Peklo a Ďábel (soubor textů)

Otištěno z časopisu Bratrstvo 3/2002

 

Co o tom

čteme v bibli:

Jan Keřkovský

 

Když je pořádná vichřice, povodeň, zemětřesení, to se prý žení čerti. Jak to teprve musí vypadat tam u nich dole! Jak vlastně? Kotle? Řeka zapomnění a na ní převozník? Váhy na hříchy?

    Tak to se v bibli nedočtete. Peklo bydlelo někde v podsvětí, ale bližší popis schází. Nějak jim to ve Starém zákoně souviselo se smrtí a hrobem a o to se neměli blíž zajímat (tam kultili jen modláři). Takže žádný popis, žádná definice, najdete jen náznaky: třeba Jonáš si čichl k podsvětí a nebyl jím nadšen (Jon 2) - však za tím slovem slyšeli zatracení, zahynutí. Totiž: peklo je tam, kde skončily jakékoli kontakty s Bohem.

    Kdož by byl na bratra svého takový prevít, že by ho nasměroval do podsvětí, sám tam patří (Mt 5,22). Pláč a skřípění zubů na břehu hořícího jezera, to je peklo: totiž to zjištění, že už je pozdě.

    O to v bibli kráčí: aby nebylo pozdě. Ještě ty kontakty s Bohem jsou (přinejmenším jsou ještě možné). Všechna podobenství a příběhy, které jako by líčily posmrtné podsvětí, mají úplně jiný záměr, než ukojit čísi zvědavost. Mají za úkol varovat ty, kdo chodí po zemi právě teď. Zatím Bůh stojí i o prevíty, ale jestli ty kontakty ukončíte... Na to ani není potřeba umřít: peklo funguje i zaživa.

 

Věřím peklo?

Svatopluk Karásek

 

Zadané téma mně naštěstí dovoluje orientovat se v otázce pekla svou vírou a nemusím se lopotit s jeho objektivní skutečností. Peklo je protějšek či protipól nebe - a znamená-li nebe Boží blízkost, pak peklem rozumím vše to, co je Bohu nejvíc, tj. na hony vzdálené. Ve světě, v dějinách, v současnosti jsou bohužel taková místa a hlavně takové situace, ve kterých Bůh nejedná, nepřijde ke slovu ani k činu, kdy je Bůh odsunut, zapomenut, znevážen či znovu křižován, situace skutečně pekelné.

 

    Když jsem byl ve vyšetřovací vazbě, setkával jsem se jako úplný nováček a zajíc s různými recidivisty, s vězni, kteří strávili většinu života v kriminále, a kteří měli potřebu nás ''bažanty'' děsit. Jednomu z nich se to podařilo a skutečně mě vyděsil. Srovnával různé podmínky v různých věznicích v naší zemi, ale nejhorší a nejzazší možnost je ''domeček'' ve Valdicích. Podle jeho líčení to byl nějaký opuštěný zámeček v zahradě valdického areálu, kam se zavírali zcela beznadějní násilníci - například několikanásobný vrah, který ještě ve výkonu trestu někoho ''nakrmil'', tj. rozpáral mu břicho nožem. Takoví jsou zamčeni v ''domečku'', a do domečku už bachaři ne-chodí, tam se jen otvorem dává jídlo - a ty vrahouni jsou ponecháni sami sobě ''na pospas'', tak vyprávěl a díval se jak blednu. ''Domeček'' se pro mě stal reálnou před-stavou pekla - a je zajímavé, že jsem se ani později neinformoval, zdali ''domeček'' ve Valdicích skutečně existoval a nebo byl-li pouze ve fantazii vypravěče, i když jsem k tomu měl příležitost a mnohokrát jsem mluvil například s Martinem Jirousem, který ve Valdicích strávil několik let. Jiný ''domeček'' byl na Hradčanech, v blízkosti Hradu. Byla to v padesátých letech mučírna politických vězňů, například hokejový brankář naší reprezentace Bóža Modrý ve své knize vzpomíná na toto hrůzné místo a situace Bohu nejvíce vzdálené, kříž lidského utrpení. ''Domeček'', koncentrační tábor, lágr v souostroví Gulag, válka - ve které se zabíjí bezbranní a znásilňují ženy - o tom všem platí: ''rozpoutalo se peklo a Bůh si zakryl tvář.'' Z fyziky známe zákon o zachování hmoty a hlavně pak zákon o zachování energie. Tak je možno věřit, že i láska a modlitba jsou síly, které se neztrácejí, a naopak, že i nenávist a zlo jsou hrůznou energií, která se nevytrácí, ale bohužel zachovává. Ale co s ní po smrti - v Božím království - tam pro ně rozhodně není místo, kam se jen podějí. V knize Zjevení je nám sdělována Janova duchovní vize konce a cíle věků. Jde o oddělení od sebe toho, co je ve světě prorostlé. Na jedné straně bude to Boží, vše učiněné v jeho lásce a nezištnosti, spousta radosti, zpěvu a světla - nakumulovaná a napěchovaná pohoda - koncen-trace Boží lásky - to je Nový Jeruzalém. A na straně druhé je kumulace a koncentrace zla, které ve světě je a které se neztrácí Velký Babylón, to je přemíra zla, násilí, zvůle a marnosti - ohnivý močál či ohnivé moře, nevěstka zpitá krví mučedníků - lidská fantazie na to nestačí, vyjádřit to nakumulované zlo ani to zkoncentrované dobro.

