Cudnost (soubor textů)

Verze pro tiskPDF verze
Otištěno z časopisu Bratrstvo 7/2003
Co o tom
čteme v Bibli

Aleš Mostecký

 

Když byl Nátan poslán k Davidovi, aby jej přivedl k pokání, zachoval se prorok velmi cudně. Nejen, že Davidův milostný románek s Betsabé a skandálek s Urijášovou smrtí neprodal výhodně tehdejšímu bulváru, ale i před samotným králem mluvil nejprve v podobenství. Tak, aby hrubě a neomaleně nezranil. I k odkrytí vlastní viny samotnému pachateli Davidovi přistupuje jednak v souladu s posláním od Hospodina a jednak citlivě. Nátan je cudný, protože cudně jedná ten, kdo jej poslal, tedy Bůh sám. Ani on totiž nepitvá Davidovu vinu, „nerochní“ si v ní, ale snímá ji. Či přikrývá. Proto, aby nebyla na očích a nebila do očí.
     Tak jako na počátku skryl nahotu Adama a Evy, zahalil ji. Tak taky platí jeho požehnání synům Noeho, Šémovi a Jefetovi, kteří po vzoru Hospodinově cudně zakrývají nahotu otce. Narozdíl od bezbožně jednajícího Cháma, syna konajícího v rozporu s Božím jednáním, který o nahotě opilého Noeho halasně vytruboval do světa.
     Proto i jediná výslovná výzva k cudnosti (v Tt 2,5 určená ženám)je v celé souvislosti nakonec pouze jedním z typů jednání, které „neznevažuje Boží slovo“ a „dělá čest učení naašho Spasitele Boha“ .Naše cudnost dává poznat světu Cudného, který takto jedná s námi všemi.
 
Nechat krásu
pod závojem

Samuel Titěra

 

V jednom večerním pořadu rakouského rozhlasu, zaslechnutém kdesi na dálnici, zazněla zajímavá věta: „Erotika, to je umění skrývat.“ Když mi o tom otec vyprávěl, dlouho jsem to nemohl vstřebat. Mám přeci jen trochu horkou krev. Ale onen výrok doceňuji stále víc a víc. Myslím si, že to, co dělá erotiku krásnou (oproti ubohosti pornografie), je právě cudnost. A ta nemizí, nemění se a neubývá spolu s kazícími se mravy. Tam, kde je cudnost, není třeba se pohoršovat.
     Ale není to nic, co by se omezovalo jen na erotiku:cudnost patří všem krásným věcem.Našim tělům, ale i naší radosti, našemu chování, našim mezilidským vztahům.Cudnost je přiznání se ke kráse a křehkosti, jemnosti a nezachytitelnosti. Má v sobě nenahraditelné koření tajemství.Právě proto, že krása sama je nepostižitelná:když se snaží ukázat v plném světle, vyprchá a zbyde jen škleb. Abychom se jí mohli přiblížit, musíme ji nechat pod závojem. A tím je právě cudnost.
     Zkuste si představit dva zážitky:úžasný a zářivý úsměv krásné herečky (třeba Julie Roberts...)a jemné cuknutí v koutku úst a záblesk v očích, když pustíte cizí ženu jako první do dveří.Úctyhodný dekolt Haliny Pawlovské i Lucie Bílé a jemná nabíraná bavlněná halenka, docela ke krku zapnutá, zakrývající ta nejnádhernější ňadra, nechávající jim jejich tajemství a svůdnost. Vidíte, taky se nějak nemůžu od té erotiky dostat dál.
     Jenže cudnost má být také vlastní zbožnosti. I víra je krásná, i můj vztah k Bohu může být plný energie, napětí, vzrušení, překvapení.Ale jde opět o věc velmi intimní. Možná intimn jaí než je všechna moje nahota. A stejně jako má sexualita, i víra si zaslouží mít svoje soukromí, svůj prostor pro zápas, pro rozvíjení, svůj tichý koutek v srdci. Když budeme chodit po ulicích nazí (ať už žijeme v jakémkoli podnebí), brzo nás to unaví a nebudeme už schopni si svou jedinečnou intimní sexualitu užít z plna hrdla.Když budeme na potkání hovořit o svých náboženských zážitcích a dávat na odiv svou víru, jednak tím mnohé znechutíme, jednak svou religiozitu můžeme vyprázdnit a obrat o možnost rozvíjení. Vždyť víra je tajemství. A co je krásné a cenné, to je krásné a cenné pro mne - a pro toho, s kým se o to mohu sdílet.Ne pro ostatní.
     A mohl bych pokračovat.Velký kus cudnosti je například v úctě k poezii a opatrnosti při jejím vykládání, interpretaci a čtení.Když se budeme snažit odhalit podstatu krásy v umění, jakkoli důmyslným rozborem (nemluvě o tom šakolním), o mnoho se připravíme.To co odhalíme, nebude esence krásy, ale jen pachuť pohledu na útroby. Cudnost je šetrnost.Cudnost je ohleduplnost, cudnost je tajemství.A stojí za to se jí učit.
 
