Statečnost (soubor textů)

Otištěno z časopisu Bratrstvo 5/2003

Co o tom

čteme v Bibli:

Aleš Mostecký
 

Ve Starém zákoně se to jen hemží statečnými bohatýry. Jsou to ti, kdo vedou boje Hospodinovy, boje za svobodu Izraele proti pohanským pro-národům. Statečnost je vlastností těch, kdo stojí na straně Božího lidu proti jeho protivníkům. Je jí totiž potřeba k prosazování Božích záměrů v tomto světě. Proto je také statečnost vnímána jako dar od Hospodina, je to „Bůh, který mě opásává statečností a mou cestu činí dokonalou.“ (Ž 18, 33) Jde o Boží pomoc či spíš moc, která člověka uschopňuje dál chodit po Hospodinových stezkách a jednat v souladu s Boží vůlí. A to vzdor strachu a naší neschopnosti. Pozvedá a posiluje ty, kdo již klesali.

     Tomu odpovídá i jediné novozákonní slovo o statečnosti: „Buďte bdělí, stůjte pevně ve víře, buďte stateční a silní!“ (1K 16,13) K pevnému a vytrvalému věření je nám třeba statečnosti. Však o tom mluví mnohé příběhy obou „zákonů“ , ač statečnost přímo ne-jmenují: Vždyť kolik statečnosti bylo potřeba Abramovi k vyjití do neznáma? Mojžíšovi k předstoupení před faraóna? Ester k tomu, aby přiznala před králem svou příslušnost k židovskému národu? Jonášovi k hlásání zvěsti o soudu v Ninive? Apoštolům Petrovi a Janovi k vyznání o poslušnosti Boha a ne lidí před radou?

     Z knihy Přísloví pak zní jedinečná chvála na ženy statečné. Jsou „korunou svého muže“ (12,4) a „daleko cennější než perly“ (31,10). Žena statečná je protějškem muže spravedlivého, tedy ta, jež se bojí Hospodina, Boha svého (31,30).

 

Ctnost

nemůže být krajností

Jinřich Halama
 

„Ach tak,“ řeklo Prasátko. „Protože já - já myslím, že jsem přece jen trošku mžikalo. Jen ze začátku. A tam stojí, že jsem ani brvou nehnulo. Tak je to.“ „Ty jsi mžikalo jen v duchu,“ řekl Pú, „a to je právě od malého zvířátka nejstatečnější.“

     Prasátko si blaženě povzdychlo a zamyslilo se nad sebou. Ano, je opravdu STATEČNÉ...

     Rozhovor, jehož úryvek jsme právě ocitovali, se odehrává ve chvíli, kdy medvídek Pú složí oslavnou báseň na hrdinský čin svého přítele a ukazuje neomylně na základní charakteristiku statečnosti. Statečný je takový čin, kterým člověk překračuje hranici běžného, rutinního konání a podstupuje určitou nejistotu, riziko, aby prospěl druhým. To, že přitom „trošku mžiká“ , je dokladem zápasu s nejistotou, s obavami, zda věc, do níž se pustil, dopadne dobře.

     V tomto smyslu není statečný jiný literární hrdina, Werichův František Nebojsa, který, jak známo, brvou nejen nehne, ale ani to neumí. Do strašidelné hospody jde jako já do samoobsluhy a se strašidly se pere jako když jiný vyhání slepice ze zahrady. Tady platí Aristotelovo tvrzení, že ctnost, tedy i statečnost, nemůže být krajností. Extrémní statečnost je nesmysl - extrémní je zbrklost, bezhlavost, nebo naopak ustrašenost, zbabělost, ale statečnost je někde mezi tím. A co je u jednoho samozřejmé a normální, může být u jiného statečné. František Nebojsa koná samozřejmě a normálně (dá-li se to říci o tak nenormální osobnosti) to, co by jiný mohl zkusit jen s obrovským sebezapřením.

     Abychom však nezůstali u fikce. Co je tedy statečnost a jaké má místo v životě? Bible zrovna pojmem statečnosti neplýtvá. Ve Starém zákoně najdeme jen několik míst o statečnosti, třeba o Jákobově zápasu (Gn 38). Tam, kde však kraličtí mluví o statečnosti, jde někdy o důvěryhodnost, schopnost (Ex 18, nebo chvála „ženy statečné“ , Př 31). Nový zákon se bez ní prakticky obejde, jen Pavel jednou vyzve „buďte stateční“ (1 K 16), to jest nedejte se zastrašit a odradit od křesťanského života. Celé biblické svědectví je však mnohem víc zaměřeno na vztahy než na individuální kvality, proto nepochybně mnohde předpokládá statečné jednání, ale nemluví o statečnosti.

