Otištěno z časopisu Bratrstvo 10/2011

  

Mt 7,16b - 19

Když čteme o Ježíšovi a apoštolech, když čteme příběhy ze života světců, divíme se zázrakům, které konali. Proč ne my?! Dobré stromy poznáme po ovoci. Jenže i nejlepší jablka časem shnijí. Je potřeba ne velká zásoba jablek, ale právě ten dobrý strom, co je každý rok ponese.

Jak se stát dobrým stromem? Dumáme nad tím, že Ježíš chodil po vodě. Na to jsem slyšel výkladů nespočet. Ale že se před tím kdesi o samotě modlil (Mt 14,23), o tom ani slovo. V Bibli je takových míst mluvících o tom, že se Ježíš modlil a my si dokolečka opakujeme jen ty Getsemany! Že uzdravil Petrovu tchýni, uzdravoval další nemocné a vyháněl zlé duchy – o tom se mluví. Ale že druhý den ráno, ještě za tmy odešel kamsi do samoty, aby se modlil (Mk 1,35) – zase nic. Stalo se, že učedníci nemohli uzdravit jakéhosi posedlého a Ježíš jim řekl: „Takový duch nemůže vyjít jinak, než modlitbou.“ A až mladší rukopisy dodávají …a postem. Pozdějším opisovačům připadlo trapné, že jediný problém, proč učedníci nemohli dělat totéž, co Ježíš, bylo to, že se nemodlili. Po modlitbě na právě pokřtěného Ježíše sestoupil Duch svatý (Lk 3,21) a po modlitbě sestoupil o Letnicích na apoštoly. Než vyvolil dvanáct, strávil Ježíš na modlitbách celou noc (Lk 6,12). Proměna na hoře Tabor proběhla při modlitbě (Lk 9,28-9). Proto, že viděli Ježíše se modlit, tak po něm učedníci chtěli, aby je také naučil modlit se a dostali jako vzorovou modlitbu slavný Otče náš (Lk 11,1nn). Modlitba nás proměňuje. A kdyby jen nás! Bylo to po Ježíšově modlitbě, když Petr jako první za všechny apoštoly vyznal, že Ježíš je Boží Mesiáš (Lk 9,18). Naše modlitba proměňuje svět okolo nás.

Můžeme pokračovat dál! Čerstvě obrácený Pavel (Ananiáš zastihuje osleplého Pavla na modlitbách!) se vrhl do misie hned v Damašku a chtěli ho zabít. Tak tak, že utekl. Přesunul se do Jeruzaléma, kázal, kázal – a zase ho chtěli zabít. A tak ho bratří raději poslali pryč. Neslyšíme o jediném obráceném, jen o zmatcích. Z několika životopisných poznámek v epištolách pak ale slyšíme, že Pavel odešel na tři roky do modlitební samoty kdesi v Arábii a do klidu Damašku – a pak se z něj stal apoštol pohanů.

První pokřtěný neobřezaný – Setník Kornélius. Čteme o něm: „Byl to člověk zbožný, s celou svou rodinou věřil v jediného Boha, byl velmi štědrý vůči židovskému lidu a pravidelně se modlil k Bohu.“ A pak za ním přišel a pokřtil ho Petr, který se modlil na střeše svého domu, když upadl do vytržení mysli a v obrazné řeči znamení rozpoznal, že nemá pohrdat neobřezanými. Když Petra zavřeli a on spal připoutaný ke dvěma vojákům, tak se za něj modlila celá církev – a on byl z vězení vysvobozen. Pavel a Silas byli z vězení vysvobození po zemětřesení, které následovalo po – no to byste neuhádli – samozřejmě, po modlitbě.

Stařičká historka evangelizačního letáčku. Za kazatelem přišel mladík s textem z Matoušova evangelia (21,22): …věříte-li, dostanete všecko, oč budete v modlitbě prosit. A mladík se ptá, jestli tomu kazatel věří. Ten přisvědčí. „Tak proč se víc nemodlíme!?“