Oheň - zjevení Jahveho jména... Konflikty
Autor
Otištěno z časopisu Bratrstvo 5/2009
Ex 3,1-15
Být člověkem není jen tak. NA ČEM SI UVĚ-
DOMUJETE TU POTÍŽ?
O jakém pocitu byste mluvili, když byste to
chtěli vyjádřit. Který pocit se vám vrací, zneklidňuje
vás, nevíte si s ním rady.
Nejistota, strach, touha, sebevědomí, láska,
touha po lásce, ...
Teď nás čeká poslední obrázek z téhle řady.
CO JE NA OBRÁZKU?
Slunce, strom (keř), muž, ovečky.
Jaký máte dojem? (Ne interpretace, jen dojem).
CO VÁS ZAUJALO?
CO OVEČKY? Jsou v pohodě. Jakoby se nic
nedělo. Důvěřují pastýřovi? To, co se děje, se jich nějak netýká.
CO TO SVĚTLO? Když ho srovnáte s minulým?
Má „soustředné kruhy“. Co by mohly znamenat, co znázorňují? Pohyb. Jako když –
hodíte do rybníka kámen. „Šíří se to dál“. Ve vlnách se to šíří dál. Impuls…
KDE JE TO SVĚTLO, SLUNCE? Je níž. Zapadá?
Ne, je v keři. Ten muž se nedívá k obzoru, to by k nám byl zády, ale do keře. „Hoří keř…
a neshoří“.
Co ten muž? Víte už asi, kdo to je. Mojžíš.
JAK NA VÁS PŮSOBÍ?
Je starý. Je silný a velký.
Taky klečí. Jinak než Noe? Vzpřímen. (Noe se choulil jak dítě, tohle je dospělejší).
Co ještě o něm říci? „Září“. Září mu tvář. Odlesk toho ohně, toho slunce. I kolem hlavy,
jako svatozář.
Neusmívá se náhodou?
Ruka na srdci – co může znamenat? Uklidňuje, brání srdce? Nebo naopak? Říká
„tady…“ Nebo „slibuji“?
Ví, že on je ve hře, osloven. „Já“.
Jak ukazuje na sebe? S otázkou, s ostychem…?
Ne jako když sebe vyzdvihujete. „Já…“ ?! Druhá ruka visí dolů – ale tak v rozpacích
jakoby – co mám dělat? Jaké slovíčko by k tomu řekl?
***
Oheň-Zjevení Jahveho jména Pavel Jun
Instantní programy
17
U toho můžeme teď chvíli zůstat: „Já…“. S „Já“ míváme potíž, že? (Možná to je podstata
našeho problému – víme o sobě a víme o druhých…)
Já jsem kdo? Ukažte si na sebe. Jaký z toho máte pocit? (Když o sobě myslíte, uvědomujete
si sebe, tak jak?) Já jsem ten, který… který co…? Co byste řekli?
Když člověk žije dlouho s nebeským syndromem, tak začne hodně uvažovat o sobě,
a napadne ho, jestli není ten „první“. A je z toho hrozný zmatek!
Tady je to jednoznačné: Já jsem „ten druhý“, ten oslovený, ten chtěný. Často bychom
chtěli být „první“. Není to pro nás. Ani šťastné to pro nás není. Je to hrozná samota.
Člověka „žádá“, oslovuje. Říká mu Ty, a člověk může říci Já, a ví „že je osloven, míněn“,
tázán, chtěn,
Může říci i pravdu. „Co jsem já…, že mě chceš poslat? Mluvit neumím, asi jsem i zbabělý?
Časování je zmatečné (Rosenstock Huessy chtěl změnu). První osoba není Já, ale Ty. Já
je až druhá. Podle toho, jak se naučíme říkat Ty, žijeme svoje „já“.
***
KDYŽ TO SROVNÁTE S TĚMI PRVNÍMI OBRAZY?
Adam spící, nesen do temnoty bezvládně.
Člověk ležící na zemi tváří k zemi (ani podívat se nemohu)
Ležící na zádech (slunce vystřídala duha). Podívat se mohu. (Jsi daleko, mezi námi kus
cesty a znamení milosti chrání mě před tebou (a tebe přede mnou), duha, žádné přímé
slunce.
Tady ale není znamení milosti, tady je slunce zase „přímo“. Mojžíš klečí, ani krok už
nemůže udělat, (v tom je podobný Noemovi prvnímu) a to světlo – ho zasahuje.)