 

    Ale nejde o naši fantazii, jde o mou a naši víru. Je-li peklo největším odpadem a odklonem od Boha a jeho lásky, je-li peklo křížem lidského utrpení, pak víra ukazuje, že v samém středu kříže je Ježíš Kristus, Bůh solidární se všemi obětmi násilí i Bůh otevírající novou možnost spolupobytu s Bohem. Takže v mé víře peklo je - stejně jako je kříž, zvůle, utrpení. Musím se bát nových ''domečků'' a nových impulzů znehodnoceného a zvráceného lidství. Peklo je, v našich podmínkách, v podmínkách světa. Ale už zde ve světě, a to i v těch nejtěžších podmínkách a situacích, je možno vnitřně žít to nové, budoucí a vítězné - to, co přesahuje násilí, peklo i smrt, kdekoli a kdykoli pod povrchem roste a koná Boží království, jehož se můžeme ''Bohudíky'' účastnit.

 

Co je pro vás peklo?

   

Jiří

Suchý

básník, textař

70 let

 

Pojem peklo snese nesčetné množství výkladů. Nejméně pravděpodobným je stará pohádková vize čertů, kteří v kotlích vaří hříšníky. Pro mne je peklo velká otázka. Myslím si, že je to něco, o čem si můžeme stavět jen své teorie, při čemž všechny jsou mylné, protože věc je zcela mimo naše chápání.

 

Gabriela

Horáková

farářka ČCE

27 let

 

Když nehledáme způsoby, jak si vzájemně pomáhat ve strachu, zoufalství, ztrátě, osamění, bezmoci, bezvýchodnosti...

 

Miroslav

Konvalina

rozhlasový reportér

38 let

 

Peklo je pro mne spojeno především s dětstvím, s čertem a Mikulášem. Dnes už toto slovo utrousím například, když jsem uvězněn v dopravní zácpě a řeknu, to je teda peklo. Jinak mám rád rozesmáté čerty, kteří se objevují v pohádkách, koktají nebo jsou jinak roztomilí. Skutečné peklo doufám neexistuje, to bych se teda měl na co těšit.

 

Vojtěch

Eliáš

kněz a katecheta

na gymnáziu

 

 

Peklo je reálná možnost člověka rozhodnout se radikálně a neodvolatelně proti Bohu. Osobně si myslím, že Boží touha spasit všechny lidi je natolik mocná, že nás od takového rozhodnutí odvrátí.

 

Leo

Pavlát

ředitel Židovského

muzea, 52 let

 

Nelibuji si v přirovnávání sebestrašnějších lidských situací k peklu - zdá se mi totiž, že skutečné utrpení je tak realativizováno folklórem, s nímž je u nás peklo chtě nechtě spojováno. Peklo tedy není výraz z mého slovníku, ale o duši a účtech za naše činy se sluší vždy uvažovat.

