Ekologie (soubor textů)

Otištěno z časopisu Bratrstvo 3/2009

 

Zezelenal mi sbor

  

Na Vánoce jsem se vrátil domů. Po skoro dvou letech jsem se těšil, že se zase zajdu podívat do svého sboru. Už zdálky ale bylo patrné, že se něco změnilo. Kostel mě oslňoval… ale nebyl to kostel, byly to solární panely na jeho střeše. Páne jo. Před kostelem byl stojan na kola. Nevěděl jsem, že je u nás v kostele tolik cyklistů. A že i v zimě. Zato na parkovišti bylo pořád volné místo.

Hned při vstupu do kostela na místě, kde bývala nástěnka s informacemi z minulého tisíciletí, visela nová ekonástěnka – rady a tipy, aktuality. A mně bylo jasné, že se za mé nepřítomnosti mnohé změnilo. Lidé se naštěstí nezměnili a někteří i zkrásněli. Potkal jsem spolukonfirmandku a ta mě uvedla do situace.

Asi před rokem a půl byl na sborovém shromáždění projednáván plán zezelenání našeho sboru (posměšné označení naší mládeže). Nakonec po diskusi sbor přijal návrh dlouhodobého rozvoje šetrnějšího fungování sboru. Kurátor to tehdá prý řekl dobře. „Je nutné, aby opatření, které sbor příjme, vycházelo z přání a potřeb samotných členů sboru. Aby se s tím mohl každý ztotožnit, a neměl pocit, že jsou na něj farářem nebo staršovstvem uvalena nějaká ekoomezení.“ Pak padalo množství návrhů, některé byly přijaty jednomyslně rovnou, některé až po diskusích v upravené podobě. Nakonec se za zezelenání sboru postavili všichni. Některá plánovaná opatření jsou sice nákladná, ale sborové shromáždění věří, že sbor přežije své členy a investice do ekologických způsobů šetření se v budoucnosti vyplatí a příští generace budou vzpomínat na zelené kurátory a faráře.

A tak se ve všech sborových prostorách, kde se produkuje odpad, objevily nádoby na třídění. Sborové sestry dostaly pokyn sborové nákupy odnášet jen v sborových taškách a nechávat obchoďákům jejich igelity. Samozřejmě, že se nakupují jen recyklovatelné obaly a někdy dochází i ke spolupráci učitelů nedělní školy s našimi nákupčími. Prostě některé „odpady“ využíváme při ručních pracích s dětmi, vytváříme z nich ozdoby apod. No ale vánoční jesle vyrobené z petlahví mi už přišly trochu jako úlet. Ale dost možná to byly poslední petky, co se u nás ve sboru objevily. Nechali jsme si totiž udělat rozbor vody z kohoutku a ukázalo se, že je skoro stejně dobrá, jako kojenecká.

V kanceláři se prý také mnohé změnilo. Tiskne se na recyklovaný papír a pokud možno oboustranně. A jednostranně potištěné papíry, které už nepotřebujeme, putují rovnou do nedělní školy na kreslení. Náš ekopresbyter říká, že tuna recyklovaného papíru ušetří 17 stromů, ulehčí skládkám a šetří energie a také vzduch.

Bohoslužby začaly. Čekal jsem, o čem bude kázání… Ne, nebylo ekologické. Krásné vánoční. Dokonce jsem měl pocit, že je místnost nějak zvláštně prozářena. Po bohoslužbách mi to kluci z mládeže vysvětlili. O jedné brigádní sobotě si super zakroutili – měnili žárovky za úsporné zářivky. Prý to ušetří 80% elektrické energie během doby životnosti. V ohláškách je oznámena víkendovka mládeže. No hádejte kam… Mládež se jede podívat na ekofarmu a prý tam bude i pomáhat… To jsem zvědavý, jestli ti naši měšťáci neudělají víc škody než užitku…

Kamarád říkal, že při přijímání plánu zezelenání se lidé nejvíce báli, že jim bude zima, že se bude šetřit na vytápění. Na vytápění se sice šetří, ale zimu necítím. Nainstalovaly se termoregulační ventily a snažíme se zkoordinovat týdenní aktivity tak, aby se nemuselo každý den topit ve všech místnostech. A daří se to.

