Zavři oči, otevři mysl

Autor

Michal Šourek

Typ programu

Pobožnost

Program z příručky Na lovu perly

večerní pobožnost

Klidná, meditativní večerní pobožnost, která zve k otevření smyslů a setkání s Bohem. V průběhu pobožnosti pomocí oleje, many, pírka a sluchové koláže oslovíme a otevřeme jednotlivé smysly a vystavíme je Božímu působení.

Místnost ponecháme potemnělou, s několika svíčkami - přisvětlíme ev. jen na společné písně, případně promítáme text dataprojektorem, bílý text na černém pozadí).

Písně mezi meditacemi nezpíváme společně, ale posloucháme. Zpívané sólo, bez doprovodu, aby vynikla slova. Na živo, případně z nahrávky.

K pobožnosti potřebujeme svíčky, aromalampu a vonný olej, manu (manna cannelata se prodává v obchodě s léčivými bylinami), pírko pro každého, přehrávač a hudbu (instrumentální hudbu na začátek, nahrávku písní, a zvuky přírody na konci).

Při příchodu každého osobně přivítáme a dáme mu zpěvník. Požádáme účastníky, aby se ztišili.

Hudba na začátek

Přivítání

Všechny vás vítám na večerní pobožnosti. Téma naší pobožnosti zní: Zavři oči, otevři mysl. Zvu vás, abyste dopřáli klid svým očím a otevřeli ostatní smysly. Abyste otevřeli svou mysl a své srdce pro Boží dotyk, pro společenství s Bohem.

Noc je zvláštní čas: čas tmy, odpočinku, čas skrytosti, čas snů. I v noci jsme obklopeni Boží páskou a milostí, a někdy ji právě uprostřed noci cítíme více, než ve dne. Lidé Bible se mnohokrát s Bohem setkávali a mluvili s ním právě uprostřed noci.

Píseň (společná)

Ó, Pane, zhasíná den (Svítá 229)

Zavřeme oči

Noc není čas pro oči. Ty pracují ve dne, kdy vidí spoustu různých věcí, zprostředkovávají nám spoustu obrazů. Noc je čas, kdy oči odpočívají. I proto, aby se z vnějších obrazů mohly stát vnitřní obrazy. Jinak se odnaučíme správně dívat. Pořád sice budeme něco vidět, obrazy se nám před očima budou střídat, ale nebudou na nás působit: zlhostejníme a znetečníme vůči násilí a zlu, ale také vůči blahodárným a dobrým obrazům.

Naše oči potřebují klid, abychom se naučili dívat, správně dívat. Zavřít oči – k tomu je potřeba důvěra. Protože nevidíme, co se kolem nás děje, nemáme nad tím kontrolu.

V krásné večerní písni Paula Gerharda se zpívá o unavených očích. Uslyšíme teď sloku, která zpívá o unavených očích a o tom, že Bůh je náš věrný strážce. S důvěrou v jeho ochranu zavřeme oči.

Píseň (sólo) – Již klidně dřímou lesy

(Melodie EZ 229, překlad J. Hanuše)

Již klidně dřímou lesy, zvěř, lidé, ztichly plesy, ba celý spí již svět. Však ty, můj duchu milý, se pozdrž ještě chvíli a pohleď na den zašlý zpět.

Mé oči ospalé jsou, svou slabost těžce nesou, čím více tělo, duch! Dej zotavení mdlému a braniž všemu zlému, jenž věrný strážce náš a Bůh.

Otevřeme smysly

Když oči odpočívají, probouzejí se ostatní smysly. Noc je čas uší: čas naslouchání příběhům a tajemstvím, čas zvuků a tónů. Noc je čas nosu: nadechování a vydechování, větření a čichání, cítění vůní. Noc je čas kůže: něžného dotýkaní, hlazení, pocení.

Noc je čas jiných smyslů, než očí. Hmat, čich a sluch vnímáme velmi mnoho. Nechejme oči zavřené a otevřeme ostatní smysly.

Otevřeme svůj čich

Věděli jste, že se zamilováváme nosem? Vůně druhého člověka je mnohem důležitější, než co vidíme. Náš nos rozhoduje o tom, kdo nám voní a koho nemůžeme ani cítit. A náš noc je chytrý. Pozná jedinečnou a neopakovatelnou vůni druhého i za jeho deodorantem. To znamená, že se vůbec nemusíme tolik stresovat úpravami vzhledu před zrcadlem.

Nikde v Bibli to nevoní lépe, než v Písni písní. Milý tam říká své milé:

„Ze rtů ti kane strdí, má nevěsto, pod tvým jazykem je med a mléko, a vůně tvých šatů je jak vůně Libanónu. Zahrada uzavřená jsi, sestro má, nevěsto, uzavřený val, zapečetěný pramen. Vydáváš vůni jako sad s jablky granátovými, s výtečným ovocem, hennou i nardem, s nardem a šafránem, puškvorcem, skořicí, se vším kadidlovým stromovím, myrhou a aloe, se všemi balzámy nejlepšími“ (Píseň písní 4,11-14).

Lidé Bible říkají o Bohu, že i on má rád dobré a libé vůně. Proto pálili kadidlo, jehož vůně stoupala k nebi. Apokryfní biblická kniha Sírachovec říká, že překrásnou vůní voní Boží moudrost. A že provoňuje život těch, kdo žijí životem podle Boží moudrosti.