     Jak jsme řekli, statečné je jednání, kterým překročíme hranice normálního a bezpečného a podstoupíme určité riziko ve snaze pomoci někomu druhému. A statečný člověk je ten, u koho můžeme oprávněně (protože na základě předcházejících zkušeností) předpokládat, že se takto zachová, že na sebe vezme odpovědnost, riziko, že se odváží nasadit vlastní pověst, bezpečí, nebo i život ve prospěch druhých.

     Pro staré Řeky byla statečnost definována především vojensky, stateční byli ti, kdo snášeli útrapy válek a bojů, aby chránili obec. Křesťané, když začali užívat terminologii ctností, rozšířili chápání statečnosti na veškeré snášení utrpení, nejen v boji. Statečnost mučedníků spočívala v tom, že trvali na vyznání víry, navzdory utrpení i smrti. Statečné je snášet potupu i pronásledování kvůli evangeliu. Ten dobrý důvod je tu jednak vztah k Bohu, který člověk nechce zapřít, jednak zvěst, jejíž důvěryhodnost a cenu nesmí zapřením snížit - jde přece o záchranu člověka.

     A ještě jednou „klasika“ : když statečnost, tak Sedm statečných. V tomto filmu je scéna, kdy pistolník (Ch. Bronson) kárá kluky, kteří označí své otce (rolníky) za zbabělce. Ukazuje jim, že statečnost může být nenápadná, skoro neviditelná. Přijmout odpovědnost za rodinu, starat se v těžkých podmínkách o děti, tvrdě pracovat - a pořád se bát, jestli svému závazku dostojím. I to je statečnost. Jiná, ale ne menší než vzít zbraň a bít se. Každý nemůže být stejně statečný a ani nemusí. Zpravidla stačí těch sedm či kolik, kteří ostatním pomohou najít cestu, jak dát věci do pořádku. Důležité je, že jde o pomoc, že tu je vzájemnost. Statečné může být neuplatnit svou odvahu a snést něco nepříjemného či ponižujícího, abych druhé nedostal do situace, kterou nejsou schopni zvládnout. A statečné může být naopak překonat svůj strach a podpořit nějakou věc, na kterou bych si sám rozhodně netroufl.

     Parafrází slavného Lutherova výroku: statečný křesťan si nemusí nechat od nikoho nic líbit, ale může si nechat líbit skoro všecko ode všech - aby tím někomu pomohl.

 

Statečnost

Kdo by podle vás patřil mezi sedm statečných?
   

Homer Simpson

pracovník jaderné elektrárny
 

No to je těžký... už je nás dost málo. Kdyby tak to bylo o dostatečných, těch jsem měl v sedmé třídě... sedm!... ne... vlastně osm.
 

Hanka Šormová

programový sekretář YMCA Praha, 47 let
 

Byli by to tiší a bezejmenní, kteří ať už jsou kdekoli - se berou za pravdu, pomáhají druhým, trpělivě snáší bolest a trápení. Postoje lidí známých jmen už alespoň někdo ocenil.
 

Daniel Dušek

veterinář a varhaník, 34 let
 

Jé, to teda nevím. Asi samí sympatičtí chlapi a matka Tereza. A taky vlastně každý, kdo se dovedl postavit zvůli a totalitě a nesehnul hřbet. To obdivuji.
 

Marie Medková

studentka teologie, 20 let
 

Ti, kteří se nevzdávají navzdory beznadějné situaci. Ti, kteří se umí podívat realitě do tváře. Ti, kteří se nebojí nelhat. Ti, kteří dokážou znovu a znovu odpouštět.
 

Dobromila Krupová

vedoucí peč. služby Diakonie ČCE, 51 let
 

Muž, který se stará trpělivě o svou nemohoucí ženu (nebo naopak), těžce nemocný, který přemůže svůj strach a rozdává jiným naději, ten, kdo nese dobro v moři zla.
 

Antoinette Steiner

farářka ve Švýcarsku, 30 let
 

První prezidentka mojí země, Ruth Dreifuss, která odmítala běžný jazyk politické džungle a médií. Etty Hillesum, mladá židovka, která ani v koncentračním táboře nepřestala v druhých vidět lidské bytosti. Oscar Romero, salvádorský biskup, jež se nechal v obraně svého lidu zavraždit. Stará paní, která umírala, přesto se stále živě zajímala o lidi a problémy okolo sebe. Venkované z Chiapy, jež během jedné perzekuce přišli o ženy a děti, přesto se blížili evangeliu a odmítali odpovídat násilím.... Všichni lidé žijící běžná trápení, aniž by ztráceli naději.
 

