Zdržte se hledáním

Autor

Šorm, Zdeněk

Otištěno z časopisu Bratrstvo 6/2001

Zdržet se hledáním

Zdeněk Šorm

 

Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá.

    Střezte se lživých proroků, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci. Po jejich ovoci je poznáte...

    ...Mnozí mi řeknou v onen den. ,Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů? A tak každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podoben rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále...

 

    Zbožnost je záležitost velice ošidná. Také v ní je snadné podlehnout klamu i sebeklamu, naletět druhým a mýlit se sám v sobě, být v ní sám úplně vedle. Na to upozorňují a před tím varují proroci, varuje před tím i sám Ježíš.

    Protože v jeho varování stojí, že falešní proroci se poznají po ovoci, že se nestačí Krista dovolávat, ale je třeba činit Boží vůli a že ten, kdo jeho slova plní, je podoben muži, jehož dům obstojí, rozumíme mu obvykle tak, že teprve čin, teprve praxe je znakem pravé víry. Jádro toho klamu vidíme ve vnější zbožnosti, která se fakticky neprojevuje v jednání. Ne slovy, ale činy se víra měří.

    Myslím, že právě to je jeden z těch omylů, kterým podléháme. Ti, které Ježíš odmítá, přece neříkají jenom ''Pane, Pane'', ale mohou se také vykázat mnoha mocnými činy, které v jeho jménu vy-konali. A přesto jsou vedle. Také právě v kázání na hoře Ježíš mluví o těch, kdo konají skutky spravedlnosti, ovšem jen proto, aby došli slávy u lidí. Čin může být příčinou omylu stejně jako slovo. I aktivita může být zavádějící, marná, zlá a slepá.

    Jde o jinou věc. Žádná část lidského díla - ať slova nebo činy - sama o sobě nemůže být tím rozlišovacím znakem, kterým bychom se ujistili, že jde o život opravdu věrný, blízký Bohu. Ten základ, který rozhoduje o kvalitě stavby života, není v tom, co děláme, je mimo nás. Záleží na tom, na čem to všechno stojí, na čem stavíme, zda to, co říkáme nebo děláme opravdu odpovídá Boží vůli. Ne slovo nebo čin sami o sobě - ať už jsou veliké, obdivuhodné, přitažlivé nebo obětavé - ale jejich vztah k Bohu je rozhodující.

    To znamená, že si ve své zbožnosti nikdy nevystačíme sami. Cestu, která vede k životu, si nikdy nemůžeme sta-novit sami. K tomu, abychom poznali, na koho dát a co je třeba říct a udělat, nestačí jenom náš zbožný odhad, naše upřímné přesvědčení, ale je třeba si vždy znovu uvědomit, že ani my zbožní ne-máme pravdu sami od sebe a v sobě, ale musíme ji hledat, ptát se na ni. A zvlášť ty, kdo nám mluví z duše, i sami sebe poměřovat slovem Božím a Kristem.

    Abychom jeho slovo mohli plnit, je třeba ho slyšet a umět odlišit od svých zbožných přání a představ. A to dá práci, tomu je třeba věnovat čas - nespěchat jenom, aby to už odsejpalo, abychom už měli uděláno. Snadnost vede do záhuby. Zdržet se hledáním té úzké cesty a těsné brány, stojí za to.

 

 

Délka programu
Cílová skupina
Pro kolik lidí

Rok vzniku

Biblický odkaz (kat)