 

Václav

Vacek

katolický farář

55 let

 

Pýcha, samota, zapšklost a nenávist.

Nebo: V liché dny jen přiblblé televizní seriály. V sudé dny budou hrát diváci stejný kus a herci se budou muset dívat.

 

Jana

Šilerová

biskupka CČSH

 

Peklo je pro mne totální zavržení Bohem. Tak naprosté, že si je nikdo z nás neumí představit. Protože vím o Boží lásce, doufám, že je peklo poloprázdné.

 

Vítězslav

Vurst

předseda správ.

rady nadace

ADRA, 52 let

 

Důsledek. Dopad rozhodnutí o odmítnutí Boha. Jak vypadá? Stačí na chvíli slyšet svědectví uprchlíků z oblasti válek, nebo z míst rasové, náboženské nebo politické nesnášenlivosti. Ale stačí také pozorovat jednání dvou lidí, kterým se láska proměnila v nenávist.

 

Martin

Müller

režisér a produkční

studia Velehrad

37 let

 

Peklo je pro mne chlad, vnitřní prázdno a tma. V pekle nezbylo místo na lásku.

 

Dana

Elisová

ekonomka

v domásnosti

53 let

 

Špatné svědomí; nebo neslyším-li druhého, když mi něco říká. Má nedokonalost.

 

Lea

Brodová

psychiatrička

47 let

 

Peklo je, že lidé dovedou udělat i z hudby a duhy a lásky a Boha biče a mučidla a bomby.

 

Rychlonožka

 

člen klubu

Rychlé šípy

 

Cokoli, co je dílem Bratrstva

(Kočičí pracky - pozn.red.)!!

 

Jak jsme si to

představovali?

Jiří Gruber

 

Starý zákon mluví o podsvětí (šeol), kam odcházejí všichni zemřelí bez rozdílu a stávají se z nich jakési stíny. Teprve později se objevuje představa dvou oddělení - jedno pro spravedlivé a druhé pro bezbožné (srovnej podobenství o boháči a Lazarovi) mezi nimiž je nepřekročitelná propast. Při posledním soudu však bude i podsvětí zničeno. Zachránění budou přebývat s Bohem a zavržení budou zničeni v ohnivém jezeře (viz. Zj 20,14).

    Středověké představy pekla jsou ovlivněny antickými představami (např. Vergilius) a hlavně Dantovou Božskou komedií. Peklo je v ní chápáno jako satanova říše, kde jsou těla zatracených trýzněna v neustálých plamenech. Peklo není zobrazováno samostatně, ale ve scénách Posledního soudu a Kristova sestoupení do pekel. Nejprve jako chřtán mytické obludy, později jako propast či jeskyně. Známé jsou obrazy svíjejících se hříšníků (lakomci, chlípníci atd.), včetně všech myslitelných druhů mučení a týrání.

 

    Podle Danta má peklo 9 kruhů. Pouze z prvního je možné vysvobození. V něm čekají na svou spásu ctnostní pohané a starozákonní spravedliví. Církev věřila, že Kristus tyto duše osvobodil při svém sestoupení do pekel (viz článek apoštolského vyznání víry.) Dveře pekla mají vylomené závěsy, ďáblové prchají a Kristovy ruky se jako první chápou Adam s Evou, Ábel, Mojžíš, David, kající zločinec ukřižovaný spolu s Ježíšem a Jan Křtitel.

    Literárně bylo peklo chápáno jako ''nemožná žízeň po nemožné smrti'', jiní hledali peklo v lidské duši, Dostojevský považuje peklo za trýzeň způsobenou neschopností milovat, Aragon k peklu přirovnává moderní města a Solženicyn sovětské gulagy (román První kruh).

 

Co o tom

vyznáváme?

Historická vyznání

 

(Stav duše, ubírající se z těla.) Věříme totiž, že se věřící ubírají po tělesné smrti přímo ke Kristu a že tedy nijak nepotřebují přímluv či modliteb žijících lidí za zesnulé ani jejich služeb. Věříme také, že nevěřící jsou vrháni přímo do pekel, z nichž se bezbožným neotvírá žádnými službami živých žádný východ.