Evangelista Marek vypráví, jak k Ježíši jednou přišla žena, která pomazala jeho nohy vzácným vonným olejem, jehož vůně provoněla celou místnost. Ježíš přijal toto gesto úcty a lásky, a řekl, že o tom, co tato žena udělal, se bude mluvit všude, kde se bude kázat evangelium (Marek 14,9).

Nechte své oči zavřené a otevřete svůj čich. Postavím sem doprostřed aromalampu s vůní vonného oleje. Všechny vás obejdu a vonným olejem vám udělám znamení kříže na ruku.

Ti, kdo věří v Ježíše Krista, kdo žijí životem poslušnosti, voní jeho pravdou, nesou voňavé ovoce jeho svatého Ducha.

(Doprostřed postavíme aromalampu, všem uděláme vonným olejem znamení kříže na dlaň.)

Píseň (sólo) – Aj jak jsou blahoslavení (EZ 388)

1. Aj, jak jsou blahoslavení ti, kdo jsou v Krista vštípeni;

jsouce živé ratolesti, mohou v něm ovoce nésti.

2. Mají hojné rozvlažení; vnitřní, zevnitřní soužení

jim nemůže uškoditi, ni je z kmene vylomiti.

3. Rozkošně se zelenají, ctnostmi krásně prokvítají;

vůně libá jich ovoce vchází až před jejich Tvůrce.

Otevřeme svoji chuť

Pojďte a ochutnejte, jak je Bůh dobrý. Slova, která znějí před večeří Páně. Noc není hlavním časem chuti, protože i náš trávicí systém potřebuje svůj odpočinek. Ale existují i malé sladkosti, které se – třeba dětem – dávají před spaním.

Bible mluví o zvláštním pokrmu, který vzniká v noci. Jmenuje se mana. Když Izraelci putovali z Egypta do zaslíbené země, měli hlad a vyčítali to Bohu. Bůh jim slíbil, že jim v noci sešle chléb jako déšť z nebe. A když ráno vstali, kolem tábora padala rosa. A když přestala padat, na povrchu pouště leželo něco jako malé bílé lupínky. Lidé se ptali: „Co to je?“ Hebrejsky: „Man hú?“ A podle toho dostal tento nebeský chléb jméno: mana (srov. Exodus 16).

Mana, chléb, který jim Bůh dal, byl pro Izraelce záchrana. S Božím chlebem přežili putování pouští do zaslíbené země.

Mana skutečně existuje. Je to zaschlá šťáva pouštního keře a chutná docela sladce. Dnes v noci ji ochutnáme. Jako malou sladkost před spaním. Jako nebeský chleba, který vás posílí. Zvláště jestli třeba právě také procházíte ve svém životě nějakou pouští.

Nechte své oči zavřené a otevřete svoji chuť. Všechny vás obejdu a dám vám trošku sladké many.

Ti, kdo věří v Ježíše Krista, dostávají nebeský chleba.

(Obejdete účastníky a každému dáme kousek many.)

Píseň (sólo) – Svaté Boží požehnání

1. Svaté Boží požehnání buď nyní i vždy nad námi

z Krista křižovaného, věčně požehnaného.

2. Jenž daří hojnou milostí jako svou manou na poušti

k síle lidu věrného, k zahnání všeho zlého.

3. Ó žehnej nám v něm Pán Bůh náš, ó nás ostříhej Pán Bůh náš,

osvěť tvář svou nad námi a budiž vždycky s námi!

Otevřeme svůj hmat

Noc je hmatu: dotyků, hmatání, osahávání věcí, které nevidíme. Cítíme nejenom svými prsty a dlaněmi, ale kůží na celém těle.

Nechte své oči zavřené a otevřete svůj hmat. Všechny vás obejdu a dám vám do rukou malé pírko. Ohmatejte ho, dotkněte se jím svého obličeje, přejeďte si jím přes obličej a čelo.

Naše kůže je velmi vnímavá na dotek. Jemný dotek nám připomíná, jak jsme křehcí a zranitelní. Podobně vnímavá a citlivá, také křehká a zranitelná je naše duše.

Boží dotek je jemný a příjemný, hladí a uklidňuje.

(Rozdáme pírka a necháme čas na jejich použití.)

Píseň (sólo) – Jak příjemné, můj Pane (EZ 625)

1. Jak příjemné, můj Pane, přebývat v domě tvém. Pro zemdlenou mou duši ty sám jsi příbytkem. Ve stínu tvém se skryji i srdce mé chce vyjít vstříc Pánu s jásotem.

2. V tvém chrámě smí si najít i ptáci přístřeší. Křik mláďat, pláč a bázeň tvá blízkost utěší. Kdo dlouhou pouť chce začít, kdo ve tvé síle kráčí, tomu jsi bezpečím.

Žalmová modlitba (podle žalmu 57)

Pírko, které jsme používali, nám připomíná Boha. Bibličtí svědkové někdy mluví o Božích křídlech, která nás chrání, především v noci.

Modleme se modlitbou podle Žalmu 57. Mezi jednotlivými částmi modlitby budeme společně opakovat slova: Smiluj se nade mnou, Bože, k tobě se utíká moje duše. Utíkám se do stínu tvých křídel.

Vedoucí: Smiluj se nade mnou, Bože, k tobě se utíká moje duše. Utíkám se do stínu tvých křídel.