Po bohoslužbách se koná společné posezení při kávě a čaji. To se nezměnilo. Ale ta chuť… Jo, je to čaj a káva Fair Trade. A k tomu domácí pečivo. Jednou se prý jedna sborová sestra začetla do letáčku od ekopresbytera a na neděli napekla z biomouky a biovajec a udělala sálat z plodin, o kterých mnozí neměli ani potuchy, že existují, jako je cizrna nebo bulgur.

Škoda, že nebyla Večeře Páně. To bych mohl ochutnat chleba, co peče paní farářová. Prý používá pořád stejný recept, ale přesto ten chléb chutná pokaždé jinak. Víno zase kupujeme od jednoho pána ze sboru na Moravě. Vždycky na podzim k nám přijedou bratři a sestry z tohoto sboru a prodávají u nás své produkty, prostě to, co vypěstovali. Je to levnější než z obchoďáku. Na tenhle víkend se sbor moc těší. Přijedou už v pátek odpoledne a nejprve prodávají zemědělské produkty. K večeru dorazí víno. Staršovstvo vždycky říká, že musí na Večeři Páně zodpovědně vybrat to nejlepší. Většinou vybírají celou noc. V sobotu se pak setkává mládež s mládeží, maminky s maminkami a v neděli zakončujeme setkání sborů společnými bohoslužbami. Ale ne všechno si můžeme koupit od spřátelených sborů. Pak se snažíme nakupovat české a ještě lépe regionální výrobky. Kostky cukru nebo vánoční svíčky přece nemusí procestovat půl světa, než se dostanou do našeho kostela.

Přišel ke mně ekopresbyter a s ním letáky. Byl jsem překvapen, že to nejsou ekologické, ale elektronické. Už půl roku vybírá novou ledničku z kategorie A+ či lépe A++ co se spotřeby týče. Vyplatí se to.

Už jsem chtěl jít, ale kamarád, co studuje na ornitologa, mě zavedl do věže. Má v plánu, pokud mu to staršovstvo povolí, drobnými úpravami vytvořit z věže místo pro hnízdění netopýrů a sov. Z věže je hezký výhled na farskou zahrádečku. Je nějaká upravenější, než si pamatuju. Kamarád ornitolog mi vysvětlil, že se snažíme si něco sami vypěstovat a i vysazujeme keře, které slouží jako zdroj potravy pro zvířata. Své místo na zahrádce má i kompost.

Když jsem se tak procházel po kostele a díval se na ještě nerozbalený nový nábytek, na mýdlo a ručníky na záchodech nebo na zásoby v kuchyni, měl jsem pocit, že náš sbor zachvátila značkovací manie. Všechno certifikované, na zvířatech netestované, bio a Fair Trade a stoprocentně recyklovatelné. Jen ten náš kalich je bez značky a nerecyklovatelný. Prostě skoro každou činnost lze vykonávat více či méně šetrně k životnímu prostředí.

Před odchodem z kostela jsem se ještě zastavil u ekonástěnky. Jsou tam návrhy a plány do budoucna. Sbor chce zateplit fasádu, kterou nechá porůst břečťanem. Kvalitní zateplení ušetří 55% energie potřebné na vytápění. Asi se to provede najednou s výměnou oken. Někdo napsal na lísteček, že bychom měli mít kotel na spalování biomasy a kořenovou čistírnu odpadních vod. Nápadů je celá řada. Jsem zvědavý, jak bude vypadat můj sbor za rok nebo za dva. Bude to hodně záležet na vůli staršovstva a finančních možnostech. Možná by mohly pomoci nějaké granty a dotace od Bursíka. Na zateplování domů přislíbil asi 10 miliard. V každém případě mám pocit, že tato ekoaktivita se promítla nejen do podoby sborových prostor, ale i do chování členů sboru. Zdá se mi, že mají k sobě blíž, mají společné téma hovoru, společné plány a cíle a vyvíjejí společnou činnost. Prostě šetření energiemi se naštěstí nedotklo té lidské. Ba naopak.



