Deprese, otevřenost (soubor textů)

Otištěno z časopisu Bratrstvo 5/2008

Deprese není jen nějaká depka

  

Všimli jste si také, že se to slovo z nadpisu - „deprese“ - vyskytuje v našem zorném poli až nápadně často? Depresi mají děti, rodiče i prarodiče, léčí se s ní faráři i nevěřící, tramvajáci i eskymáci, v depresi je ekonomika , depresi má finanční burza včetně makléřů, deprese je zmiňována dokonce i u psů. Je deprese v našem okolí opravdu tolik, nebo jde jenom o nadužívání odborného termínu ? Odpovědí může být, že zažíváme oba jevy současně. Je jisté že, média i my jako jejich konzumenti, pracujeme se zkratkou , a tou nešikovně použité slovo „deprese“ je. Jistě ale také zažíváme epidemii depresivní poruchy - narůstá počet nově diagnostikovaných pacientů, narůstá spotřeba antidepresiv a ve zprávě WHO se očekává, že do roku 2020 bude deprese na prvním místě mezi příčinami pracovní neschopnosti

Současná evropská medicína používá slovo „deprese“ jako pojmenování příznaku, nebo jako název onemocnění . V textu se dále budeme věnovat tomu druhému případu. Deprese , nebo přesněji depresivní porucha je jednou z častých poruch nálady, jednou za život jí prožije 20% žen a 10% mužů. Jenom část z nich se bude léčit, z léčených asi 70% zareaguje na léčbu, ale jenom 30% z léčených dosáhne plné funkční úzdravy a návratu do stavu, ve kterém byli před onemocněním. Můžeme dále říci , že všichni bez rozdílu budou mít zhoršenou kvalitu života, zažijí řadu utrápených měsíců a toto onemocnění negativně ovlivní jejich vztahy, rodiny, výkon v zaměstnání nebo studium. Asi 16% z populace stižené depresivní poruchou se pokusí o sebevraždu a část těchto pokusů bude úspěšná. Depresivní porucha je onemocnění, které má více příčin, ale vždy se podílí působení vnějšího stresoru na vnímavého jedince s vlohami pro depresi. Vnějším stresorem může tělesné onemocnění, pracovní vyčerpání, školní nebo vztahový „karambol“, návyková látka. Jako významný depresogen (látka která při chronickém užívání vyvolá depresi) je známý alkohol, nebo marihuana či extáze. Depresivní porucha je závažné, i když léčitelné , onemocnění. Pro depresivní poruchu je typická přítomnost smutné, plačtivé, melancholické nálady , která trvá po většinu dne alespoň po dobu 14 dnů. Stav dále provází pocity úzkosti , ztráta zájmů a potěšení z dříve příjemných činností, mohou být přítomné nemotivované pocity viny, opakované myšlenky na smrt nebo sebevraždu, ztráta sebedůvěry . Deprese ale není jenom o náladě, depresivní poruchu dále provází potíže se soustředěním, nerozhodnost, zhoršení paměti, zpomalení tempa řeči, poruchy spánku , změna chuti k jídlu. Deprese mění nejenom prožívání, ale i chování- snižuje se i pracovní a fyzická výkonnost, nemocní se uzavírají do samoty, vyhýbají se kontaktům, někdy je pro ně vyčerpávající už jen rozhovor, telefonát…

Lidé , kteří depresí prošli, popisují svůj stav jako zoufalý, beznadějný, jako bolest duše, někdy říkají, že doba kdy jim pláč přinesl úlevu, byla ještě dobrá.

Depresivní porucha je naštěstí léčitelná. Sama od sebe nezmizí a čekat, že se to stane, je pro nemocného ohrožující a je to i neetické, když existuje účinnější a rychlejší způsob, jak mu pomoci. Je li deprese rozpoznána a nemocný souhlasí ,má být použita účinná a bezpečná terapie. Při léčení deprese se používá obvykle kombinace psychoterapie a faramkoterapie . Rozpoznáním deprese, jejím odlišením od jiných duševních i tělesných poruch, které se jí mohou podobat a jejím léčením se zabývají psychiatři. Depresi často léčí i psychoterapeuté, nebo praktičtí lékaři. Koho zajímá téma více, může mrknout na www.deprese.com, kde najdete i anonyní poradnu, nebo www.epsychiatrie.com. Jen malé upozornění - sebelepší stránky nebo blog nenahradí zásah dobrého terapeuta.



Promiňte ten „depresivní“ popis toho , co je depresivní porucha. A to postihujeme ve zkratce jen zlomek současného poznání o poruchách nálady. Ale je to nutné , abychom dokázali poznat co deprese je a co není. U deprese se vždy jedná o výrazně jiný stav, než je běžný smutek, nebo rozlada, které patří k normální zdravé lidské zkušenosti.