Helvetské vyznání

 

Učí též, že (náš Pán Ježíš) Kristus při skonání světa zjevně přijde soudit a vzkřísí všechny mrtvé; zbožným a vyvoleným dá život věčný a neustávající radost;

    bezbožné lidi však a ďábly zatratí (do pekel), aby se bez konce mučili.

Augsburské vyznání

 

Co si pod tím

představujete

Anketa

 

Peklo asi představuje postrach pro děti, ale jinak je to asi výmysl, nic k tomu nemám.

(student, 14 let)

 

Budu tam, nebudu moct odejít, budu závidět a žárlit a nebude mi pomoci. A nijak se to nezlepší. Hrůza. A krmit mě budou připálenejma zelenejma bramborákama.

(student, 20 let)

 

Peklo beru spíš jako souhrnné pojmenování či symbol zla, který se kupí našimi hříchy - po smrti si už žádný peklo nepředstavuju, něco jako v tý písničce ''Návštěva v pekle'' - že budou spaseni všichni (ne jen ''pravověrní'').

(student, 21 let)

 

... život v neusmíření, neodpuštění, stálé zlobě, zášti... a z toho plynoucí bezedná propast temnoty - bezvýchodnost

(studující, 25 let)

 

To je situace, kdy vy, jakožto duše bloudící v nekonečném prázdném prostoru, si můžete tak pro sebe maximálně pomalu počítat 1...2...3...4... a znovu, znovu už navždy.

(student, 16 let)

 

Je to sídlo Lucifera, který vládne čertům. Uprostřed je veliký hrnec, ve kterém se vaří lidi, kteří něco provedli.

(student, 15 let)

 

Smrt bez spasení.

(student, 20 let)

 

Peklo - to nejhorší, co člověka může potkat.

(student, 13 let)

 

Naprostá osamělost. Odvrácené tváře lidí i Pána Boha.

(farářka, 37 let)

 

Je to místnost bez oken, není tam žádný světlo a stejně je tam stín, i když je plný prachu a je úplně prázdný... ale někdy se mi tam docela líbí...

(studentka, 21 let)

 

Peklo si můžeme vytvořit i my sami na zemi. Záleží jenom na nás, kde chceme žít.

(studující, 15 let)

 

Pod slovem peklo si představím tisíce hříšníků, kteří se nedostali do nebe, čerti, kotle, oheň, prostě zlo, jenom to nejhorší... Vsadím se, že v pekle je i Hitler, 100%.

(student, 15 let)

 

Otištěno z časopisu Bratrstvo 9/2002

Co o tom

čteme

v bibli:

Jan Keřkovský
 

Začněme od konce, od poslední biblické knihy: Michael (cosi jako patron Božího lidu) a jeho andělé se utkali s drakem - a veliký drak, ten dávný had, zvaný ďábel a satan, který sváděl celý svět, byl svržen na zem a sním i jeho andělé. A když to viděl, rozpoutal válku proti těm, kdo zachovávají přikázání Boží a drží se svědectví Ježíšova (Zj 12). Ďábel, to je ten, co u Božího tribunálu dnem i nocí osočuje, tedy žalobce. U Božího tribunálu však nepochodil, obžalovaní byli pro krev Beránkovu zproštěni viny. Byl svržen, ale teď ho máme tady na zemi, a protože jeho dny jsou sečteny, řádí o to víc.

    Tím je vlastně řečeno všechno: je to protivník Boží, ne však Bohu rovnocenný. Na nás však má pokušení a lákadel dost a je třeba proti němu bojovat. Sotva by člověk sám obstál - však Nový zákon říká, že Ježíš Kristus přišel právě proto, aby ďáblovy skutky překazil (1J 3,8). A že bychom se s touhle zlou silou vyrovnali jinak, než zmíněnou Kristovou zásluhou (smrtí a vzkříšením)? Snad to tak mínil i učedník Petr, i jeho však právě proto nazval v tu chvíli Ježíš satanem.

