Neboť tvé jest...

Otištěno z časopisu Bratrstvo 9/1998

Představme si hladinu jezera. Rovná jako stůl. Pak do ní spadne kámen. Udělají se kola z vln, šíří se a přibývají, ale každé kolo vln je nižší, až je hladina za chvíli zase tak rovná jako dřív.



Nebude to také tak s Ježíšem a se vším, co se kolem něj stalo, co u něj lidi prožili? Celý rok si tu slabikujeme, co všechno to bylo, tušíme, co všechno se měnilo. Jednoznačně Dobré! Posledně jsme dokonce zkoušeli s učedníky opakovat "zbav nás od zlého", přidali jsme si k tomu svoje skoro drsné "odstup", nebo docela i "táhni!" vůči všemu Zlému (co od Toho odvádí). Nepřipadali jste si jako fanoušci fotbalového klubu, když táhnou po vítězství svého mužstva Prahou? Podobný "nadhled" jsem slyšel tuhle také u piva. Byli jsme skoro rozjaření. Ale...



Ale kola vln jsou menší a menší. Zlé má čas! Nemáte tu zkušenost? Zlému stačí čekat, sčítat, dívat se... Děsí mě, jak zlé je zlověstně, tiše trpělivé. Má ten čas, který my nemáme.



Můžete zlému říci: odstup, táhni, ale on si počká, jestli ho nezavoláte zpátky. Nemusí to být přímo slovy, může to být něčím, co uděláte. Víte, na kolik pozvání, na kolik jmen slyší?! Můžete přirazit před nezvaným hostem navečer dveře, ale co to znamená, když víte, že ve tmě čeká...?



Proto se na závěr modlitby, kterou Ježíš učedníky učí a která odráží tu Proměnu, co se kolem něj začala dít, musí říci: "Neboť tvé jest království i moc i sláva navěky." Za tuto proměnu ručí ten, komu patří moc i sláva. Ten, který má majetnické právo a "čas čekat". Bůh.



To s Ježíšem - to nebylo, jako když kámen spadne na hladinu jezera a na chvíli ji rozčeří. Bylo to, jako když přijde světlo do tmy a všechno prosvítí. Že zase přišly mraky nebo dokonce mlha nebo snad i zatmění slunce? Ale ti, kdo při tom světle byli, ti vědí... Nahoře je slunce!