Otištěno z časopisu Batrstvo 4/1998

Záleží na tom, jak se slovo říká. A kdo ho říká. A na co při tom říkání myslí a dívá se. Dnešní prosbu bych raději zkusil vyslovit. Takhle na dálku a přes papír časopisu, si můžeme jen popsat, jak by se to slovo dalo říci. Jsou dvě možnosti:

Buď to slovo můžete říci se zaťatými pěstmi, skloněnou hlavou, možná na kolenou, zadrhávané, s potlačovaným vztekem a pláčem. "Tak jo, vzdávám se. Jsi silnější. Prosaď si, co chceš. Ať je po tvém. Já ustupuji."

Nebo je mohu říci pěkně zpříma, s rukama rozpřaženýma, hlasem klidným, skoro slavnostním (jako při slibu) a s tichou radostí. "Všechno tady má být Tobě pro radost. Je. A bude. Já taky. Jako Ty mně."

Můžeme na dálku rozhodnout, jak se má dnešní prosba říkat a co znamená? Jak?

Buď si přeříkejte modlitbu Otče náš od začátku do konce a to vás samo navede. Nebo dočtěte dnešní prosbu do konce. Najdete tam "jak v nebi, tak na zemi".

Tedy: prohledal jsem všechny teologické slovníky a nenašel jsem to tam, (možná se to považuje za samozřejmost), ale myslím, že když řeknete "nebe a země" najednou, jako jedno (shrnující) slovo, tak to znamená "ráj".

Nerozumíte? Máte přece zkušenost s tím, že něco je pro radost jenom jednomu. Jeden vyhraje, druhý prohrává. To bylo to první, to "ať je po tvém". To je "země". Když jeden vyhraje, druhý ztrácí.

Máte také zkušenost s tím, že někdy je něco pro radost i mně i tobě a jemu? Jen si vzpomeňte, jaké to je, kdy to bylo, a co to znamená... To je "nebe". "Jak na nebi, tak na zemi" - to je ráj. Země také, znovu, je zahrnuta do té souhrnné, Boží spojující radosti, jaká je v nebi.

Tak už víte: To, co chce Bůh ("jeho vůle"), to "s nebe", to, co je jemu pro radost (takovou shrnující, zahrnující) může být (začíná být a je) také pro radost mně i Tobě. To je změna! O takovou změnu stojíte, prosíte, když říkáte dnešní prosbu.

Tušíte, že je možná. Účastníte se jí. Jste blahoslavení.