Co prožívají zamilovaní

Verze pro tiskPDF verze
Otištěno z časopisu Bratrstvo 10/2009
  
Není možné být na lásku sám. Zamilovaný člověk se potřebuje sdílet. Chce dávat a přijímat. Láska je slovo, dotyk, pohled, úsměv, skutek. Pro bolest z odloučení hledá milá svého milého. Touží po něm každou noc, kdy ji samota nejvíc drtí. Láska žije skutky a snadno se nevzdává. Proto dívka vyráží do města a nedbá na nebezpečí. To je odvážný skutek. Na každé cestě, i při chůzi po ryncích a ulicích města, číhá nebezpečí, možná i smrt! Zastaví ji strážci města, kterým je svěřena správa veřejných věcí podle práva a zákonů. Nemohou pomoci, protože řády a zákony jsou na lásku krátké! Ale ona nalezne cestu k setkání podle svých vlastních pravidel. „Uchopila jsem ho a už ho nepustím,“ vydává milá svědectví o šťastném shledání. Odvede ho ke své matce, aby jejich vztah byl řádně uzavřen svatební přísahou. To všechno se děje v lásce a jen z její síly. Jen oni dva. Ostatní (dívky) musí zůstat mimo. Jsou zavázány přísahou, aby do vývoje situace nezasahovali. Láska nepotřebuje pomoc zvenčí. Potřebuje svobodu.
Nyní dostává slovo milý, aby i on zpíval svoji píseň. Vidí dívku vystupovat z pouště. To je místo samoty, zkázy a smrti. V Beeršebské stepi bloudila Hagar. Prožila tam největší ohrožení; hodně strachu ale také přijala od Božího posla zaslíbení pro svého syna (Gn 21,14-21). Na poušti procházel Izraelský lid těžkými zkouškami. Učil se spoléhat na Hospodina
a bojoval se svojí nevěrou (Ž 78,14 -54; 136.16). Do pouště k Azázelovi byl vyháněn obětovaný kozel s hříchy všech Izraelců (Lv 16,10; Ž 136,16). Z pouště se vystupuje jako z prostoru zla: z podsvětí k Bohu; z nevěry k víře; zdola nahoru. To je směr, kterým stoupá dým obětí k Hospodinu. Sloup dýmu je také znamením Božího hněvu (2 Sam 22,7-10). A vůně myrhy a kadidla odkazuje na smírčí obřady (Lv 16,13; Ez 8,11, Ex 30,34n). Dívka jde ze smrti k životu a je připravena postavit se všem silám, které ničí lásku. Dobře ji (lásku) ochránit se daří jedině když dívka svoji sílu k zápasu hledá u Boha v Jeho soudu nad nepřátelskými silami. U Něho, původce a dárce lásky, získá dostatečnou autoritu, sílu a ochranu.
Pro svatbu je připraven prostor chráněný množstvím ozbrojenců. Je jich opravdu hodně. Vždyť král měl strážců padesát (2S 15,1) a tady čteme dokonce o šedesáti. Láska je důkladně chráněna před děsy, démony a proti všemu dalšímu, co ji ohrožuje. Schrána (ČEP: nosítka) je nejasný výraz, který se v Bibli vyskytuje jen zde. Pod tímto slovem si můžeme představit lože, palác, stan, baldachýn nebo kultický vůz. Určitě to je vymezený a chráněný prostor ze vzácných materiálů vyzdobený z lásky. Jeho nádhera ukazuje na velikou vzácnost a váženost těch, kteří do něho vstoupí a uzavřou nejkrásnější možný vztah mezi dvěmi lidmi. A opravdu to jsou oni: milá a milý – jsou jako král a královna. Důstojnost, slávu a krásu královského páru jim propůjčuje láska. Teď už to není tajemství. Naopak. Jsou přizvány dívky („siónské dcery“), aby se účastnily svatebního veselí a podílely se na oslavě lásky.
Čekání, hledání a setkání prožívají zamilovaní. Nikdo další nemůže být s nimi při jejich zápasech a vítězstvích. Jen Pán Bůh, který dává světu svoji lásku a soudem nad veškerou neláskou světa chrání ty, kteří v lásce a z lásky žijí.
Biblický odkaz: 
Píseň písní 3
Autor: 
Matějovský, Tomáš
Rok vzniku: 
2009