Nemějte starosti

Verze pro tiskPDF verze
Otištěno z časopisu Bratrstvo 4/2001

Proto vám pravím: Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv? Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí. Což vy nejste o mnoho cennější? Kdo z vás může o jedinou píď prodloužit svůj život, budete-li se znepokojovat?
    A o oděv proč si děláte starosti? Podívejte se na polní lilie, jak rostou: nepracují, nepředou - a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn jako jedna z nich. Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která tu dnes je a zítra bude hozena do pece, neobleče tím spíše vás, malověrní?
    Nemějte tedy starost a neříkejte: Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. Nedělejte si starosti o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost vlastního trápení.
 
    Dveře se rozletěly a na prahu stanula rozjařená dvojice.
    „Tak jsme dnes, maminko, v kostele slyšeli, že se nemáme starat, co budeme jíst a co pít a co bude zítra. Tak si sundej zástěru, odstav hrnce z plotny a pojď si sednout. Dobytek pustíme na svobodu, pole necháme ladem a děti nám vychová příroda. Jo, a ráno nejdu do práce.  Však on  se  o  nás  Pán Bůh ...“
    „A na zítřek se neučím,“ nenechala otce domluvit dcera, „znáš to, zítřek bude mít své starosti a každý den má dost vlastního trápení. A já se dnes nemíním stresovat zítřejší písemkou.“
    Matka zůstala stát s otevřenými ústy. „Přeskočilo vám? Kde jste u všech svatých na tohle  přišli?“
    „Svatý Matouš, šestá kapitola, drahá máti, “ pohotově hlásí ratolest, „schválně jsem si to zapamatovala, ačkoliv mě to jindy zvlášť netíží.“
    Matka se tázavě podívala na otce.
    „Má pravdu,“ pokyvoval s úsměvem. Nevěřícně sledovala, jak v zablácených botách vkročil na koberec a spokojeně usedl do křesla. „Podívej se maminko, jak my to vlastně žijeme? Vždyť my se vlastně od rána do večera honíme jen kvůli svému tělu - aby bylo co jíst, co pít, co na sebe, aby bylo kde bydlet..., vždyť kvůli tomu, aby tělo vůbec žilo, skoro nemáme čas žít!“
    „Ale v křesle se tvému tělu sedí dobře, co?“ opáčila matka.
    „No vždyť, to je právě ono,“ nedal se odbýt otec. „Kdybych se nemusel honit, nepotřeboval bych k odpočinku tohle křeslo, kvůli kterému  jsem  se  tolik  nahonil!“
    Matka zavřela oči. Ne, tohle je na mě moc, pomyslela si, když odcházela do předsíně pro kabát.
    „Jen pohleď na polní lilie - nepracují, nepředou a ani Šalomoun nebyl oděn jako jedna   z  nich,“ volal  za  ní  otec.
    „Kam jdeš, mami?“ podivila se dcera.
    „Na faru, to přece není možné, takhle kázat!“
    „A co bude s obědem? Mám hlad.“
    Zvedla obočí. „Pohleď na nebeské ptactvo - neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je náš nebeský Otec  živí! Ne?“
    Cestou se jí hlavou honily spousty otázek. Nemají nakonec ti dva pravdu? Vždyť někdy skutečně není pro samou starost čas na život. Ale dá se s tím něco dělat? V době, která nutí člověka tvrdě pracovat, chce-li mít práci, školáka tvrdě se učit, chce-li zvládnout školu, podnikatele obětovat téměř vše, chce-li obstát v konkurenci? A na druhé straně - copak nás Pán Ježíš vede k lajdáctví a nicnedělání? Adam se přece v ráji taky neměl poflakovat, ale obdělávat jej a střežit, ne? Jo, a to ptactvo - nehoní se náhodou ještě víc než my? Co to teda znamená  „Nemějte starost o svůj život“? A „Hledejte nejprve Boží království“?
 
    (Milý čtenáři, příběh si dokonči podle svého. Jen všechny postavy s ohledem na Ex 20,13 zachovej při životě. Pomocí ti může být: D. Ženatý - Kázání na hoře, M. Hájek - Evangelium podle  Matouše,  Bible)
Autor je farářem v Zádveřicích
Biblický odkaz: 
Matouš 6,25–34
Autor: 
Tkadleček, Jan
Rok vzniku: 
2001