Jan Blažek

armádní kaplan, 43 let
 

Pýcha nadouvá, jsou z ní „větry“. Zdravé sebevědomí prohání člověka jinak. Nedovoluje ustrnout. Někdy rodí workholiky.
 

Miki Erdinger

student ETF a FF - sociální práce, 23 let
 

Počet sedm je natolik malý, abych byl schopen vybrat všechny ty, které za statečné považuji, a na druhou stranu natolik velký, abych vybral jasných sedm statečných.
 

Renata Bělunková

moderátorka a redaktorka Radia Proglas, 27 let
 

Statečný muž (1.) a statečná žena (2.). Ten, kdo umí dospět (3.), uzrát (4.) a zestárnout (5.) Určitě člověk, který dokáže nést svůj kříž (6.), i ten, kdo se trpělivě pokouší proměňovat své hřivny (7.)
 

Filip Keller

tajemník - farář mládeže, 30 let
 

Třeba malé dítě, které přeskočí úzký potůček, ale ne milovník vody s gustem se brodící řekou. Třeba velký, který pod hrozbou smrti neprozradí druhé, ale ne dítě přeskakující potůček za ruku. Do plného čísla statečných patří ten, kdo překoná svůj strach, sám sebe. Nezáleží tolik na tom, co právě dokáže.
 

Darja Kocábová

klinická psycholožka, 72 let
 

Mezi sedm statečných by patřil každý, kdo v mezné situaci (v nejvyšší nouzi) se dokáže rozhodnout pro pomoc druhému nebo spravedlivé věci bez ohledu na rizika, která to jemu přináší.
 

Antonín Plachý

ředitel azylového domu, 46 let
 

Jedná se o vlastnost z nejžádanějších a nejcennějších. Opravdu, statečnost vyžaduje schopnost překonat strach, učinit něco, co není jednoduché a obvyklé. A nemusí se hned jednat třeba o záchranu života - mezi statečné patři i ten, kdo dovede třeba „jen“ přiznat svou vlastní chybu.
 

Marcela Švejnohová

redaktorka českého rozhlasu, 25 let
 

Sedmička je krásné šťastné číslo, ale v tomto případě je jeho hodnota velmi malá. I kdyby za ním byla nula, možná by to nestačilo na tolik lidí, kterých si pro něco vážím.

 

Hrdinové

Ondřej Macek
 

Pondělní hrdinové, kteří táhnou do války, hrdinové bez bázně a hany. Rytíři vyjíždějící na koních s mečem lesknoucím se proti slunci... za pravdu, za císaře, za kříž. Neohrožení policisté, hasiči v plamenech.

     Úterní turisti, co stojí pod kopcem. Nebojí se výstupu, jdou v žáru, v dešti - nahoru nedohlédnou. A nahoře? Kdo ví, jestli je rozhledna otevřena, jestli není zamračeno, jestli nedošlo pivo.

     Středeční zahradníci. Viděl jsem sázet smrky, les, kterého se nedožijeme. Květy stromů v sadu, které možná pomrznou na jaře. Zahradníci kolíkem dloubají jamky na cibulky tulipánů... navzdory tomu, že možná nic nevyroste.

     Čtvrteční my nahrbení, co nepřekonáme sami sebe a ještě nám to není jedno. My, co pořád zkoušíme začít znovu.

     Páteční paní Dušková, co v devadesáti myje okna, ze štaflí... špatně slyší, špatně vidí, motá se jí hlava, ale okna jsou špinavá, a tak se to tak přeci nemůže nechat.

     Sobotní ženich a nevěsta se svým Ano. Přes hádku ze včerejška, přes mlaskání u snídaně, přes nevyžehlené prádlo, přesto, že nevíme..., kde budeme bydlet a co budeme zítra jíst, jestli se budeme ještě zítra milovat.

     Nedělní maminka a tatínek, už po sté opakují odpověď na otázku proč, už po sté čekají na první krok, který jejich dítě neudělá, na slova, která nevysloví. A taky tříměsíční Terezka, co zkouší uchopit hrneček, ubrus, něčí prst.

     A pak nový týden a jeho jiní stateční.

 

Ve výtvarném umění

Ondřej Macek
 

Ctnosti jsou skoro vždy ztvárňovány v nějakém zápase - s neřestí, nebo alespoň s něčím zlým a nebezpečným. Gotičtí sochaři ztvárňovali ženu Statečnost (jednu ze čtyř kardinálních ctností) jako bojovnici v přilbě, s mečem a štítem, která stojí proti Zbabělosti - rytíři, který prchá před zajícem. Na renesančních obrazech zápasila Statečnost s Nestálostí... nebo alespoň se lvem, kterému roztahovala čelisti; to však už ukazuje k vývoji, ve kterém Statečnost začala splývat s Odvahou.

