Otištěno z časopisu Bratrstvo 8/1997

A neopíjejte se vínem, což je prostopášnost, ale plni Ducha zpívejte společně žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně. Zpívejte Pánu, chvalte ho z celého srdce a vždycky za všecko vzdávejte díky Bohu a Otci ve jménu našeho Pána Ježíše Krista.

 

DALŠÍ RUNDU?

Míla Lapáček

 

Opít se lze i opodstatněně, ze závažného důvodu, ne jen z fanfarónské touhy po úletu či pouze z prostopášnosti. Alespoň si myslíme, nejsme-li rozenými karateli, že to lze. Proto nám apoštolův výrok může připadat přespříliš kategorický. Ledaže by to slovo o neopíjení se vínem a chvalném děkování Pánu Bohu byl ideál, který nám apoštol doporučuje a nabízí. Ideál čili to, k čemu bychom měli směřovat neb tíhnout, ač toho v plnosti nikdy nedosáhneme (což ale vůbec nevadí, poněvadž to směřování a tíhnutí je již samo o sobě přesně tím, o co jde a co tam Nahoře berou!)“

     Apoštol Pavel nám, jako kdysi Efezským, staví před oči jako ideál cestu vděčnosti a zpívání Hospodinu. A nemá to jen ze své hlavy, vlastně spíš tlumočí vůli Toho, který jistě chápe, když někdo podlehne návalu životní krize a zlinýruje se - nebeský Otec je spravedlivý, ale ne bezcitný moralista - ovšem k řešení krizí sebeopíjením nás nikdy nenabádá; vždyť je tu lepší cesta vděčnosti, na které jsou každé trápení, nářek nad vlastním selháním či bolest, konečné! - zatímco na cestě sebeopíjení jde jen o nekonečné odkládání a marné utápění žalu.“

     Apoštol vyzdvihuje vděčnost také proto, že její provozování písní, modlitbou, slovem i beze slov, mobilizuje v člověku síly víry, lásky a naděje. Díky nim pak i situaci vlastního strádání, ať už jakéhokoli, může přijmout, ne ji jen sevšímvšudy odmítat. Jako Jób, ne akceptovat od Hospodina jen příjemné, ale i to, co bolí. Protože ono to, co bolí, má obvykle smysl hlubší, než se může na první pohled zdát, smysl, který spatřujeme v procesu tříbení, růstu a budování osobnosti, v němž má i bolestná zkušenost a prožitek své nezastupitelné místo. - Ale opíjení se, zlořečení, zuřivost a ukňouraná ukřivděnost, ty onen zmíněný proces jen blokují a ještě tak vyvolávají proces opačný, totiž pliznutí, krnění a rozklad osobnosti - což je na nic.“

     A tak je určitě pravda, že v životě každého potrefí mnoho různých trápení a těžkostí, ale pravdou je i to, že to zas tak moc nevadí, neboť kývneme-li na apoštolovu ideální nabídku, garantovanou samým Bohem, jsou nám všechny trable příležitostí k tříbení a růstu, a zbyde ještě spousta času pro radost a pohodu či zalenošení si.“