Dívky v bibli (soubor textů)

Otištěno z časopisu Bratrstvo 8/2011

DÍVKY V BIBLI

Když Izajáš ohlašuje, že „panna“ počne (K) (Iz 7,14), nemyslí výrazem almá nespermatizovanou pannu (tak Septuaginta: parthenos), nýbrž mladou ženu schopnou vdavek. Sociální postavení dívek ve starém Izraeli i v pozdějším Židovstvu bylo vzhledem k mužům (chlapcům) znevýhodněno. Přednost měli chlapci, z nich se mohli stát vůdčí osobnosti, popřípadě sám mesiáš. Dívky byly omezeny i v hygienické oblasti, menstruace znamenala znečištění – podobně celé těhotenství (před ním i po něm). Byly však stejně jako chlapci orientovány na poslušnost Hospodina (později na Tóru). Dívky měly být pečlivými matkami a vychovatelkami podle vzoru velkých pramatek jako byly Sára a Ráchel. Panenství dívek předpokládalo čistotu, vzorné chování a lásku nepovrchní a vroucí. Proto se panenství stávalo znamením starozákonního společenství, „pannou Izraele“ (Jr 21,21 Am 3,2). Bible (hebrejská i řecká) se chlubí výraznými mladými ženami. Podivný izraelský soudce Jiftách měl (jedinou) dceru, která mu po otcově vítězství nad Amonovci vychází vstříc, rozjařená a s hudbou; Jurtách ji však v tísni osudově obětoval Hospodinu. Dcera dala ochotně všanc své panenství, možná i život ( Sd 11). Mladá žena Támar sehrála roli nevěstky (souloží se svým tchánem Judou), aby získala syna, který jí byl rafinovaně upírán (Gn 38). Charakterový popis správné dívky nabízí Píseň písní. Zde najdete touhu (po polibku, ale i po jiných blahostech (1,1 2,10 aj.), úžas nad lepostí milého přítele (1,16 aj.), ale i zkušenost milostné hořkosti (6,4-7); je tu i prožitek vznešenosti milostného vztahu (7,1.6), pravá dívka (panna) má okusit útočnost lásky (7,7-11), mladá žena ví, že se její život může podobat poušti či podsvětí, a z této superkalamity musí rázně vystoupit vzhůru; tím získá pečeť své lásky, jež je silnější než smrt (8,5-7). Vzorná dívka by měla být velkorysá a vidět všechno jakoby z velké výšky (4,8-11). K charakteru mladé dívky patří i vytrvalé a odvážné hledání a opět hledání, neboť láska je namáhavá (3,1-5). Milá Písně je doprovázena svými přítelkyněmi, které ji v lásce utvrzují a kterým Ona poskytuje energii života (3,5). Izraelské dívky mohou být chóristkami a kultickými tanečnicemi nebo pěvkyněmi, zvláště ku potřebám svatyně – to porůznu dokládá celá starozákonní Bible. I novozákonní Písmo připomíná několik skvělých dívek, většinou v misijních službách, vzdychneme radostí, když se ozve jméno Tabita, řecky Dorkas (Sk 9,30) z Joppe. Zdatná (možná mladá) obchodnice s purpurem Lydie poskytla Pavlovi a jeho spolupracovníkům svůj dům (Sk 16,11-15).

Těžko můžeme mluvit o rovnoprávnosti dívek a chlapců. Ale už ve starých dobách požívalo v Izraeli a v Židovstvu (a později v křesťanstvu) obojí pohlaví stejnou čest a stejný respekt v podstatných záležitostech. Píseň písní prezentuje ideální stav či polohu mezipohlavních vztahů a míří k tomu příštímu, kdy se ideál promění v žitou realitu.

Balbán, Milan

O Paně Marii

Liší se nějak katolický a evangelický pohled na Pannu Marii? Odpovídají katolický kněz a ředitel českobudějovického diecézního centra pro mládež Roman Dvořák (RD) a evangelický farář pro mládež v pražském seniorátu Mikuláš Vymětal (MV).



1) Co vám přijde na Marii nejzajímavější, oslovující, inspirativní?

RD: Prostým, pokorným a přitom pevným způsobem přijímá skutečnosti vznešené i náročné, které před ní Bůh staví. Pro dnešní dobu, soustředěnou na okamžitý prožitek, mi přijde velkou inspirací rozvažovat a uchovávat v srdci to, co činí Pán.

MV: Marie je zajímavá ve vánočním evangeliu: Zmatená, zaražená, zpočátku nechápající a nejistá, přesto přijímá svůj úkol a čerpá z něj vysoké sebevědomí víry. Porod v chlívku tvoří k tomuto vysokému sebevědomí (Lk 1,48) výrazný protiklad, je pro ni důvodem k soustavnému přemýšlení a meditaci (Lk 2,19).



2) Jaká je obecně uznávaná role Panny Marie ve vaší církvi? Co je základem teologické tradice v přemýšlení o této biblické postavě?