Takže: Člověk zůstává na zemi. Ale neztratil se v temnotě. Nevyhasne světlo pro něj.
Ani není jen „přecezené přes vodu, slzy – v podobě duhy“. Někdy je fakt přímo. Dokonce
klesne někdy tak blízko, že je skoro na dosah ruky. Ozáří tvář, dokonce zapaluje
srdce. (Zvláštní: nezavírá před ním oči.)
To světlo je aktivní. (Bůh je aktivní), je tu aktivita lásky vstříc. Objetí.
Bůh aktivní… „Bůh přišel na návštěvu“. Bůh chodí na návštěvu.
Jaká je, co chtěl říci? S čím se chodí na návštěvu? Zkontrolovat. Něco chce? Zeptat se,
jak se daří? Potěšit se s… Říci: takhle, tohle pro tebe mám?
Ta písmena – jsou jhvh, a to je to sdělení, které slyší a prožívá Mojžíš: slib… já jsem
s tebou, budu při tobě (obojí překlad je možný), Bůh chodí na návštěvu a dává prožít:
jsem s tebou a budu.
Mojžíš by chtěl možná víc (jako ten člověk z prvního obrazu), chtěl by víc vědět o světle,
slunci, Bohu. Prodrat se k němu… Víc mu porozumět. Mít ho blíž. Sáhnout si. Nejde
to.
***
To světlo, (Bůh) ale nepřístupné, ten člověk je „kus dál“, to říká i keř (s trny), světlo –
oheň. Nevlámu se do něj. Nechytím ho… nepolapím. Nedotknu se ho.
Hoří a neshoří. Svítí a nezhasne.
Instantní programy
16
(I jako touha – nezhasne, neuhasí se. Ale není tak horečnatá a palčivá, když vím, že
„sestupuje“. Mohu taky čekat?)
***
Co vám řekl ten obraz(y):
Potvrzení: člověk – je sám a není sám. (Myslíte, že by někdy nejraději zapomněl?)
Žije ve vztahu, a toho se nezbaví. Komunikuje, je chráněn, a žádán, posílán, „potřebný“.
Někdy dokonce „tváří v tvář“. Myslíte, že každý má své „neshořivší keře“?
Být sám a nebýt sám. Když víte ale o „vstřícnosti“ druhé strany, tak se to dá snést,
může to být dokonce plné něčeho jako štěstí.
Aktivita z druhé strany. Ujišťuje mě. (Nejsem jediný zdroj a nositel vstřícné aktivity.
I když se mi to tak někdy zdá).
Jsme zahledění do sebe sama.
Ztrácí se vnímavost pro „nositele života“, zdroj života mimo nás.
Víra (láska, naděje) je tohle. . .
Jun, Pavel
Konflikty
Test pro zjištění favoritního stylu řešení konfliktů
Můžete si otestovat, jak řešíte konflikty. Žádný z uvedených typů není ideální. Je to spíše
možnost sebereflexe.
Postup:
1) Oznámkujte jednotlivé kategorie na škále 1.-5. 5=nejvíce odpovídá, 1=odpovídá
nejméně..
1 – vyhrotit záležitost 9 – nebrat si servítky
2 – zlatá střední cesta 10 – uklidnit vášně
3 – zachovat klid 11 – chytit býka za rohy
4 – bojovat s otevřeným hledím 12 – zůstat v bezpečí
5 – udržet něco pod pokličkou 13 – hrát otevřenými kartami
6 – chovat se jakoby nic 14 – násilí vyhnat násilím
7 – raději udeřit než dostat ránu 15 – lépe mlčet než se spálit
8 – stát si na svém 16 – oko za oko, zub za zub
2) Spočítejte si body po skupinkách charakteristik:
a) 1+2+3+10 – jít spolu (přikrývat)
b) 5+6+12+15 – vyhnout se
c) 7+8+14+16 – vynutit (prosadit)
d) 4+9+11+13 – explorovat, konfrontovat
3) Představte si výsledky na následujícím diagramu. (Viz ukázka).
Vyhodnocení testu:
Připomeňte si výsledky vašich testů favoritního řešení konfliktů z posledního setkání
Postup:
1) Přečtěte charakteristiky jednotlivých způsobů řešení konfliktů.
2) Ve skupině si můžete říct, kde jste měli největší a nejmenší hodnoty.
Junová, Miriam