Děkuji za konzultace a inspiraci Marku Drápalovi, autorovi křesťanské zelené Wikipedie, Petře Macháčkové z Podblanického ekocentra ČSOP Vlašim a Vojtovi Veselému z biostatku ve Valeči



Vyprávění je smyšlené a jakákoli podobnost se skutečností je neúmyslná a náhodná.

 Groll, Tomáš

  

http://strizlik.evangnet.cz/wiki/

http://www.csopvlasim.cz/

http://www.biostatek.cz/

http://www.uspora-energie.info/

http://www.ekoznacka.cz/

http://www.pokusynazviratech.cz/

http://www.prirodni-kosmetika.org/

http://www.biospotrebitel.cz/

http://www.ekoporadna.cz/

http://www.fair-bio.cz

http://www.hraozemi.ecn.cz/ – výpočet ekostopy

http://www.mycarbonfootprint.eu/ – uhlíková kalkulačka

http://www.czechfsc.cz/ – ekodřevo

publikace „Nekup to!“ http://www.veronica.cz/?id=77;

http://www.ekolist.cz

http://www.sedmagenerace.cz

http://www.ekospotrebitel.cz/

http://www.fairtrade.cz/

 

Biblická ekoinspirace

  

Nic o odpadech a jejich třídění

Kdo by chtěl z Bible vyčíst jasné pokyny, jak se chovat takzvaně ekologicky, ten bude nejspíš dost zklamán. Nic o odpadech a jejich třídění, nic o emisních limitech, nic o rozlišování mezi důležitější a méně důležitou půdou a její ochranou před rozpínavou zástavbou. Bible jako takové nemá propracovaný návod, jak se chovat ekologicky. Přesto je možné na základě řady textů určité ekologické chování pro přítomnost formulovat. Toto chování a jeho podoba bude výsledkem společného hledání; na jedné straně biblické texty, na druhé straně my a naše otázky.

Jsme sebedestruktivní

První důležitou věcí, kterou je třeba zřetelně nahlas vyslovit, je, že člověk je ve své povaze až nutkavě sebedestruktivní, ale důsledky tohoto jednání naneštěstí pociťuje až po čase, většinou v další generace či generacích. Celé dějiny lidstva to nechtěně potvrzují. Všechny obraty k lepšímu nastaly až po větší či menší katastrofě. Freony začaly mizet až ve chvíli, kdy se zjistilo, že s jejích užíváním souvisí mizení ozónu a naopak přibývání rakoviny kůže a snižování imunity lidí a živočichů. Koho by dnes napadlo stavět ve středu města továrnu? Dříve to nebylo nic neobvyklého... Nejinak tomu bylo ve starověké Palestině, kde bylo podle všeho dříve více lesů, luk a vody.

Ekologie = mít povědomí o dobrém stvoření

A co to vlastně ekologie je? Starý zákon zde mlčí. V Novém ovšem narazíme na řecké slovo oikos, tedy dům, domácnost. Přidáme slovo logos - česky učení, nauka. A vznikne nám ekologie jako „učení o vedení domu či domácnosti“ a přeneseně pak společnosti jako celku. Zde jsme už ‚doma‘, protože o to jde. Ekologie - biblicky - je povědomím o dobrém světě, který stvořil a člověku do správy svěřil právě Bůh. Že se o obojím píše hned na začátku Starého zákona není náhodou /viz Gn 1,4n a 2,15/. A stejně tak není náhodou, že tamtéž najdeme i mezi některými ekology oblíbený verš o tom, že si člověk má zemi podmanit a panovat nad ní /Gn 1,28/. Právě zde se prý skrývá nenechavá lidská agresivita a touha po kontrole. Navíc hned na počátku ústředního dokumentu křesťanství, které opanovalo euroamerickou civilizaci a zanechalo po sobě co do ekologických následků pěknou spoušť.

Opanuj nebo pečuj?