    O ďáblově původu a o podobných otázkách bible moc nepoví: spíš o tom, že tomuhle vlivu zla jen tak neutečete, a je lepší to vědět.

 

Pomalu sám se ďáblem stáváš...

Tomáš Trusina
 

Jak se začne mluvit o ďáblovi, rozběhne se obrazotvornost na plné obrátky: Kdo to je? Jak vypadá? Když si nejde představit Boha, můžu v ďáblově případě popustit fantazii o to víc... Hrozná stvůra, zplozenec pekla, pán země Mordor. Chlupatec s kopytem a rohama. Nebeský prokurátor, který se ničeho neštítí, padlý anděl... Ale která představa platí?

    Jak se na nás poslední léta hrnou odevšad billboardy, klipy nebo aspoň ilustrace, nějak mi obrazy a představy čím dál míň říkají. A přistihl jsem se, že se mi líbí pomyšlení na to, že ďábel jako takový (jako namalovatelný odpudivý chlupatec, představitelný protihráč Boží) vlastně neexistuje. Že je to právě jen výplod naší náboženské či jaké obrazotvornosti. Vymysleli jsme si ho - a pak se za něj schováváme.

    Když jde o ďábla, zkusím za ním hledat lidi. Ne nejdřív ty druhé, ale sebe, nás - vždyť jsme ''dobrý i potvory'' (tohle si pamatuju, např. z dějin církve, jak se začne hledat ďábel u těch druhých, to se často dojde k ďábelským koncům).

    Když třeba ďábel nabízí Ježíšovi, přestaň hladovět a přestaň čekat, až tě nasytí Bůh, udělej chleba sám - nevyslovuje tu nahlas jen to, co bych já sám Ježíšovi tolikrát poradil? Ukaž se jako všemohoucí synáček všemohoucího tatíčka, zkrať ten nekonečný půst a nečekej...

    Anebo s tou mocí - jak s ním brouzdal po internetu a ukazoval mu ty potentáty a vlády - to se vždycky znova zasním, jak už mohlo být dávno na světě krásně, kdyby to Ježíš býval vzal... To přece chce každá křesťanská strana - mít moc - a pak prosadit ve společnosti křesťanské hodnoty. Proč na to Ježíš hned ''odstup satane''?

    A blesklo mi, tohle slavné odmítnutí zaznělo pak ještě - Petrovi. To když z pozice vrchního učedníka káral Ježíše za to, že si vybral cestu na kříž. A stoupl si do čela, že to teď povede sám. A Ježíš ho pak se slovy

    ''odstup satane'' pošle do - zástupu za sebe! A ještě mu stihne vysvětlit ''tvé smýšlení není z Boha - ale z člověka''. Věřil on Ježíš vůbec na ďábla?

    Když si v té věci čtu Ježíšův příběh, všímám si, že se o tom ďáblovi, satanovi mluví často v souvislosti s pokušením. Aspoň v Ježíšově případě určitě. Ďábel je ten, kdo to s ním (a pak i s námi) zkouší - cosi ukáže, poradí, obvykle to bývá ''nabídka lákavá, cena nízká''. Nebo Ježíši odpírá, že to má vzít vyzkoušenými lidskými cestami, tak jako ho opravoval Petr. Nám by se pak za ním šlo líp, ovšem kam bychom došli...

    Možná tedy - na pokušiTELi (tak jako třeba na učiTELi) není důležité, jak vypadá - ale co a jak SDĚLUJE, co nabízí. Asi to prostě nebude jedna postava - ale spíš role, nebo ještě spíš FUNKCE. Ďábel funguje jako svého druhu funkcionář. A takový funkcionář má vždycky spíš než odpuzující dech, kopyta a rohy elegantní kravatu, běloskvoucí košili a zářivý úsměv. Ale to jsme zas u obrazů, a u nich skončit nechci.

    Možná spíš, když předkládám lákavé katalogy úspěchů, moci, nemožného na potkání, zázraků do tří dnů ... když představuju Boha jako automat na (rychlé) splnění VŠECH našich přání a tužeb ... tak funguju jako ďábel. Tak se ďáblem STÁVÁM. ''Pomalu se sám ďáblem stáváš...'' poznamenal si ve valdickém vězení Magor (který jaksepatří uměl odporovat zlému).

