Alkohol (soubor textů)

Otištěno z časopisu Bratrstvo 1/2007

Stačí začít po třicítce

Pohled na alkohol je v naší kultuře od počátku dvojí: Ve starém Izraeli bylo víno spolu s chlebem symbolem spokojeného života a Božím darem. „Dáváš víno pro radost lidskému srdci, až se tvář leskne víc než olej; chléb dodá lidskému srdci síly.“ (Ž 104,15) Střídmé požívání alkoholických nápojů bylo v pořádku, opilství bylo naopak odsuzováno jako hřích: „Běda těm, kteří za časného jitra táhnou za opojným nápojem a až do setmění je rozpaluje víno.“ (Iz 5,11)



Křesťané převzali židovský vztah k vínu, nemají nic proti mírnému užívání alkoholických nápojů, víno je dokonce součástí bohoslužby. Nadužívání je však předmětem kritiky: „A neopíjejte se vínem, což je prostopášnost.“ (Ef 5,18) Bible tedy prokazuje, že naše kultura rozlišuje už tisíce let střídmé užívání alkoholu od jeho nadužívání a různě je morálně hodnotí.



V Bibli najdeme také doklady o léčivých účincích alkoholu. Když Ježíš vypráví o milosrdném Samařanu, který pomohl zraněnému člověku, říká, že „... ošetřil jeho rány olejem a vínem a obvázal mu je...“ (L 10,34) Apoštol Pavel v dopise Timoteovi píše: „Nenuť se pít vodu, ale kvůli svému žaludku a kvůli svým častým nemocem mírně užívej vína.“ (1 Tm 5,23) Léčivé účinky alkoholu při podání zevním i vnitřním jsou tedy známy už nejméně dva tisíce let.



Lékařský pohled na alkohol byl také odedávna dvojí: Alkohol je jed, je droga; ideální by asi bylo nemít s ním nic společného, být tedy abstinenty, ale ve střídmém množství je možno alkohol tolerovat. V posledních letech se však objevily výzkumné práce, podle kterých je možno alkohol nejen tolerovat, ale dokonce doporučovat. Je jich už několik desítek, vycházejí z dlouhodobého sledování tisíců osob v různých zemích světa a jejich výsledky jsou shodné: Mírní pijáci alkoholu žijí déle než přísní abstinenti. Je to hlavně proto, že trpí méně infarkty a ostatními nemocemi, které vznikají na podkladě sklerózy tepen. Proto je možno alkohol doporučit jako preventivní lék proti skleróze. Ale pozor! Pouze v mírných dávkách! Kdo pije víc, co do sklerózy abstinenty rychle překoná a svému zdraví průkazně škodí.



Co je tedy „mírná dávka“? Pro muže odpovídá 20 – 40 g alkoholu denně. Protože víme, jaký je obsah alkoholu v různých nápojích (v destilátech 40-60 %, ve víně kolem 12 %, v pivu 2,5-5 %), můžeme si spočítat, kolik je „zdravá“ dávka každého z nich. U piva to lapidárně definoval jeden německý profesor: „Jedno pivo denně je lepší než žádné pivo, dvě piva jsou lepší než jedno pivo, ale čtyři piva nejsou lepší než dvě piva.“ Podle uvedených studií žijí nejdéle muži, kteří konzumují denně půl až jeden litr piva. Pro ženy – vzhledem k jejich odlišné výbavě potřebnými enzymy – je doporučená dávka alkoholu nižší – nanejvýš 20 g, tj. jedno pivo denně. Za jednoznačně škodlivou dávku alkoholu se považuje u muže 60 g denně a více. U ženy je tato hranice opět asi poloviční. Dávky mají být nejen malé, ale také pravidelné. Když během týdne abstinujeme a o víkendu vypijeme celotýdenní dávku, svému tělu ubližujeme!A ještě je tu další omezení: Děti a mladí lidé alkohol pít nejen nesmějí a nemají, ale ani nemusí. S „protisklerotickou prevencí“ stačí začít po třicítce.



Tohle všechno platí pro cévy a srdce. Dalšími citlivými orgány jsou játra a trávicí systém. Aby si piják „propil“ játra, musí však pít výrazně víc, než je ta dávka doporučovaná proti skleróze. Alkohol je nebezpečný tehdy, když je podstatným zdrojem kalorií a pijákova výživa se stává jednostrannou a defektní.



Co do vztahu alkoholu k nádorovým onemocněním jsou výsledky studií nejednoznačné. Některé součásti alkoholických nápojů – zejména vína a piva – (jsou to polyfenoly a flavonoidy) mohou dokonce před nádory chránit. Přesto některé studie ukazují, že pijáci trpí nádory více. Ale opět to jsou pijáci vyšších dávek. Možná to bude ne tak kvůli alkoholu, ale zase v důsledku jejich změněné výživy a také tím, že při pití alkoholu kouří.



Ani s nervovým systémem to není jednoznačné, i když je známo, že alkohol je nervový jed. Psychologové dokazují, že malé dávky alkoholu podporují psychickou činnost. Působí preventivně proti stařeckému ochabování mozkových funkcí. Starci – mírní konzumenti alkoholu – si déle udrží duševní svěžest.