Je třeba přiznat, že křesťanství povětšinou svých dějin jelo spíše v kolejích Gn 1,28. Zatímco Gn 2,15, kde se píše o střežení a obdělávání zahrady Eden, zůstávalo na koleji vedlejší. V dnešní době se povědomí o spravování svěřeného stvoření určitě zvýšilo. Přesto je stále vidět až neuvěřitelná setrvačnost předchozích časů a závislost člověka na zdrojích. ‚Objevil‘ je a nyní nad nimi spíše ‚panuje‘ a bojuje o ně, než že by je společně ‚střežil‘ a ‚spravoval‘. Události ze srpna 2008 v Gruzii a z plynové krize z ledna tohoto roku to bohužel potvrzují.

Vykročit k ráji

Základem ekologického myšlení postaveného na svědectví Bible by mohl ideál neporušenosti stvoření a pokus o návrat k němu. To velice pěkně vystihuje literární oblouk, který se klene od zahrady Eden v Genesis až po nový Jeruzalém ve Zjevení Janově. V obou těchto textech panují ideální, až rajské, vztahy; a to i mezilidské! Že je tento ideál stejně tak nedostižný jako základní biblická představa, že člověk byl stvořen jako Hospodinův obraz /Gn 1,27/, tj. také jako obraz Kristův /srov. Ko 1,15n/, by vůbec nemělo bránit tomu, abychom se o přiblížení k němu i Němu samotnému stále znovu snažili.

Čapek, Filip

 

Otištěno z časopisu Bratrstvo 10/1997

Jak šetříte životní prostředí?

 

Zdeněk Suchý 33 let režisér   

 Moc ne, i když víc než spousta lidí. Nepoužívám saponáty - ale spotřebuju hodně vody. Stále myslím na to, co je ekologické nebo alespoň méně škodlivé - ale kouřím. Nikde po sobě nenechám ani smítko, papír popíšu z obou stran - ale všude svítím, protože nesnáším tmu.

Jiří Lábus 50 let herec divadla Ypsilon

    Nemám auto a mít ho nikdy nebudu. Tohle jediné vím jistě.

Doc.MUDr. Zdeněk Susa 55 let lékař, bývalý syn.kurátor ČCE  

 Mám štěstí, že bydlím v domě se zahradou a ve vsi se třídí odpadky. Je na mně, kolik spotřebuji energie a jak zatížím životní prostředí. Vlastně to není jen štěstí: tenhle způsob života jsme si s manželkou se značným úsilím sami zařídili.

Jan Svěrák 32 let filmový režisér 

   Jezdím autem, které prý v průmyslových oblastech vyfukuje čistší vzduch, než jaký nasává, ale čert tomu věř. Snad ten sběr. Nevyhazuji starý papír do koše, nýbrž do sběru. To je dost ušlechtilé, ne?

PhDr. Jiřina Šiklová socioložka, vedoucí katedry soc.práce FF UK   

 Třídit odpadky jsem se naučila ještě za Hitlera. Tehdy se dokonce rozdělovaly do zvláštních odpadkových košů i kosti a vše se sbíralo pro vítězství Třetí říše. Dodnes zhasínám, aby zbytečně nesvítila lampa. Když jsem opakovaně viděla film "Modrá planeta", uvědomila jsem si, jak je ta naše Země křehká a že je třeba ji chránit. Asi je to naivní, ale já doslova "trpím", když vidím, jak někdo krásný křídový papír vyhodí, místo aby ho popsal i po druhé straně. Ve vězení jsem měla největší strach, že nebudu mít papír na psaní poznámek, a čistý papír byl pro mě cennější než chleba.

ThDr. Jan Heller 71 let emeritní profesor na ETF UK  

 Snažím se mnoha způsoby, ale hlavně tím, že nekupuji nové věci, dokud mohou staré sloužit (mému psacímu stroji je 61 let).

Petr Oslzlý 52 let ředitel Centra experimentálního divadla   

 Snažím se, seč můžu. Od naivního sbírání každého papírku do krabice na sběr až po spolupořadatelství vyhlašování "Ropáků". A vidím-li (z)ničenou přírodu,... jsem smutný a zároveň zuřím. Vždyť jde o život jako takový, o dar, kterým bychom neměli pohrdat...

PhDr. Noemi Rejchrtová 56 let historička, profesorka na ETF UK     Žel, šetřím je velmi nedostatečně.