Cudnost
Jak se pozná cudný člověk?

   

Homer Simpson
pracovník jaderné elektrárny

 

Tak moji ženu Marge poznáte podle vysokého modrého drdolu. Potom taky soused Flanders. A nakonec náš farář, protože mu pod tím černým frakem není nikdy vidět zadek.

 

Hanka Šormová
programový sekretář YMCA Praha, 47 let

 

Pojem cudnost mi zavání trochu neupřímností a přetvářkou. Já osobně mám radši lidi spontánní. Má to však své hranice - já bych tomu říkala asi ohleduplnost: k lidem, k něčemu, co nás přesahuje.

 

Daniel Dušek
veterinář a varhaník, 34 let

 

Cudnost pro mě trochu zavání úzkoprsostí 19. století. Takový člověk se pozná asi tím, že se drží zpátky ve svých projevech, nemluví „nesluaně“, nechodí nápadně oblečený a ošívá se, pokud se hovoří o sexu. Jsou tyto projevy pravdivé, nebo pouze maskou, pod kterou se skrývá někdo jiný?

 

Dobromila Krupová
vedoucí peč. služby Diakonie ČCE, 51 let

 

Asi šapatně - nepoznala jsem ho ještě.

 

Antoinette Steiner
farářka ve Švýcarsku, 30 let

 

Cudný člověk nemluví a nejedná tak, aby sám sebe ve všem zviditelňoval, chová se sdílně, spolutvořivě, naslouchá druhým. Ve vztazích mezi lidmi je také třeba respektovat odstup, aby mohl každý svobodně dýchat. Tento „odstup “ záleží na konkrétním vztahu. Druhému člověku není možné násilně vtrhávat do jeho tajemství, intimity. Sdílená intimita je skutečný dar, štěstí. Chtít si ji vynutit - to pro mne znamená nedostatek cudnosti.

 

Miki Erdinger
student ETF a FF - sociální práce, 23 let

 

Cudnost vidím jako protipól exhibicionismu. A poznat cudného člověka není lehké, neboe lze být cudný jen v některých sférách života, a my primárně vnímáme jen ty nápadnější stránky člověka.

 

Antonín Plachý
ředitel azylového domu, 46 let

 

Je to zvláštní vlastnost, která je mnohými chápana jako protiváha sexuality i rozkoše. D. Bonhoeffer napsal: „podstatné na cudnosti není zřeknutí se rozkoše. “ Bojím se, že tam, kde se cudnost dává na obdiv, může dojít k pokrytectví (Velká Británie 19. stol.)

 

Renata Bělunková
moderátorka a redaktorka Radia Proglas, 27 let

 

Třeba podle toho, že o něčem nechce mluvit a něco nechce slyšet, váží si čistoty svých myšlenek i skutků. Neznamená to ovšem, že by to byl člověk, který nezná život. A pozor na falešnou i hranou cudnost, ta je nepříjemná a možná i směšná.

 

Marcela Švejnohová
redaktorka českého rozhlasu, 25 let

 

Určitě se červená. I když by mě zajímalo, jak by vypadal cudný Červenáček z Rychlých šípů...

 

Darja Kocábová
klinická psycholožka, 72 let

 

Cudný člověk respektuje práva na tajemství druhého a chrání práva vlastní.