Psychiatři však mají jinou zkušenost. Setkávají se s alkoholiky, kteří alkoholu podlehli jako návykové droze. Alkoholik je člověk, kterému závislost na alkoholu způsobuje potíže v práci i ve vztazích a škodí jeho tělesnému i duševnímu zdraví. Do odvykacích oddělení se dostanou ti nejtěžší z nich, tělesně i duševně degradovaní. Není divu, že lékaři z těchto oddělení jsou nejvášnivější bojovníci proti alkoholu. Vidí jeho odvrácenou tvář, hrozí se toho, že alkoholiků je v naší zemi něco mezi dvaceti a třiceti tisíci. A vědí, že pro alkoholika je jediná možnost léčby – naprostá abstinence.



Ale alkoholici tvoří sotva 3 % populace. Smíme kvůli nim zamlčovat devadesáti sedmi procentům, tj. naprosté většině, že alkohol v malé dávce může být zdraví prospěšný? Už Paracelsus před staletími napsal: „Určitá substance může být jedem, ale i léčivem či potravinou, záleží na požitém množství.“ U alkoholu tohle přesně platí. Na každém člověku je, jak se ve vztahu k alkoholu zachová.

Susa, Zdeněk

Do nálady bez alkoholu

  

Na otázku, proč jsem abstinent, je velmi snadná odpověď: protože mi alkohol nechutná. Ani ho k životu nepotřebuji. Většina mých přátel vám dosvědčí, že se do "nálady" umím dostat i bez kapky alkoholu :-).



Proč jsem přesvědčený abstinent, to už je trošku komplikovanější. Především je to zkušenostmi s opilými lidmi. Je pro mne hrozná představa, že se chovám způsobem, za který bych se za normálních okolností hrozně styděla, a ještě si to druhý den vůbec nepamatuji - zato ostatní ano... Ještě horší pro mne je ale představa takového chování u mých nejbližších a lidí, kterých si vážím.



U druhých lidí mi samozřejmě nevadí, že jim alkohol chutná. Co mi vadí je nutnost se napít. A nemyslím tím jen pití přes míru, ale důvody jako: co by to bylo za svatbu, silvestr,... bez alkoholu. A právě na takovýhle hromadných akcích mi alkohol vadí nejvíc. Několikrát jsem se velmi dobře bavila s nějakým člověkem, padli jsme si do noty, byli veselí... a druhý den si jen těžko vzpomínal, kam mě zařadit. Mám zkrátka strach bavit se s lidmi, kteří se napijí - byť i jen trošku. Nedokážu rozeznat nakolik je přátelskost a srdečnost podpořena pitím.



Alkohol považuji za berličku. To říkám hlavně lidem, kteří vidí životní mínus na mé straně, protože nepiju alkohol. Přestože jsem se nikdy nedostala do společnosti, kde by to byla příliš velká vada, bylo to občas dost nepříjemné. Dnes už se cítím natolik sama sebou, že nepití alkoholu, možnost být veselá a uvolněná sama ze sebe, považuji, řečeno

vznešeně, za jednu ze základních kvalit svého života.



Moji kamarádi mi vždy dávali lhůtu, do kdy přes své přesvědčení začnu pít. Zatím všechny prošly aniž by se cokoli změnilo. Ale nemusím zoufat další je tuším do 27, takže šanci stále mám :-).

Drápalová, Eva

Pod obraz Boží

  

Pít, či nepít, to je oč tu běží... Vlastně: V bibli zrovna o tohle příliš neběží. Alkohol tam není otázkou života a smrti. Nedá se ani říci, že by se podle pití nebo nepití poznali věřící a že by jedno z toho nějak souviselo s Božím lidem.

Upřímně řečeno, ono se však nedá říct ani to, že by to bylo všechno jedno. Najde se v bibli pár příběhů, kde alkohol hraje jakousi podivnou úlohu. Tak třeba Noe se po potopě zlinkoval pod obraz a nevzešlo z toho nic dobrého (Gn 9,18nn). Anebo o kus dál král David (2 Sam 11): To už s ním Betsabé čekala dítě, což by mohla být radostná událost, kdyby ovšem Betsabé nebyla manželkou někoho jiného. I povolal David jejího muže z bojiště a přiopil ho v naději, že se Uriáš nějak dopotácí domů a časem si bude myslet, že právě této noci odstartoval svou otcovskou kariéru, a Davidův podíl na narození tohoto potomka by tím pádem zůstal utajen. (Uriáš domů nešel a David ho pak nechal jakoby nešťastnou náhodou sprovodit ze světa.)

V Novém zákoně se najdou upozornění, že se člověk nemá opíjet (Ef 5); leč jsou tam i rady, že místo vody neuškodí skrovné užívání vína (1 Tm 5). Víno samo je v tom nevinně: Je tu pro obveselení lidí a nemůže za to, že občas neznají míru. Zaslechl jsem už i úvahy o tom, že Ježíš možná na svatbě v Káně Galilejské (Jan 2) proměnil vodu v cosi nealkoholického, ale tahle abstinentská četba myslím vkládá do bible něco, co by tam ráda, co tam však skutečně není.

Člověk je stvořen k obrazu Božímu, jenže když se opije, není už k obrazu, nýbrž pod obraz, a v tom to vězí. Přinejmenším neví, co dělá (viz Noe), což nemusí dopadnout dobře. A když vám někdo nalejvá ostošest, bacha: David na Uriášovi taky nešetřil...

Keřkovský, Jan