Petr Sláma 29 let asistent na ETF UK z 1/4 farář     Snažím se ho neničit, zhasínat světlo, vypínat vodu, papír k papíru a sklo ke sklu. Moc toho není.

Tomáš Najbrt 45 let celocírkevní kantor ČCE    

Snažím se třídit odpad, šetřit energii, omezovat jízdu autem. Nešetřím kvůli efektu nebo penězům, ale je mi hlavně líto zbytečné práce druhých, ničení nejen přírody, ale i lidských výtvorů a Božího stvoření vůbec. Je mi na obtíž zbytečné plýtvání. Neuznávám nadace, které aby získaly peníze, nejprve marnotratně pohostí boháče... A snažím se nerušit druhé.

Vladimír Mlynář 31 let novinář, šéfredaktor týdeníku Respekt

    Nedostatečně. Snažím se omezit cesty autem (neúspěšně), třídit odpad, nekupovat freonové spreje a co to jde nepoužívat plastové obaly atd.

Helena Klímová 60 let psycho- terapeutka, publicistka   

 Nové věci, jak jen lze, kupuju z přírodních materálů, odpad třídím. Autem jedu jen pro těžké nákupy nebo ve-čer k tramvaji. Držím palce, když se můj muž kamarádí s Jakubem Patočkou. Časopis Poslední generace a zejména Loesje je mi potěšením. Ale to je všechno málo.

Jan Čapek 62 let farář, 2.náměstek syn.seniora ČCE 

   Energicky jsem se na liberecké radnici postavil proti kácení lípové aleje na Masarykově třídě. Zůstala tam také díky protestům občanů. Použitou jízdenku zásadně neodhodím na ulici, ale do koše. Vypnu motor, když musím zastavit ve frontě aut. Sleduji ekologické aktivity.

Erazim Kohák 64 let filosof, spisovatel  

 Všemožně, protože svět je dar Boží a s darem je třeba zacházet s úctou. Dobrým začátkem je třeba jezdit ocel na ocel a ne guma na asfalt a napsat odpověď na rub dopisu. A modlit se ve dvou, aby se to využilo





E K O L O G I E

REALITA NEBO FRÁZE

MICHAL VOGL



Ekologií se dnes ohání velká část politiků, v médiích sledujeme výroky zástupců ekologických aktivit, mnozí výrobci musí mluvit o ekologii, aby prodali své výrobky. Paradoxně, ekologie se stala pro mnohé byznysem (ač prý ji trh není schopen sám zajistit a prosadit) a hovořit na zelené téma je úkol, který cvičí již studenti při hodinách češtiny na střední škole. Může být za těchto okolností ekologie něčím reálným, něčím ze života a o životě, nebo je to již jen soubor dobře naučených frází? A může ten, kdo mluví o ekologii, říci něco zásadního, něco neovlivněného tou či onou průmyslovou lobby? Zdá se, že to je velmi těžké. Když mluvím s mladými lidmi, kteří mají o ekologii zájem, všímám si, že většinou přijímají jistý druh argumentů, které nejsou lepší proto, že by byly věcně správnější, ale proto, že jsou konstruovány jako přijatelnější pro lidi v určitém věku, řekněme 14 – 18 let. Protože se však v tomto věku formuje postoj lidí zásadním způsobem a na dlouhou dobu, mají ti, kterým určitý postoj lidí přináší finanční nebo politický zisk, v podstatě vystaráno. Aby byl můj příspěvek do diskuse poněkud pestřejší a zajímavější, demonstrujme si vše na několika příkladech.

POLITIKA

Kdo nemluví v politickém životě halasně o ekologii, bývá považován za úplného netvora. Nemá rád určitě lesy, pole, louky. Nesnáší zvířátka a pravděpodobně střílí vzduchovkou na ptáčky a jiné živé tvory. Jestliže současně takový politik hovoří o útlumu těžkého průmyslu, bývá vnímán jako ničitel rodinného štěstí a blaha těch, kdo poctivě v potu tváře fárají do dolů či kalí ocel. Souvislost mezi ekologií a útlumem těžkého průmyslu se nevnímá. Myšlenka není prostému občanu srozumitelná, neb prostého občana zajímá plná peněženka a slovní ujišťování o tom, že vzduch bude čistý, voda pitná a jídlo jedlé.