RD: Hlavní je, že se stala Matkou Boží. Jde nejen o to, jak se v celém díle angažuje Bůh, ale také jakým způsobem reaguje ona – nová Eva. Základem teologické tradice je Bible, především novozákonní texty, ale též starozákonní proroctví.

MV: Marie se stává vzorem člověka, který řekne Bohu ano, i když mu to přinese problémy. Hlavně v adventním a vánočním čase, Marii pod křížem dnešní evangelíci (žel!) příliš nevnímají. Ostatní biblické příběhy o Marii, líčící její nepochopení Ježíše, jim umožňují spíše si zachovat kritický odstup vůči rozbujelému mariánskému kultu.



3) Jak velký vidíte rozdíl mezi katolickým a evangelickým chápáním Panny Marie? Co je pro vás v tomto rozdílu klíčové?

RD: Přijde mi, že lidé z reformovaných církví mají obavu, zda není Maria v katolické církvi „zbožšťována“. „Oficiálně“ má Maria své místo mezi svatými. Prostor úcty samotnému Bohu v Trojici je dostatečně zachován a liturgie pamatuje na to, aby nedošlo ke směšování. Z druhé strany se mi zdá, že někteří katolíci jsou na tuto otázku natolik upnuti, jako bychom se bez mariánských témat neměli o čem společně bavit.

MV: V katolické tradici má Marie roli žijící z poměrně nových tradicí – mariánská zjevení a jejich teologické zpracování (např. dogma o neposkvrněném početí, učící, že Marie nehřešila). Evangelická tradice je střízlivější, vychází především z toho, co se o Marii píše v Písmu. To však také umožňuje pluralitní pohled – jedna z nejzdařilejších českých mariánských písní je dílem Miloše Rejchrta, na druhou stranu se mezi některými evangelíky setkáme i s rozhodným odporem vůči mariánskému kultu.



4) Proč je v protestantské tradici role Panny Marie upozaděna?

RD: Zde si netroufám odpovědět už vůbec, ale vaše odpověď by mě zajímala... snad aby nepřekrývala slávu Boží?

MV: Ježíš Kristus byl ve středověku chápán především jako soudce, kterého mohla oblomit jeho laskavá matka. Když vystoupila reformace s myšlenkou spasení bez lidských zásluh, ztratila funkce této přímluvkyně smysl. Kromě toho reformátoři pohlíželi na kult svatých a Panny Marie jako na starou pohanskou modloslužbu, která pod slabým křesťanským nátěrem pronikla do církve. S kultem Panny Marie je také často spojeno přehnané zdůrazňování celibátu a nedocenění tělesnosti a sexuality jako dobrého Božího daru. Jakoby v kontrastu s „neposkvrněným“ početím Panny Marie byla všechna ostatní početí poskvrněná.



5) Je modlitba k Panně Marii součástí Vaší víry?

RD: Ano. A to v různých formách. Prosím ji o přímluvu, hledám u ní inspiraci. Často do její péče svěřuji především maminky a z nich ještě zvlášť ty, které prožívají nějaká trápení. Snad právě proto se mariánská úcta rozšířila, protože matky pociťují potřebu modlit se a být chápány. A Maria jim je v obojím blízká. Její úžasná odpověď víry na Boží pozvání a její přítomnost v důležitých okamžicích Ježíšova života je dostatečným důvodem, aby se stala průvodkyní i muži. Vždy v ní vnímám tu, která je všude, kde o něco jde a neváhá povzbudit nás ve vztahu k jejímu Synu.

MV: Není. Ale když se účastním jako host katolické bohoslužby či modliteb, nijak mi nevadí.



6) Panna Marie se stala snad nejznámější a „nejvlivnější“ ženskou postavou v dějinách lidstva, vnímáte to i jako důsledek snahy či potřeby církve a lidí vnést do chápání Boha jako otce i mateřský a ženský prvek?

RD: Myslím, že spíše ne, Maria je bezesporu součástí Božího plánu. Pokud platí Váš výrok o „nejznámější a nejvlivnější“, pak je to zcela opačnou cestou, než jakou bychom si představili my. Zatímco Eva v ráji touží být jako Bůh a svým jednáním uvádí celé lidstvo do dramatu hříchu, Maria říká: „Jsem služebnice – otrokyně – Páně“ a tím se naplno odevzdává Božímu záměru s ní. I na tom můžeme vidět, že cestou k plnosti, k životu je právě cesta Mariina.

MV: Vnímat v Božím působení i ženský prvek je nepochybně obohacující. Čteme i v Písmu, že Hospodin Izraele kojil na poušti, nosil na ramenou jako dítě, utěšuje ho, jako utěšuje matka, k Hospodinu se shlíží i jako k paní (Ž 123,2). Když se z panny Marie dělá nadlidská ženská božská postava, znamená to naopak ochuzení obrazu Hospodina právě o ty ženské atributy, které se do ní promítají. Bůh pak může být v mariánském kultu nepřiměřeně mužský, otcovsky vzdálený až nedosažitelný.