Největší přikázání

Otištěno z časopisu Bratrstvo 10/2005

Přistoupil k němu jeden ze zákoníků, který slyšel jejich rozhovor, a shledal, že jim

dobře odpověděl. Zeptal se ho: „Které přikázání je první ze všech?“ Ježíš odpověděl:

„První je toto: ‚Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán; miluj Hospodina,

Boha svého, z celého svého srdce, z celé své mysli a z celé své síly!‘ Druhé pak

je toto: ‚Miluj bližního svého jako sám sebe!‘ Většího přikázání nad tato dvě není.“

I řekl mu ten zákoník: „Správně, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že jest jediný Bůh a že

není jiného kromě něho; a milovati jej z celého srdce, z celého rozumu i z celé síly

a milovat bližního jako sám sebe je víc, než přinášet Bohu oběti a dary.“ Když Ježíš

viděl, že moudře odpověděl, řekl mu: „Nejsi daleko od Božího království.“ Potom

se ho již nikdo otázat neodvážil.

Marek 12, 28 – 34

Ježíš mnoho veřejně mluvil, mnoho učil.

Čtenáře Bratrstva po celý tento ročník

v podobenstvích a pak prostřednictvím

veřejných disputací s těmi, kdo měli pochybnosti

a nesouhlasili s ním. Ale můžeme

tomu Ježíšovi věřit? Kdyby nám tak

někdo potvrdil, že je to důvěryhodné. Že

člověk nešlápne vedle, když se na jeho slovo

spolehne. Mít tak někoho, kdo by Ježíše

oznámkoval.

Známky z náboženství může dávat pan farář

anebo nějaký zákoník. Znalec, učitel,

autorita, která rozhoduje i ve sporných

otázkách. A hle, tu je zrovna jeden, co poslouchal

Ježíšovy rozhovory s velekněžími,

s farizeji a herodiány, se saduceji. Shledal,

že Ježíš dobře odpovídal na všechny

jejich výpady. Chcete hodnocení? Tak tady

ho máte: Pan zákoník to vidí tak, že Ježíš

mluví a učí dobře. Není v tom nic zlého,

nic, co by odporovalo Bohu.

Ale ještě pro jistotu jedna kontrolní otázka:

„Které přikázání je největší?“ Vybrat

si jen jedno z těch několika stovek příkazů

a zákazů, co jich je v Pěti knihách Mojžíšových,

není žádná hračka.

Ježíš nejdřív odcituje modlitbu - vyznání,

které se zbožní Židé modlí třikrát denně:

„Slyš a miluj Boha!“ Což v běžném životě

taky znamená: „Miluj bližního svého!“ Tenhle

vztah lásky k Nebi i k těm, co chodí na

zemi, je pro Ježíše tím nejpodstatnějším,

je středem a neochvějným pevným bodem,

kolem něhož se všechno v Písmu i v životě

lidském točí.

„Tak to je naprosto v pořádku. Správně jsi

odpověděl, Ježíši. Píšu ti výtečnou s hvězdičkou.

Jen tak dál.“ Zákoník neskrývá své

nadšení z výkonu „zkoušeného“. A ještě si

spolu zanotují, že takové životní směřování

je víc než chrámový provoz. Ne, že by chtěli

škrtnout bohoslužbu, to ne, ale chtějí ji postavit

na správný základ pevného vzájemného

vztahu lásky Boha a člověka. Žádné

vykrucování, kdo že je můj bližní. Ti dva si

dobře rozumějí. Tohle učení je správné. Na

dobré slovo tohoto Mistra se můžete s klidem

spolehnout. Povede vás dobře vaším

životem. Nebojte se jít za ním. Dejte mu

svou důvěru.

Ale v tom se role jakoby obrací. Ježíš vyslovuje

své pochvalné hodnocení o tomto

zákoníkovi. Jakoby teď na závěr dával

známku zase Ježíš: „Moudře jsi odpověděl.

Nejsi daleko od Božího království.“

Tvá cesta směřuje správným směrem, vede

do cíle. Cesta Izraelce podle směrovek

Zákona, který dal Hospodin svému lidu

na Sinaji skrze Mojžíše. Slyš, křesťane,

to není špatně. Není to cesta tvá, ta vede

za Ježíšem, ale je to cesta Izraele k Božímu

království.

A vy se vydejte po té své. Nemusíte mít

strach se svého Mistra ptát, když si nevíte

rady. A nemusíte se bát, že s ním v životě

zabloudíte. On jde správně.