Kdo naopak mluví o ekologii často, slibuje na ekologické programy nemalé sumy peněz, samozřejmě ne peněz svých, ale peněz daňových poplatníků, kdo navíc ještě slíbí udržení a rozvoj podniků, které nejvíce zamořují své okolí, pak se takový člověk stane hrdinou roku a miláčkem národa. Nikomu nevadí, že slibuje programy vzájemně neslučitelné a nesplnitelné, neboť o co jde? Jde o to být v politice, mít zisk a prestiž. A mnozí lidé to chtějí takto slyšet.

VÝROBCI

Výrobce čehokoli musí být dnes ve střehu. Běda, aby návrhář obalu jeho výrobku opomněl přikreslit značku recyklovatelnosti nebo, je-li to možné, nedoplnil text na obalu zmínkou, že výrobek je velmi ekologický, a že ho lze kromě natírání plotu použít nejméně jako přísadu do kojenecké stravy. Způsob, kterým to říkám, však už naznačuje, že jde leckdy jen o získání zákazníka. Výrobek je co do složení a vlastností velmi podobný či shodný s jiným, ale prodává se v "zelené krabici", v očích nepoučené veřejnosti je tudíž lepší, ačkoliv je právě tak šetrný k životnímu prostředí jako mentolové Petry.

EKOLOGIČTÍ AKTIVISTÉ

Ekologickým aktivistům nelze upřít nadšení a snahu s jakou se vrhají do zápasů o zachování životního prostředí. Někdy jsou ovšem jejich argumenty neprokazatelné. Budou-li se přít se zástupci ČEZu o dostavbu jaderné elektrárny Temelín, nebudete si jisti, zda se bojí jaderné elektrárny z téhož důvodu jako se já bojím výbuchu Papinova hrnce, jinak užitečné a velmi ekologické kuchyňské pomůcky, nebo zda mají v ruce opravdu něco přesvědčivého. Budete-li argumenty obou stran sledovat nezaujatě, dojdete k závěru, že se nedokážete rozhodnout. Snahy ekologů prosadit úspory ve spotřebě energie vycházejí bohužel naprázdno a nad jejich zpochybňováním Temelína si mnou ruce dodavatelé klasických tepelných elektráren. Celkově největší omezení si však dali ekologičtí aktivisté sami. Tím, že mají mezi sebou i osoby značně extravagantní (pokud jde o názory a jejich prosazování), jsou pro větší část společnosti obtížně přijatelnými partnery. Svědčí o tom nakonec i tolik diskutované zařazení některých ekologických aktivit na seznam extrémistických skupin.

MY OSTATNÍ

Jsme to právě my ostatní, kdo nevědomky rozhodujeme o stavu naší planety. Plodíme a množíme se a chceme se uživit. Vedeni křesťanskou láskou (i humanistickou) k bližnímu, nechceme, aby někdo trpěl nouzí, zimou, hladem a žízní. A protože nejsme fatalisté, bereme osud do svých rukou. Přemýšlivější z nás přišli na způsoby jak zvýšit výrobu, jak znásobit produkci potravin, jak učinit život příjemnější. Znečištění prostředí, tuny a tuny neodstranitelného odpadu a řada civilizačních nemocí – to je jen malá část daně za důstojný život pro mnohé na této planetě. Dnes řešíme napětí mezi potřebami lidí a potřebami země jako celku. Pokud je mi známo, snižování životní úrovně nemá ve svém programu žádná politická strana, alespoň ne u nás. Existuje tedy jiná možnost?

