poslední. Ale mohli jsme se setkat

i s výkladem, že tabulky jsou odznak ordinace

(tak jak v jiných církvích štola).

Není nic špatného na tom, že se význam

liturgického oděvu vysvětluje nebo mění.

V dnešní době talár neukazuje posluchači,

že se setkává s vysokoškolsky vzdělaným

člověkem nebo státním úředníkem. Talár

je dnes především věcí identity: „My evangelíci

máme faráře v černém s tabulkami.”

Nevím, zda je dobré budovat svou identitu

právě na rozdílnosti bohoslužebných

rouch. V každém případě je dobré vědět,

na čem lpím a jaký to (ne)mělo význam.

Poslední usnesení synodu, které se vyjadřovalo

k bohoslužebným oděvům, posunulo

význam taláru jako odznak toho, kdo

bohoslužbě s pověřením sboru předsedá.

Nošení taláru s tabulkami se tedy neváže

na ordinaci ani na universitní vzdělání.

K usnesení připojený dokument zároveň

otevírá cestu k přemýšlení o tom, zda

naše liturgické roucho ještě „mluví”.

Jak vyjádříme tím, co je vidět, že bohoslužby

opravdu slavíme a nejen trpně

konáme?

FARÁŘŮV PRACOVNÍ PLÁŠŤ

Jsem ráda, že náš farář nosí talár. Proč? Uffa Horrnová

1) Protože poznám,

co se bude dít.

Když mě rodiče

ráno dovedou do

kostela, obvykle

se probudím až

v místnosti plné

lidí. Když je farář

v taláru, vím, že je

neděle ráno.

2) Protože je najedou

jiný než ostatní.

ddělený a důležitý.

Neupozorňuje sám na

sebe, ale na své sdělení.

Nikdo ze strašovstva

se s ním v tu

chvíli nepře o režii

nedělní školy.

3) Protože budí „bázeň“. Aspoň tak to

slovo chápu. Ostýchám se na něj mluvit,

když má své poslání, když je ve spojení

s Bohem.

4) Protože zapomenu na jeho osobu. Že

se pohádal s tátou kvůli trávníku před

kostelem. Že mládeži nedovolil přetahovat

přes půlnoc a nikdy nám nedává

pozvánky ze seniorátu. Taky mě nezajímá,

jestli si oblékl ty příšerné džíny

nebo oblek jako do tanečních.

Zdá se mi ale, že farářům talár nevyhovuje.

Na to, že je to jejich „pracovní

plášť“, nemá dost kapes. Myslím, že by

měl mít několik kapes – asi ve výši pasu

– na kázání, tužku a brýle. Dole v taláru

by mohly být kapsičky na Evangelický

zpěvník a Dodatek, taky na Svíták a malou

Bibli.