Otištěno z časopisu Bratrstvo 10/2005
Přistoupil k němu jeden ze zákoníků, který slyšel jejich rozhovor, a shledal, že jim
dobře odpověděl. Zeptal se ho: „Které přikázání je první ze všech?“ Ježíš odpověděl:
„První je toto: ‚Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán; miluj Hospodina,
Boha svého, z celého svého srdce, z celé své mysli a z celé své síly!‘ Druhé pak
je toto: ‚Miluj bližního svého jako sám sebe!‘ Většího přikázání nad tato dvě není.“
I řekl mu ten zákoník: „Správně, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že jest jediný Bůh a že
není jiného kromě něho; a milovati jej z celého srdce, z celého rozumu i z celé síly
a milovat bližního jako sám sebe je víc, než přinášet Bohu oběti a dary.“ Když Ježíš
viděl, že moudře odpověděl, řekl mu: „Nejsi daleko od Božího království.“ Potom
se ho již nikdo otázat neodvážil.
Marek 12, 28 – 34
Ježíš mnoho veřejně mluvil, mnoho učil.
Čtenáře Bratrstva po celý tento ročník
v podobenstvích a pak prostřednictvím
veřejných disputací s těmi, kdo měli pochybnosti
a nesouhlasili s ním. Ale můžeme
tomu Ježíšovi věřit? Kdyby nám tak
někdo potvrdil, že je to důvěryhodné. Že
člověk nešlápne vedle, když se na jeho slovo
spolehne. Mít tak někoho, kdo by Ježíše
oznámkoval.
Známky z náboženství může dávat pan farář
anebo nějaký zákoník. Znalec, učitel,
autorita, která rozhoduje i ve sporných
otázkách. A hle, tu je zrovna jeden, co poslouchal
Ježíšovy rozhovory s velekněžími,
s farizeji a herodiány, se saduceji. Shledal,
že Ježíš dobře odpovídal na všechny
jejich výpady. Chcete hodnocení? Tak tady
ho máte: Pan zákoník to vidí tak, že Ježíš
mluví a učí dobře. Není v tom nic zlého,
nic, co by odporovalo Bohu.
Ale ještě pro jistotu jedna kontrolní otázka:
„Které přikázání je největší?“ Vybrat
si jen jedno z těch několika stovek příkazů
a zákazů, co jich je v Pěti knihách Mojžíšových,
není žádná hračka.
Ježíš nejdřív odcituje modlitbu - vyznání,
které se zbožní Židé modlí třikrát denně:
„Slyš a miluj Boha!“ Což v běžném životě
taky znamená: „Miluj bližního svého!“ Tenhle
vztah lásky k Nebi i k těm, co chodí na
zemi, je pro Ježíše tím nejpodstatnějším,
je středem a neochvějným pevným bodem,
kolem něhož se všechno v Písmu i v životě
lidském točí.
„Tak to je naprosto v pořádku. Správně jsi
odpověděl, Ježíši. Píšu ti výtečnou s hvězdičkou.
Jen tak dál.“ Zákoník neskrývá své
nadšení z výkonu „zkoušeného“. A ještě si
spolu zanotují, že takové životní směřování
je víc než chrámový provoz. Ne, že by chtěli
škrtnout bohoslužbu, to ne, ale chtějí ji postavit
na správný základ pevného vzájemného
vztahu lásky Boha a člověka. Žádné
vykrucování, kdo že je můj bližní. Ti dva si
dobře rozumějí. Tohle učení je správné. Na
dobré slovo tohoto Mistra se můžete s klidem
spolehnout. Povede vás dobře vaším
životem. Nebojte se jít za ním. Dejte mu
svou důvěru.
Ale v tom se role jakoby obrací. Ježíš vyslovuje
své pochvalné hodnocení o tomto
zákoníkovi. Jakoby teď na závěr dával
známku zase Ježíš: „Moudře jsi odpověděl.
Nejsi daleko od Božího království.“
Tvá cesta směřuje správným směrem, vede
do cíle. Cesta Izraelce podle směrovek
Zákona, který dal Hospodin svému lidu
na Sinaji skrze Mojžíše. Slyš, křesťane,
to není špatně. Není to cesta tvá, ta vede
za Ježíšem, ale je to cesta Izraele k Božímu
království.
A vy se vydejte po té své. Nemusíte mít
strach se svého Mistra ptát, když si nevíte
rady. A nemusíte se bát, že s ním v životě
zabloudíte. On jde správně.