    Stávám se ďáblem jako farář? Co by ne ... Když zamlčuju, že Ježíš odmítal řešit bolesti a trápení tohoto světa mocensky, autoritativně, mávnutím kouzelného proutku; že nasazoval vlastní kůži a krk; když mám na každou bolest a nesnáz hned po ruce vysvětlení...

    Ale že jsem se ďáblem stal, poznám většinou, až když slyším ''za mne, satane''. Vezmi svůj kříž (kříž bezmoci, půstu, cesty pouští, neozpovězených otázek) - a následuj.

 

Ďábel

Vidíte za něčím ďábla?
   

Jiří

Suchý

básník, textař

70 let
 

Slovo ďábel nerad používán, podobně jako každou antropomorfizaci teologických pojmů. V jedné své hře nahrazuji slovo ďábel termínem princip zla je to totéž, ale zní to věrohodněji. Tento princip bohužel funguje a má se k světu.
 

Gabriela

Horáková

farářka ČCE

27 let
 

Na to neumím dostatečně odpovědět. Uvědomuji si nejrůznější zlé věci, které se dějí, ale co je za nimi, to nevidím.
 

Miroslav

Konvalina

rozhlasový reportér

38 let
 

Ďábla vidím za fanatizmem a hodně často.
 

Dana

Elisová

ekonomka

v domácnosti

35 let
 

Vidím ho za vším zlým, co si lidi navzájem provádějí.
 

Leo

Pavlát

ředitel Židovského

muzea, 52 let
 

O ďáblovi coby personifikaci zla mě nikdy ani nenapadlo uvažovat.
 

Václav

Vacek

katolický farář

55 let
 

Ano, za velkou krutostí, potěšením z neštěstí a zla, cítím síru. Některé zlo je tak hrůzné, že přesahuje lidské meze - holocaust, ideologická, rasová a náboženská nenávist.
 

Jana

Šilerová

biskupka CČSH
 

Přiznám se, že ďábel pro mne není nějaká těkavá, nehmotná duchovní síla, ale plíživé avšak tvrdě zakoušené faktické, konkrétní, personifikované zlo. Jen je umět vždy rozpoznat. Naštěstí i ďábel se v posledku před Bohem třese strachem.
 

Vítězslav

Vurst

předseda správ.

rady nadace

ADRA, 52 let
 

Nejen že ho za něčím vidím, já ho dokonce někdy i slyším, jak se chechtá. A nejhorší je, když ho vidím za některým svým jednáním. O to víc je pak ten smích nepříjemný.
 

Martin

Müller

režisér a produkční

studia Velehrad

37 let
 

Velmi složitá otázka. S tím ďáblem je to jako se zlem - roste s tím, jak ubývá lásky.
 

Ruben

Kužel

farář ČCE

38 let

 
 

Za maskou dokonalé mravnosti či zbožnosti. Za rafinovaným, vykalkulovaným zlem.

Za křečovitou snahou páchat dobro.

Za buzerací a zneužíváním moci - v jakémkoli převleku.
 

Lea

Brodová

psychiatrička

47 let
 

Ďábla vidím za fanatismem a pravověrností - nejen náboženskou; za beznadějí.
 

Jarka

Metelka

člen klubu

Rychlé šípy
 

''Vidíš tam něco, Mirku? Jdi se tam podívat!''

 

Jak jsme si to

představovali?

Jiří Gruber
 

Tato záhadná postava symbolizuje v Bibli síly zla, zkázy a vzpoury proti Bohu. Ďábel (z řeckého diabolos) neboli Satan (hebrejsky) znamená doslova pomlouvač. Snaží se vyrvat člověka z dosahu Boží milosti a zcela jej ovládnout. O jeho původu Bible mlčí. Teologové se později pokusili vysvětlit jeho původ jako vzpouru pyšného anděla zvaného Lucifer proti Bohu. Oporou jim byl Iz 14. Za trest byl tento anděl potrestán pádem do podsvětí. Jako připomínku a zbytek svého někdejšího původu mívá proto satan na některých obrazech křídla.