 

Filip Keller
tajemník - farář mládeže, 30 let

 

Podle toho, že se s ním cítím dobře. Necítím se jím manipulován, nemám pocit, že o sobě říká víc, než je třeba, abych slyšel, a také ode mne nechce slyšet víc, než kolik je žádoucí. Jde o uchování ve skrytosti toho, co skryto zůstat má.

 

Hana Ryšavá
varhanice, 30 let

 

Nevím, ale já si ho představuji jako pokorného, neprovokujícího člověka.

 

Marie Medková
studentka teologie, 20 let

 

Na první pohled těžko, takový necuda je nápadnější.
 
Cudnost
Jan Sokol

 

Má ještě vůbec nějaký smysl mluvit o cudnosti, když už samo slovo zní tak strašně zastarale? A přece není tak dávné: podle Machkova slovníku vzniklo z (ne-)studný a mělo by tedy znamenat schopnost se stydět. To je ovšem schopnost pro každé větší i menší lidské společenství úplně základní, bez níž to zkrátka nejde. Platónův Prótagoras to říká natvrdo: „Kdo nemá ponětí o studu a spravedlnosti, má být usmrcen jako nákaza obce.“ Toho se dnešní člověk ovšem lekne: usmrtit? To snad ne! Jenže co naplat, „nákaza“ to je a co s ní? Co si počít s člověkem, který se nikdy a za nic nestydí, v rodině, v práci, na ulici, v parlamentě?
     Buď je tak spravedlivý, že nikdy neudělal nic, zač by se měl stydět - anebo spíš vůbec netuší, že by se stydět mohl a měl. Pokud netuší, co je hanba a hanebnost, nemůže mít ani ponětí o tom, co je třeba poctivost nebo čest - a co teď? Vynadat mu? Dát pár facek? Pomůže to? Asi ne, ale lidé to tak vždycky dělali, protože jim nic jiného nezbylo: kdo se nestydí, měl by se aspoň bát. Jinak by s ním nebylo k vydržení.
Ale zpátky k cudnosti. Ta se u nás už dávno omezila jen na stud pohlavní, než se vytratila docela. Možná to spolu i nějak souviselo. Kde se vůbec bere pohlavní stud? Je snad pohlaví a sexualita něco, zač by se člověk měl stydět? Jenže tady už musíme dávat dobrý pozor: ani ten nejcudnější člověk se nestydí za své pohlaví, ale stydí se před tím druhým. Většinou dokonce jen tehdy, když ho ten druhý pohlavně zajímá, když mu není lhostejný: proto se malé děti (pohlavně) nestydí. Člověk se začne stydět v okamžiku, kdy se jeho sexualita jaksi probouzí - krátce řečeno, když by z toho mohlo něco být. Nestydí se za něco, ale stydí se před něčím, přesněji řečeno před někým.
     Cudnost tedy neznamená stud za něco, co jsem provedl, ale ostych nebo obavu před něčím, co by se teprve mohlo stát. Co by to tak mohlo být? Sexualita je strašná přírodní síla, „mocnost a panstvo“, jak by řekl svatý Pavel. Když se probudí, člověk ztratí hlavu. Na chvíli, na pár let, někdy snad i na celý život. Jenže dokud ji člověk technicky neovládl antikoncepcí, stačilo ztratit hlavu jen na chvilku a stala se obrovská věc: začal nový život. To by mohla být ta nejkrásnější věc na světě, ovšem jedině tehdy, pokud to právě nebylo jen chvilkové ztracení hlavy. Pokud bylo, říkávalo se naopak „on jí zkazil život.“
     Znamenala tedy cudnost prostě strach z otěhotnění? Ne tak docela. Cudnost spíš jaksi hájila vážnost sexu a bránila tomu, co se nakonec stejně stalo: úplnému oddělení sexuality od početí a těhotenství. Na rozdíl od jiných živočichů je u člověka spojení sexuality s reprodukcí beztak hodně volné. Sexualita neslouží jen k reprodukci, ale drží lidský pár pohromadě; proto ji člověk tak neobyčejně silně prožívá, po celý rok a bez ohledu na ovulační cykly. Teprve antikoncepční technika ovšem umožnila, aby se sex od reprodukce bezpečně oddělil a stal se jen jednou ze životních příjemností. Člověk může ztrácet hlavu, kdykoli a s kýmkoli se mu zachce, a vůbec nic se nestane.
     Opravdu? Něco podstatného se přece jen stalo. Sexualita se předně jaksi zbanalizovala, ztratila hodně ze své děsivé moci, zároveň ale také hodně vybledla, až se stala spotřebním zbožím se všemi důsledky. Nikdo už nepíše o nešťastné lásce a cudnost vyšla z módy. Jenže tam, kde z ní už nezbylo vůbec nic, zmizela kupodivu i šťastná láska a možná se nakonec vytratí samotný sex: nebývalý zájem o různé „alternativní“ sexuální praktiky by tomu nasvědčoval. A to nejdůležitější nakonec: z celé té úžasné věci mezi ženou a mužem se skoro úplně vytratily děti; ty dnes mají se sexem málo společného, a tak není divu, že se jich rodí méně a méně. Sexualita, které je všude dost, nedrží jejich rodiče pohromadě - možná právě proto, že s „bezpečným sexem“ zmizel nejen strach z nechtěného těhotenství, ale i to ostatní, čemu naši předkové říkali cudnost.
 
