Bezbožné intermezzo

Otištěno z časopisu Bratrstvo 2/2009

  

První kapitola příběhu je za námi. Je to příběh z Bible a tak se můžeme ptát, kde je v celé té situaci Bůh. V Bibli čteme příběhy vysvoboditelů Božího lidu, kteří na královských dvorech zasahovali ve prospěch svých souvěrců. Napořád ale také čteme, jak Bůh do jejich života zasahoval.

Kniha Ester je jiná. Čteme o modlitbách a postech, čteme o dodržování předpisů Zákona – ale nečteme o Bohu, který působí. Nečteme ani o tom, že by Bůh některé modlitby vyslyšel – všechno se mohlo seběhnout tak, jak to kniha podává – politickým tlakem, na základě známostí, z důvodů osobní náklonnosti či naopak nenávisti. Každopádně zcela bez Božího zásahu

Již ve starověku ke knize Ester byla dopsána řada dodatků, která ji měla jaksi „produchovnit“. Připomínají Boha, který je v pozadí příběhu a jedná – jen v Bibli samé o tom jaksi není ani zmínka. Židé v ní žijí podle svého vyznání víry a podle nařízení Mojžíšova zákona, tak, jak je převzali od otců. Žijí bez přímých Božích zásahů, bez zázraků, bez zjevení andělů, bez prorockých vizí. V knize Ester Bůh nepromlouval skrze sny, nepromlouval skrze své posly, skrze vnuknutí. Zbožná Ester či pohan Achašveróš – nikde neslyšíme, že by tu Hospodin obměkčil srdce jednoho, či zatvrdil srdce druhého.

V této knize najdeme mnoho krutosti, která nám a nejen nám připadne přehnaná a zbytečná. A najdeme v ní jasné výpovědi o tom, že Izrael je vyvolený národ a ať se proti němu kují jakékoliv pikle, nakonec to stejně vyhraje. A ani to není pohodlná a obecně přijatelná zvěst.

Ale takový je náš svět a tak ho vidíme i my jako křesťané. Náš svět je světem, kdy se Bůh nezjevuje, ani nemluví skrze anděly či proroky. Nesetkáváme se s chozením po vodě či rozmnožením chlebů. Zato vidíme mocné, jak zneužívají svou moc a jejich pochlebníci jim tleskají. Vidíme krutosti, které jsou podle všeho lidského rozumu přehnané a zbytečné. A vidíme Izrael podle těla, který je tu přes všechno pronásledování, přes všechny křesťanské i arabské pogromy i přes nacistický a komunistický teror. Je tu stále jako živé svědectví, že i mlčící Bůh je stále Bohem, který plní svá zaslíbení.

To je svět knihy Ester. A je to náš svět. Svět Božího mlčení, či snad lépe - odmlčení. Ve Zjevení Janově se píše o náhlém tichu, které i pro pisatele bylo překvapivé po všem tom lomozu posledního soudu. Ticho před bouří… Po něm přišlo troubení sedmi andělů a s nimi ten skutečný soud. Snad tedy právě toto Boží ticho je znamením, že Bůh už brzy řekne své konečné slovo o tomto světě. Svět, kde žijeme ne tak, jak nám vždycky po ránu říkají andělé, v poledne proroci a večer Boží vnuknutí, ale kde v modlitbách hledáme z Písma a svědectví otců Boží vůli. A jen jako vyznání víry můžeme tvrdit, že tak, jako skrze Achašveróše či Ester, tak i skrze naše myšlenky, slova a skutky ten mlčící Bůh si ve skutečnosti připravuje tento svět pro okamžik, kdy zatroubí sedm andělů, kteří již stojí připraveni před Božím trůnem.

Amen