Program z příručky Na lovu perly

Křesťanská tradice však hledala hlubší důvody a významy. Východiskem bylo poznání, že Ježíšova smrt byla nezasloužená. Zemřel, aniž by se provinil. Bůh to z nějakého důvodu dopustil. Co může přinést smrt nevinného? Byl Ježíš pouze obětí hry mocných (anglicky „victim“) nebo jeho smrt nese i rysy vědomé oběti (anglicky „sacrifice“). Odtud vychází metafory kultické, obětní.

Úkol:

Veďte nejdříve úvahu nad slovem oběť. V jakých významech a souvislostech se dnes používá?

Zkuste v několika větách podle sebe vyjádřit smysl kultické oběti ve Starém zákoně, případně v jiných náboženstvích. Je rozdíl ve vnímání oběti v židovství a v jiných náboženstvích?

Jak se Starý zákon dívá na téma oběti? Najdeme zde různé pohledy?

Nacházíte souvislost mezi starozákonní obětí a Ježíšovou smrtí?

Vodítka k diskusi:

Starý zákon o oběti:

Starý zákon rozlišuje různé druhy obětí, ne vše je nám dnes srozumitelné. Oběti za hřích či vinu, které se nejvíce dávají do souvislosti s Ježíšovou smrtí, najdeme popsané v Lv 7. Oběti v Den smíření zas v Lv 16.

Starý zákon se však k oběti staví i kriticky (především prorocká tradice): Bůh oběti nepotřebuje, krev býčků je mu k ničemu. (Iz 1, 11; Mi 6, 6-8)

Nový zákon o Ježíšově smrti jako oběti:

Krev obětních zvířat prostředkovala smytí hříchu - odpuštění. (Nezpůsobovala, ale prostředkovala!) „Bez vylití krve není odpuštění.“ Možno přenést na rovinu očištění svědomí. (Žd 9-10)

Na obětní zvíře se přenášela vina jednotlivce či společenství. Takto může i člověk nést vinu druhých, být „beránkem za vinu“ (Iz 53)

Beránek poražený při poslední večeři v Egyptě: jeho krev zachraňuje, podobně zachraňuje krev Kristova. (Ex 12) Ježíšova poslední večeře představena jako hod beránka. (Lk 22, 15-20)

Oběť přináší obnovení, znovunavázání vztahu. Obětováním svého těla zrušil Kristus oponu, která byla překážkou ve vztahu lidí a Boha. (Žd 10, 20)

Kristus svou smrtí přijal na sebe kletbu za druhé. (Gal 3)

Zástupný význam Kristovy smrti - zemřel za nás (Pavlovy listy): Tam, kde v ekumenickém překladu čteme „za nás“, stojí v řečtině předložka, která má více významů: kvůli / pro / za / místo nás. Který význam je přiměřený? Např. těžko lze říci, že zemřel „místo nás“, protože i my zemřeme tělesnou smrtí. Lze však říct: zemřel místo nás opuštěn Bohem, abychom my umírali s vírou v Boží blízkost. Nebylo by vhodnější říkat „pro nás“ – protože nám z jeho smrti cosi dobrého pramení? Zemřel kvůli našemu hříchu: Jistě, ale v jakém smyslu? Protože náš hřích jeho smrt zavinil? Nebo aby svou smrtí náš hřích proměnil?

Doslov:

Úskalím obětní metaforiky je to, že dnes úplně nerozumíme obětní praxi Izraele a do představy oběti vkládáme často něco, co bylo Izraeli vzdálené. Např. představu, že oběť usmiřuje Boží hněv, najdeme v řecké literatuře, ne však v Bibli. V Bibli oběť není něco, co by manipulovalo s Boží náladou. Je konáním, které umožňuje člověku obnovit narušený vztah s Bohem, jít dál, také uvědomit si a prožít svůj hřích a odpuštění. Zjednodušme to otázkou: Kvůli komu se konaly oběti ve Starém Zákoně? Kvůli Bohu nebo kvůli lidem? Odpověď pak vztáhněme také na oběť Kristovu.