Co si představíte, když se řekne cudnost?
 
  • To, co mi chybí. (muž 18)
     
  • Občas sama sebe. (žena 17)
     
  • Paní z vysokého rodu ve středověku, která má žárlivého manžela. (žena 18)
     
  • Stydlivost moc velká mravnost (žena 21)
     
  • Středověk, klášter, panenství, počestnost, pás cudnosti. (žena 16)
     
  • Nevím. (žena 18)
     
  • Taková stydlivost, uzavřenost v otázkách intimity. (žena 17)
     
  • Cílevědomé uchovávání čistoty těla a duše, taktnost.(žena24)
     
  • Skromnost, stydlivost. (žena 21)
     
  • Stydlivost, uzavřenost v různých oblastech. (žena 17)
     
Jak se pozná cudný člověk?
 
  • V nynější době asi tak, že mladý člověk. (cca 20 let) není schopen pozvat dívku na schůzku a následně pokračovat ve vztahu. (muž 18)
     
  • Je tichý, nesmělý. (žena 19)
     
  • Asi je stydlivý, spíš kladný člověk, ne moc průbojný tak si ho představím. (žena 18)
     
  • Nemluvný, stydlivý, když mluví o nemravných věcech, tak klopí oči a červená se. (žena 21)
     
  • Nevtipkuje o sexu, nechová se a neobléká se vyzývavě, nehledá prtnera podle vzhledu. (žena 16)
     
  • Stydí se, je uzavřený, nejistý. (žena 17)
     
  • Při intimních věcech je v rozpacích. (žena 17)
     
  • Světlem čistoty, které vyzařuje (na pohled), popř. mírností a laskavostí slov a myšlenek (na poslech. (žena 24)
     
  • Nevýrazný, neprůbojný, příjemný, milý. (žena 19)
     
  • Zčervená, když se s ním člověk baví. (žena 21)

 

 

 

„Vylez a obleč se!“
„Myslíš, že tohle je taky hřích?“
„Samozřejmě, svádění k smilstvu je samo o sobě těžkej hřích.“
„Vy máte ale těžkej život, hoši katolický,“ řekla a vyšla ze clony rákosí. A tak jsem poprvé uviděl její ňadra nahá. Byly to dvě pevné, její postavě přiměřené kozičky, bíle svítily ve stínu těla, neboť stála zády k večernímu slunci, a vodní kapičky se na nich krásně třpytily.
„Obleč se!“ zvolal jsem úpěnlivě. „Nezahrávej si s pánem Bohem!“
„Cheche!“ řekla posměšně. „S tím já si zahrávat nechci. Já chci s tebou!“
 
Josef Škvorecký: Mirákl.
Biblický odkaz: 
Titovi 2,5–3,5
Autor: 
Mostecký, Aleš
Autor: 
Titěra, Samuel
Autor: 
anketa
Autor: 
Sokol, Jan
Autor: 
Škvorecký, Josef
Rok vzniku: 
2003