Otištěno z časopisu Bratrstvo 2/2011
Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské…
…tak jsme skončili a vypadalo to, jakoby ti chudí v duchu byli ti hloupější, kterým přemýšlení moc nejde. Kdyby tomu tak bylo, asi by nás to překvapilo. Jenže smysl blahoslavenství překvapivý je – a navíc důležitý, protože tvoří vstupní bránu do celého horského kázání, které je srozumitelné jen tomu, kdo k blahoslavenstvím může říct své amen.
Blaze těm, resp. blahoslavení ti /kralicky/ - jak tomu rozumět? Jde o překlad řeckého makarioi, označení, které se původně užívalo o bozích nebo o už mrtvých lidech, tedy o těch, kterým už nic neblahého nehrozilo – ti jsou už v pohodě, za vodou, ti jsou makarioi.V bibli se tak vyjadřuje „ocenění, přitakání k lidskému chování, které vede k dobrým výsledkům“. Tyto výsledky ale ještě nemusí být vidět, nedá se s nimi automaticky počítat. Vzniká tak „dojem gratulace“ /která probíhá v přítomném čase/ k něčemu, co se plně teprve projeví /v budoucnu/ - např. gratulace rodičům při narození dítěte. Ježíš tak garantuje budoucí zdar i tomu, kdo teď svým správným jednáním prohrává. Nejedná se ale o útěk do zásvětna - už teď blaze tomu…Ježíš není snílek, vychází z životní praxe – kde to chodí naopak, než jak slyšíme v blahoslavenstvích, kde tišší nedostávají nic /líná huba hotové neštěstí/, natož zemi za dědictví…Blahoslavenství jdou proti naší životní zkušenosti. Ale Ježíš nás učí, že ve skutečnosti je to jinak a že nakonec to jinak bude, protože poslední slovo bude mít Bůh. Nemáme se nechat určovat svými /špatnými/ zkušenostmi. Máme se nechat určit Boží vůlí, která k nám v Ježíši přichází. Blahoslavenství jsou deklarací toho, co je důležité pro Boha. Už teď máme vědět, které hodnoty a postoje do Božího království patří, které mají budoucnost. A když podle nich zkusíme žít a jim věřit, tak máme vědět, že už teď je Bůh s námi. Proto ta gratulace – blaze vám, protože i když to tak nevypadá, i když jste třeba zoufalí, tak ta nová realita Božího království už přichází, ano, už je tady a vy se nebojte!
Proto blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské –zde nejde o ty slabší duchem. Třetí pád v řečtině /ptóchos to pneumati/ nám ukazuje, že jde o ty, kdo jsou chudí, dosl. žebráci ve svém duchu, ve svém vnitřním já, ti, kteří pochopili, že vysvobození, které Ježíš přináší, si nelze vynutit, že je to dar, který nemůžeme vlastnit. Jsou to zkroušení srdcem, pokorní /Iz 61,1/. „Tak jaký jsem ač nemám nic…“ EZ 504 Všechno je jinak, království nebeské/Boží bude náležet těm, kteří v tomto světě nic nemají ani duchovně /třeba ani jistotu spasení/. Ne těm, kdo si myslí, že na ně mají nárok, ale těm, kdo si s tím ani netroufají počítat. „Já ztracený a chudý, tě hledám na písku a nevím jak a kudy jít k tvému skalisku…“ EZ 508