VIZE

Vize bývají nesplnitelné. Pokusím se předložit jednu částečně splnitelnou. Předpokládá především odložení názoru a touhy, aby naše problémy řešil za nás někdo jiný. Řešit nedobrou ekologickou situaci nemůže stát za své občany. Kupodivu právě zde by měla a mohla pomoci ruka trhu, neboť rozhodující slovo máme my, spotřebitelé. My se rozhodujeme, co koupíme a co nikoliv. Můžeme změnit soubor námi kupovaných výrobků, omezit spotřebu, preferovat to, co má menší energetickou náročnost, nekupovat šmejd, který vydrží pár měsíců a pak se hodí do kontejneru, ale orientovat se na výrobky pro celý život. Pořídit si solární panely, postavit ke svému domku ekologickou čističku odpadních vod, tepelné čerpadlo, třídit odpady a nevypouštět do prostředí chemikálie nebo pálit v kamnech igelitové pytlíky (o rozverném zvyku pálení pneumatik ani nemluvě). Jak ovšem působí ona neviditelná ruka trhu? Cožpak právě ona nevede nás spotřebitele k nákupům levného nekvalitního zboží? Trh je ovšem skutečnost mnohem širší. Nelze ji měřit jenom obsahem své peněženky a číslem na cedulce u zboží. Trhem je i fakt, že při jistém druhu spotřeby lidé umírají. Trh a jeho neviditelná ruka působí tedy proti lidskému neekologickému jednání. Vstupujeme jako lidstvo s přírodou do tržního vztahu. My poptáváme blahobyt a určitý způsob života a příroda ho nabízí spolu s rakovinou, infarktem, bolestí zad a stresem. A to mi připadá spravedlivé.



Nebudeme-li kupovat šmejd, budeme-li si vybírat, omezíme-li spotřebu, musíme nést důsledky. Znamená to, že zvýšíme nezaměstnanost, snížíme růst hospodářství, snížíme reálné mzdy, snížíme důchody, tím opět snížíme růst hospodářství, mzdy a důchody a tím opět … Říkám to proto, abychom viděli, že nejde o proces jednoduchý. Bude totiž třeba nechat opět trhu prostor, aby adaptoval ekonomické zájmy podle ekologických. Podnikatelé se budou orientovat na výrobu ekologicky šetrných výrobků, navíc vzniknou celá nová odvětví lidské činnosti – bude posilovat cestovní ruch, vzdělání, zábava. Jiný význam bude mít umění, duchovní a společenský život, nezapomeňme na takový fenomén, jakým je už dnes Internet. Otázkou zůstává, jak v těchto sférách lidské činnosti zaměstnat ty, kterým činí potíže i správně vykopat jámu? Střílet je doufám nechceme. Tato skutečnost nás přivádí zpět na zem. Tímto směrem, jak jsem ho naznačil, lze jít, ovšem jen velmi pomalu. Skutečná politika příštích desetiletí bude o ekologii, ale ne o té dnes proklamované, nepůjde jenom o peníze na odsiřování a plynofikaci, ale půjde o balancování mezi rozvojem a růstem hospodářství, vztahem k přírodě a nezaměstnaností nekvalifikovaných. Možná s tím jako lidstvo něco uděláme a možná, že to vyřeší brzký příchod Božího království. Pokusit se o to ale musíme.

JAK REÁLNĚ ZAČÍT

Už jsem to naznačil v předchozím odstavci. Nekoukat na ceny a kupovat zboží, které nutně potřebujeme a které je šetrné k přírodě. Nešetřit a koupit kompaktní zářivky místo žárovek. Investovat a zatěsnit si okna, abychom netopili zbytečně. Koupit si dražší auto (potřebujeme-li ho) s katalyzátorem a nízkou spotřebou než "skromně" jezdit stodvacítkou, ze které kape olej a čoudí z výfuku kdovíco. Připlatit si za plynové topení, uvažovat o ohřevu vody Sluncem. Vše cizí přírodě nechávat odborně recyklovat, uskladňovat či likvidovat, až to stojí cokoliv. Nevyhazovat věci, které lze ještě využít. Nabídnout je ostatním k dalšímu použití (sbírky pro třetí svět, Červený kříž, Naděje). To, co pro nás nemá žádnou hodnotu, může jiný pracně shánět. V konečném důsledku ušetří jak ten, kdo takto žije, tak i ostatní. Téma je široké, doslova bezbřehé, mnohé zůstává nedořešené. Bude dobře, když napíšete své názory i své rady do redakce časopisu, abychom se mohli věnovat širší diskusi.