Otiskuto z časopisu Bratrstvo 6/2006
Bohatý mládenec se vydal za Ježíšem, aby od něj získal radu. Jakou má mládenec o Ježíši představu? Co od něj čeká? A co je vůbec bohatec zač? Mohl mít pravděpodobně všechno, nač si vzpomněl. Přesto měl pocit, že mu něco schází, měl pocit nějakého nedostatku. Ví snad o něčem, co by rád získal, co však nelze koupit?
Nejspíš zaslechl něco o Ježíši z Nazaretu, který se v té době vyskytoval na blízku. Proč nešel raději za představeným synagogy, za svým učitelem? Dá mu snad lepší odpověď někdo, koho nelze snadno zařadit do nějaké škatulky a jehož záměr není snadno pochopitelný? Nebo pro něj byl Ježíš ten, kdo přinesl nové učení a zná tedy odpovědi na všechny otázky? Ať už si o Ježíši myslel cokoli, vydal se právě za ním.
Ovšem už od začátku se jejich rozhovor vyvíjí podivně. Ježíš jakoby nechtěl mládencově otázce rozumět a místo odpovědi sám klade otázku. “Kdo je dobrý?” Co je dobré?” “Podle čeho poznáme, co je dobré a co ne?” Mladík nechápe. Proč se takovou otázkou vůbec zdržovat. Dobré je přece to, co mi prospěje, co mi pomůže získat něco, co mi chybí. Dobré je mít na všechno odpovědi. Co když je však ještě lepší ptát se, klást si otázky?
Podle čeho hodnotíme věci kolem sebe? Bohatý člověk nejspíš věděl, jak získat majetek, věděl, jak dobře hospodařit či podnikat. Uměl pravděpodobně odhadnout situaci, zhodnotit svět a věci kolem sebe podle jejich užitku. A této své schopnosti uměl využít. Nejspíš se i na Ježíše díval stejnýma očima. Člověk se rád dívá na svět kolem sebe podle svého.
Pak Ježíš připomíná bohatému muži desatero božích přikázání. Připomíná mu ta pro leckoho notoricky známá “pravidla slušného chování”. Stačí však zachovávat boží přikázání, aby měl člověk pocit, že má jeho život smysl? Pokud jsou přikázání odpovědi na otázku, jak máme žít, stačí nám takové odpovědi?
Jakoby se Ježíš neustále snažil odvést pozornost od mládencovy otázky. Nebo ještě spíše zpochybnit způsob jeho tázání. Bohatec je ale zvyklý ptát se určitým způsobem, stejně jako je zvyklý určitým způsobem myslet.
Nakonec se Ježíš přeci jen k odpovědi dostane, ale není vůbec příjemná. Zbavit se majetku? Vždyť co je špatného na majetku. Když s ním člověk umí zacházet, může naopak svým bohatstvím prospět druhým. Vlastně, aby mohl dávat chudým, musí nejprve mít co rozdávat.
Co ale znamená ten Ježíšův shovívavý pohled? Co mládenci skutečně schází? Vždyť proto za ním přišel, aby to chybějící získal. Čekal však jinou odpověď. Měl svou představu o tom, co mu schází a Ježíšova odpověď se k jeho představě nehodí. Možná čekal také trochu chvály za svůj příkladný život.
O čem vlastně Ježíš mluví, o tom co schází či o tom co přebývá?
Možná to, čím se obklopujeme, nám brání pochopit co nám ve skutečnosti schází.