    Nejčastěji se satan objevuje na scénách posledního soudu jako protiklad Kristův a vládce podsvětí. Najdeme ho také, jak pokouší Krista na poušti nebo jak jej Kristus poráží, když sestupuje do podsvětí (zůstává přimáčknutý vylomenou bránou pekel). Nejčastěji se objevuje při vyobrazení barvitých scén z knihy Zjevení (zejména Zj 12), která mu dává rohy a představuje ho jako starého hada a draka.

    Ďábel je proto nejčastěji zobrazován jako postava se zvířecími rysy. V románském a gotickém umění jej poznáme podle pařátů, rohů a ocasu. Někdy má i šupinaté tělo. Jindy má podobu kozla, kterého prozrazuje jeho zápach. Podle 1Pt 5,8 bývá zobrazen také jako lev, který obchází a hledá, koho by sežral. Na románským sloupech nacházíme lva s malým človíčkem v tlamě. Renesance se zaměřila spíš na jeho prohnanost. Představuje jej jako poutníka nebo mnicha (sr. 2Kor 11,14), jemuž však někde čouhá kopyto, růžek nebo ocas. Ďábel dostává rysy antických satyrů, čímž má být zdůrazněno, že největším nepřítelem církve je pohanství.

    Stará symbolika připomíná ďábla jako hada, kterého Kristus probodává kopím a někdy ho přidává i do scény ukřižování, kde se ďábel v podobě hada choulí pod křížem, často již zavřený v malé rakvičce, jako symbol Kristova vítězství nad hříchem a smrtí.

    Rozmanití ďáblové se také vyskytují na oblíbených scénériích, které zobrazují pokušení poustevníka Antonína, který odešel na poušť, aby byl vzdálen světu, ale ďábel ho ani zde nenechal v klidu.

 

Co o tom

vyznáváme?

Bratrské vyznání
 

Původ tedy všeho zlého v lidském pokolení jest předně ďábel, pokušitel, lhář, vražedlník svůj i náš hned od počátku (Jan 8,44), potom člověk sám, svobodné vůle své ne k dobrému, ale zlému užívající (Řím 5,12 etc.).

 

Vidíte za něčím

ďábla?

Anketa
 

• Myslím, že ďábla vidíme jen za tím, za čím chceme. Opravdovský ďábel se skrývá tam, kde si ho nechceme připustit.
• Ve zlobě, neupřímnosti, za lží, za zradou...
• Ve spodních proudech u rockových skupin, u lidí. Většinou nikde, třeba se dobře kryje...
• Představa ďábelského ''loutkáře'', který za něčím (v pozadí) tahá za nitky a působí zlo, umožňuje výmluvy: ''Já ne, to on.'' Ďábel je v nás, v našich špatných volbách a rozhodnutích, v našem zlém jednání i v jedovatých slovech.
• Za vším, co nás pokouší a svádí od Božích přikázání.
• Myslím, že se skrývá v různých věcech: třeba závisti, ale i v podceňování se..
• Asi ne. Za špatné si můžeme do značné míry sami, buď že něco špatně uděláme, nebo že někteří lidé zlo preferují ve svém jednání.
• Za vším je nějaký.
• Za válkami, terorismem, v některých chvílích za školou, za hranicemi zla.
• Já nevím, ale asi ho vidím ve stínu!
• Vidím ho za vším, co je zlé v našich životech; je to kníže tohoto světa, a vše krásné nás čeká až v nebeském království.
• Asi ne, snad jen za špatným chováním lidí a za tím, že nějací lidé nemají možnost se dostat k víře.
• Ano, za vším. Ale ne za basou, tam se mi schoval.
• Za naší vládou kapitalistickou.
• Ne.
• Vidím ho třeba za myšlenkou (lží), že ďábel neexistuje. Vidím ho třeba za lidským strachem někomu důvěřovat, za beznadějí, nenávistí, hořkostí a neschopností odpustit, a také za lidskou prázdnotou a marností života.