Genesis 24 Genesis 25,19–34 Genesis 27

Pro učitelku

• příběh o hledání ženy pro Izáka (Gen 24) stačí podat stručně, jen pro návaznost

• Ezau a Jákob bratři, ale budou se nanávidět a vést spory – člověk se častěji hůře snese s těmi, kteří jsou mu podobní. CHorvati nemají rádi Srby, ač jsou to podobné národy, Češi zase Němce, atd. Možná proto, že na nám podobných lidech vidíme vlastní chyby. Možná proto, že u podobných ldí cheme aby byli úplně stejní jako my a každý rozdíl nás dráždí.

• 25,27 Ezau muž lovu a pole, Jákob bezúhonný bydlí ve stanech – Jákob je na zemi jen host, proto bydlí ve stanech a proto se nenchá světem svést. Ezau lovec a zemědělec – zemědělci jsou dodnes častlo myslivci. Blízkost k zemi není zdaleka vždy pozitivní. Jádro je asi v tom, že si člověk přivlastňuje něco, co roste „samo od sebe“ – Bůh je to, kdo dává vyrůst obilí a pod., Bůh je to, kdo živí zvířata. Lidé jsou ale často posedlí svými pozemky – dříve spory o pole, dnes spory se sousedy o plot, o to, čí hruška přesahuje na sousedovu zahradu atd. Lovec zároveň musí mít trochu zálibu v zabíjení. Baví ho pronásledovat zvíře, zároveň se s ním trochu stotožňuje. Dodnes v různých mysliveckých zápiscích vycítíme velký obdiv myslivce třeba k jelenovi, ktrého stíhá. Každoddenní soužití s přírodou způsobuje, že člověk se začíná stotožňovat s jejími krutými zákony, jakoby sestupuje níž, než kam ho postavil Bůh. Lidé se mají řídit ne přírodními zákony (přežití nejsilnějšího), ale Božími zákony milosrdenství a práva.

• Ezau prodává prvorozenství – Ezau žije jen pro přítomný okamžik. Správné není už to že se unavil k smrti, člověk se nemá žádnou věcí nechat takto pohltit. Krvavé chce zřejmě proto, že chce jakoby pohltit život kolem. Později v Zákoně je zakázáno požívat krev, protože oživuje a tedy patří Hospodinu. Ani Jákob však nejedná správně. Je to první z řady podvodů, kvůli kterým pak bude mít většinu života potíže.

• Oba rodiče dělají chybu, že mají své oblíbence. Rebeka lstivým protlačováním Jákoba ho uvede do problémů. Nikdy nemá cenu získat něco na úkor svých příbuzných.

• Jákob chybuje v tom, že má rád Ezaua proto, že z něj má prospěch. Člověk nemá mít rád lidi za to, co od nich může dostat.

• Dobré požehnání je jen jedno: Ezauovi mohlo být dobře s jeho bratrem, když někdo někomu žehná, žehná spolu s ním i jeho přátelům. Ale on chtěl vlastní požehnání pro sebe. A tak na místo úrody dostane pustinu, svobodný bude jen když od bratra uteče a bude se živit lupičstvím. Přitom opravdu mohl zůstat.

Pro děti

• Jákob a Ezau si hádkami skazili celý život. Člověk má na světě jen málo lidí, kteří jsou mu tak blízko, ajko sourozenci. Když už jsou rodiče staří nebo zemřou, sourozenci jsou jedni z nejbližších lidí, kteří nám zůstali. Proto je máme mít rádi. Když je nemáme rádi, nemáme tak trochu rádi sami sebe.

• Člověk nemůže chtít všechno hned, jako Ezau. Musí se umět zastavit, aby pak nebyl tak unavený, jako on. Dospělý si to musí umět říci sám, dětem říkají rodiče „už dost“ a mají pravdu. Ezau chce všechno hned a zapomíná, co bude zítra.

• V rodině si nesmíme vybírat, koho máme raději, jako to dělali Rebeka a Izák. Izák má navíc Ezaua rád jen proto, že z nej má prospěch. Není správné mít rád někoho jen proto, že nám něco dává. Měli bychom se dívat i na to, jak se chová k ostatním, zda je hodný, nebo zlý.

• Podvádět se nevyplácí. Když někoho podvedeme, hrozně ho rozčílíme a nijak si neužijeme toho, co jsme podvodem získali.

• Ezau dostává špatné požehnání – že bude sám a divoký. Je lepší mít míň a mít pořád rád svojí rodinu, nemuset mít vždycky všechno. Vždy, když druhý má něco, co mynemáme, můžeme ho poprosit, aby se s námi rozdělil.