Otištěno z časopisu Bratrstvo 6/2011

  

„Vzhůru! Všichni, kdo žízníte, pojďte k vodám, i ten, kdo peníze nemá. Pojďte, kupujte a jezte, pojďte a kupujte bez peněz a bez placení víno a mléko!



Proč utrácíte peníze, ale ne za chléb? A svůj výdělek za to, co nenasytí? Poslechněte mě a jezte, co je dobré, ať se vaše duše kochá tukem!



Nakloňte ucho a pojďte ke mně, slyšte a budete živi! Uzavřu s vámi smlouvu věčnou, obnovím milosrdenství věrně Davidovi prokázaná. “

Iz 55,1-3



Prorok tu mluví řečí trhovce. Chce nalákat, chce upoutat a chce prodat. V dnešní době budeme takového trhovce těžko hledat, ale máme tu různé prodejce a pojišťovací agenty, kteří nám dokážou vymluvit díru do hlavy.



Nakupujte bez peněz víno a mléko



Tady se asi leckdo pozastaví nad tím, jak to ten prorok myslí. „Kupujte bez peněz“, v tom bude nějaký háček. Vždycky když mi do schránky přijde leták s lákavou nabídkou na sadu šperků zdarma, musím si nejdřív koupit něco jiného,abych ty šperky dostala. To znám, na to nenalítnu. Chce s námi uzavřít smlouvu, to taky znám. Bude chtít něco podepsat a na konci bude- tak abych si toho nevšimla - malým písmem napsáno, že musím zaplatit. Mluví o tom, že utrácíme za to, co nezasytí. Máme utrácet za chleba. Vzpomněla jsem si na svého čtyřletého syna, jak nadšeně křičí u všech televizních reklam a nad letáky, co dostáváme do schránky „to potřebujeme“. Naposledy to byl vysavač Dusty, ale jindy je to i sýr, nebo jogurt. Když mu odpovím, to nepotřebujeme, většinou se rozbrečí. Reklamní stratégové pracují dobře, vnucují nám i to, co vůbec nechceme. Může jim žalmista- trhovec konkurovat?



Peníze hýbají světem



Z přečteného nám tu vyvstává rozpor: nakupujte bez peněz a na druhé straně - utrácíte za to, co vás nezasytí. Peníze hýbají světem v každé době. Tento ekonomický rozměr je blízký posluchači dnes i v minulosti. Vždy se zamýšlíme, co a za kolik máme koupit a co si za peníze nekoupíme. Neutrácíme zbytečně za brak? A neopomíjíme naopak něco velmi cenného, co můžeme mít zadarmo?

Na druhou stranu neměli bychom se mi křesťané něco z reklamního světa naučit? Pojďme spolu s Izaijášem nabízet „chléb a víno“, pojďme znovu rozšířit pole působnosti. Najděme ten správný způsob , jak oslovit lidi ve svém okolí. Ano, stačí, když se každý rozhlédne kolem sebe, dnes nemusíme na misijní cestu do zámoří. Máme dost práce i tady v tom našem českém rybníčku. Neuzavírejme se světu masmédií, zkusme pochopit jejich funkci a kdo je jejich pánem. Je to přece nakonec člověk, který je může využít k dobrému. Někdy mám pocit, jako by naše víra zůstávala uvnitř nás samých tak hluboko, že se bojíme k ní veřejně přiznat. Schválně, kolik lidí má v profilu na facebooku zveřejněné vyznání? Kdo v rozhovoru s přáteli řekne za to děkuju Bohu?



Izijášův raut



V přečteném oddíle jsme utvrzováni v tom, že milosrdenství prokázaná Davidovi mají trvalou platnost a jsme ujištěni o smlouvě věčné. Nakloňte ucho, pojďte ke mně, tohle místo nám dovoluje ten text věnovaný lidu Izraele zevšeobecnit,tak aby byl slyšen všemi žíznícími. Nejsou žádné další podmínky k tomu, abychom přistoupili k onomu bohatému rautu, na který nás trhovec zve. Měli bychom být žízniví, tedy toužící, měli bychom naklonit ucho ke slyšení, tedy být vnímaví a měli bychom duši obalit tukem, tedy vzít si co nejvíc z nabízených pokrmů. Není to už jen hodovní stůl lidu smlouvy, je to naše večeře dnes, kterou společně přijímáme s Ježíšem, který nás to naučil.