 

 
 

...Poručík Schillinger hrubě zaklel. Byly to nejhorší kletby, jaké kdy Kateřina Horovitzová slyšela, a skončily rozkazem: „Dolů s tím hadrem! Zatančíš nám, jak si budem přát!“ Bylo by možné uvádět více, ale není to třeba. Uvolnila nejprve nejsvrchnější knoflíček, pak prostřední... Musela se zaklonit trochu dozadu, aby tam dosáhla; ohnula ruku prudce v lokti a najednou strhla bělostný, jemně prošívaný kus prádla a udeřila přezkou na druhém konci Horsta Schellingera mezi oči... Nebyl na úder zdaleka připraven; oslepenýma očima plnýma slz, vzdáleně pocítil, jak Kateřina Horovitzová vytrhla z jeho otevřeného pouzdra pistoli. Když sem dohmátl rukama, byla už zbraň venku a vystřelila mu do břicha; svalil se k zemi s vlčím zavytím. Téměř v téže chvíli z ústí pistole v ruce Kateřiny Horovitzové vyšlehl nový plamen. Byl to plamínek proti mnoha dýmajícím komínům krematorií všude kolem dokola, a na rozdíl od nich brzy ustal... Cítila své srdce - nic neslyšela, suchý praskot ran vyčpěl, jen věděla a zabíjela. A nebylo to tak nemožné, jak se jí celý život a celou tuto chvíli, kdy stiskla kohoutek...

     ...A rabín Dajem z Lodže začal hladit Kateřinu Horovitzovou po vlasech, jako už jednou, a po tvářích. Říkal jí stále: „Ty má maličká, ty má něžná, ty má statečná. Pochváleno budiž tvoje jméno, dříve než jméno boží. Ty má kurážná, ty má bojující. Stokrát budiž pochváleno tvoje jméno.“ A pak se díval, jak hořelo její tělo, zbaveno před tím vlasů, a říkal vše znova ve svém zpěvu, kterému... ostatní nerozuměli. „Stokrát kurážná, stokrát dobrá, tisíckrát spravedlivá, tisíckrát krásná.“

 

Arnošt Lustig: Modlitba pro Kateřinu Horovizovou

 

Sedm

statečných?

Anketa
 

Kdo by podle vás patřil mezi sedm statečných?

 

Z poslední doby Jan Jařab (jediný, byť ne superman, se zastal v metru napadených proti skinům).

Br. farář ..... tím, že jedná na rovinu a je schopen při kázání odkrýt i svoje slabosti, selhání a pochybnosti.

První homo sapiens sapiens, protože je odvaha být moudrým mezi bandou opic.

Mně neznámí, ale Bohu známí, misionáři v Pákistánu, Súdánu apod.

G. W. Busch a T. Blair - statečný postoj v irácké krizi.

Těch devět, co se mnou jezdí na dětské tábory.

Žena statečná z Př. 31 + šest jí podobných.

Každý člověk, který má ráno odvahu vstát z postele.

Všichni lidé, kteří mají odvahu a schopnosti pomáhat lidem v mezních situacích. Všichni, kteří jdou proti většinovému názoru.

Sedm miliónů bezejmenných židů zahynuvších v koncentračních táborech.

Žena, která vlastním tělem brání vesnici před zničením a sama je rozjeta tankem.

Matka, která porodí šesti- kilové dítě.

 

Ježíš (položil za nás život); Jan Hus; Václav Havel; apoštol Pavel; Matka Tereza; D. Bonhoeffer (bojoval sám se sebou, podobně jako Jákob ); M. K. Gándhí; Jan Amos Komenský; Jaroslava Moserová; Terry Fox; Yul Bruner; Dalajláma (protože stále bojuje za svůj lid, i když se nemůže vrátit); Daniel; apoštol Petr; biblická Rút; Jan Křtitel; M. L. King; Karel Čapek; T. G. Masaryk; Jan Palach; Johanka z Arku; Mirek Dušín; Medvídek Pú; Princ Bajaja (nebál se draka); Krteček (nebál se velkého světa); Petra Procházková; Eskymo Welzl; Náš dirigent - statečnost ve sboru, vydrží to s námi; A... - vydrží to se mnou; Bůh vydrží to s námi

 

 
 

„Jenže, kdyby sem lezl zloděj, pod peřinou ho neuslyším. Haúúú.“ A tak Škubánek zase vstal, postavil za dveře stůl a na stůl židli a na židli kbelík. „Kdyby přišel nějaký lupič, tak se toho rachotu lekne a napadne ho zmizet dřív, než ho budu muset napadnout já,“ utěšoval se.

 

Káťa a Škubánek - Hana Lamková