Otázka je, jak je to s tou tak často skloňovanou „depkou“? Co to vlastně je ? A kdo s tím pomůže ? Já bych doporučoval nemávat rukou nad tím, když někdo v mém okolí vysílá intenzivně a opakovaně signály o svém smutku . Možná nejde o rozvinutou poruchu nálady, ale možná, že ano a jen to dosud nikdo nepoznal. Možná, že právě tenhle bližní ve vaší třídě, mládeži, hospodě, oddílu…reaguje na nějakou -pro něho -velkou zátěž a potřebuje pomoc, dříve než se u něho stav prohloubí . Než se prokouše k nějakému kloudnému řešení své zátěže, může to být provázeno smutkem strachem obavou . Jindy veselý kamarád může být najednou uzavřený, smutný, úzkostný , podrážděný, labilní, agresivní, občas opilý, nebo zhulený, trápí sebe i okolí, může svým okolím manipulovat, nebo dokonce všechno uvedené naráz….Tyto projevy jsou vždy formovány povahou a předchozí životní zkušenosti a také tím jak jsme zvyklí se s zátěží vyrovnávat. Člověk s těmito smutky má být vyslyšen/a. Úlevu mu může přinášet už jenom to, že se vám otevře, problém nějak formuluje a sdílí s vámi své trápení. Je rozumné, abyste ukázali ochotu k pokračování kontaktu, je rozumné, abyste se poradili s odborníkem, když nevíte jak dál-třeba i na Lince bezpečí. Někdy může pomoci to, že doprovodíte kamaráda/ku k prvním návštěvám psychoterapeuta, nebo psychiatra. Je možné , že zrovna Vás depresivní kamarád poslechne, když mu budete rozmlouvat dalšího frťana, jointa nebo jiné sebedestruktivní chování. Pečujte o Váš vztah i v době ,kdy deprese probíhá, ten vztah může být v budoucnu právě ta pavučinka, po které se váš nemocný zase vrátí do mládeže, společenství, třídy, oddílu. V kontaktu s lidmi s depresí Vám přeju hodně štěstí.

Macák, Libor

Slzičkový čaj

  

Pan Sova si vzal z almárky sklenici na vodu.

„Dnes večer si uvařím slzičkový čaj,“ těšil se.

Dal si konvici do klína a řekl: „Dobrá, hned se dáme do práce.“

Seděl tiše a zamyšleně. Myslel na samé velice smutné věci.

„Židle si zlámala nožičku,“ řekl pan Sova nešťastně. A v očích se mu objevily slzy.

„Je písnička, kterou si nikdo nezazpívá, protože všichni zapomněli její slova.“ Při tom pomyšlení mu bylo do pláče. Veliká slza se skutálela a dopadla na dno konvice.

„Lžíce zapadla za kamna a už ji nikdy nikdo nenajde,“ hořekoval pan Sova. A slzy do konvice se jen hrnuly.

„Je knížka, která se nedá číst, protože z ní někdo vytrhal pár stránek,“ popotáhl pan Sova.

„Jsou hodiny, které stojí a marně čekají na někoho, kdo je natáhne.“

Pan Sova se rozbrečel. Slza za slzou kapala do konvice. „Kolik krásných východů slunce lidé neviděli, protože spali,“ naříkal.

Pak si představil šťouchané brambory opuštěné na talíři, protože na ně nikdo neměl chuť. A tužtičku tak krátkou, že už s ní nejde psát...

Pan Sova přemýšlel o mnoha smutných věcech a plakal a plakal. Konvice byla brzo plná jeho slz.

„A dost!“ řekl si pan Sova. „To stačí.“

Přestal plakat, postavil konvici na kamna a těšil se na čaj. Bylo mu pěkně a usměvavě, když si nalil první šálek.

„Někomu by se mohlo zdát, že má poněkud slanou chuť,“ řekl pan Sova znalecky, „ale slzičkovému čaji se nic nevyrovná!“

Lobel, Arnold

Otevřenosti se meze (ne)kladou

  

„Tak co, už před sebou prdíte?“ zeptá se nemalé množství adolescentů svého kamaráda, který již měsíc chodí s holkou. A mohli bychom doplnit: „A už ví, že ti smrdí nohy?“ A její kamarádky zase přicházejí s otázkou: „Už tě viděl nenalíčenou?“ a „Už sis před ním odskočila na malou?“

Hloubka vztahu se mnohdy měří právě i otevřeností, posuováním hranic intimity a nezakrývání biologických pochodů před partnerem. Na jednu stranu si říkám, že před kým jiným už bych měl zakrývat své biologické nedostatky a vady na kráse, než před svým partnerem, když před jeho rodiči, před kamarády, před cizími lidmi či ve škole a v práci nemůžu. Před kým jiných chodit doma v trenýrkách. Kdo jiný by mě měl znát po všech stránkách, než můj partner.

Na druhou stranu je třeba dbát na to, abychom se nestali partnerovi jen ošklivým, zvuky a pachy vypouštějícím, a ve slipech chodícím monstrem. Aby nám místo „lásko“ a miláčku“ nezačal říkat „PRPU“ (prdící pupek), „SN“ (smrdící noha), či „SLIKR“ (slipový král).

Je třeba tyto dva přístupy vyvažovat. Na jednu stranu je třeba si uvědomit, že každý z nás má své biologické pochody, na druhou stranu se nesmí zapomínat, že i po letech ze vztahu nemůže vyprchat touha, vážení si jeden druhého, určitý obdiv, sexuální napětí, a vše další, co zažíváme v prvních obdobích vztahu.

Zařechtal, Miki