Vzkříšení těla (soubor textů)

Otištěno z časopisu Bratrstvo 7/2002

Co o tom

čteme

v bibli:

Jan Keřkovský

 

Ve Starém zákoně se o vzkříšení moc nedočtete. K nadějím, jimiž tehdy lidé žili, myšlenka vzkříšení nepatřila. V době nejmladšího proroka (Dan 12) se však přetřásala tíživá otázka, co bude se spravedlivými, které zabili ničemové: Boží spravedlnost k tomu mlčet nebude, jedni i druzí procitnou (k životu věčnému, nebo k věčné hrůze).

    Smysl, jaký mělo v těch úvahách vzkříšení, je zřejmý: patří k Božímu soudu. Pro jedny hrozba, pro jiné naděje.

    V novozákonní době už myšlenka vzkříšení mezi Židy ''zdomácněla'': dočtete se, že na ně nevěřili saduceové (protože je nenašli v pěti Mojžíšových knihách). Pro ostatní to asi takový problém nebyl: jednou budeme všichni vzříšeni a podrobíme se soudu.

    Do toho přišla evangelia se zprávou poněkud nečekanou: nejen na konci věků, už teď se to přihodilo jednomu z nás (pravému Bohu a pravému člověku Ježíši z Nazareta - dodá k tomu ve vyznání církev). To se dosavadním představám vymykalo, jak si takovou událost měli vyložit? Tak, že Kristus jednal i pro nás: kdo s ním (ve křtu) umírá, má podíl i na jeho vzkříšení (1K 15 aj.).

    Ale hotovi ještě nejsme: Soud sice už probíhá, ale úplně hotov bude až jednou, pro živé i mrtvé...

 

Nejen

až zaklepeme bačkorama

Zdeněk Šorm

''Hle, odhalím vám tajemství''. Ne - nebojte se nebo netěšte se - nechci soutěžit ani s ufology ani s esoteristy. Nebudu vykládat co vás čeká po smrti a do kolikátého že nebe se dostanete. Nebudu vlastně žádné tajemství vykládat ani vysvětlovat. Chci vám, po příkladu apoštola, tajemství odhalit, ne vysvětlit. To je velký rozdíl.

    To, co lze vysvětlit, o čem lze vykládat, jak to chodí, a co lze pojmenovat, to, i kdyby bylo sebezáhadnější, není žádné tajemství. To bývá spíš snůška našeho fantazírování, představ a výmyslů, které jsou výrazem našich obav z nejistoty nebo naší touhy po hloubce života, která se nám z něj vytratila, protože hledáme jen ta nejsnadnější řešení. O skutečném tajemství je možné mluvit tehdy, když si uvědomujeme, že všechna naše vysvětlení a představy jsou krátké na to, aby vystihly, s čím se setkáváme. A vůbec přitom nemusí jít o nějaké nadpřirozené jevy.

    A právě o to mi jde, aby se nám vzkříšení z našich zaběhaných představ vysmeklo, abychom je znovu objevili jako něco, co se do škatulek, do kterých si je zařazujeme - ať už zastánci nebo popěrači - nevejde. Chci, aby vyšlo najevo, že to, co při rozhovorech o něm samozřejmě předpokládáme, je ještě jinak. Proto se ještě přidržím apoštola: ''Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni,'' píše o vzkříšení.

    Obvykle přemýšlíme jen o vzkříšení mrtvých a šupem se pak ocitáme v záhrobí. Přeme se o existenci posmrtného života. Jedni argumentují zkušenostmi těch, kdo přežili klinickou smrt, jiní jim odporují z pozic lékařské vědy a další do toho pletou spiritismus. Jenže co s tím, když ono není třeba, aby nejdřív přišla zubatá? Jestli se vzkříšení týká i živých, pak v něm půjde stěží jen o nějakou resuscitaci mrtvol - ať už do života, jak ho známe, nebo do země mrtvých za řekou Léthé.

''po životě''. Bude třeba myslet i na smrt, kterou žijeme, nebo na život, kterým jenom umíráme. Bude třeba přemýšlet o proměně, která se nás týká nejen až zaklepeme bačkorama, ale i teď, když si je obouváme; o nepomíjitelnosti, která nezačíná až po smrti, ale už v životě; o vítězství nad smrtí, na které není třeba čekat až do hrobu, ale které je možné žít. Však je také apoštolské listy nezmiňují v souvislosti s pohřbem, ale se křtem.

    Je to zmatek, ale, doufám, že blahodárný. Možná v něm přestaneme spekulovat a dohadovat se, co je možné v záhrobí, a všimneme si, co je možné v životě. A pak třeba užasneme nad láskou, od které ani smrt ne-dokáže odradit, nad štědrostí, která je s to se rozdat doposledka v důvěře, že ani pak není všemu konec. Možná nás překvapí věrnost, kterou nezviklá ani žízeň po životě - touha užít si dokud je čas, a tak si nechá ujít možnosti, které se nabízejí sólové dráze. Možná se podivíme nad důvěrou, která trvá, i když smrt koná své dílo, která neplyne jen z vidiny, že i na tu zubatou lze nějak vyzrát. A možná nás pak zaskočí, že to, co jsme dávno pohřbili, žije.

    Možná pak uvidíme něco z toho života nenadiktovaného smrtí. Jistě ne všechno. Ale ona i ta kapka stačí. Ne sice k tomu, aby si člověk mohl hrát na všeználka, který do všeho vidí, ale k tomu, aby neměl za osudové všechno, co mu tak připadá, aby čekal nečekané. A tehdy může láska chytit druhej dech - nejenom v duchu, ve skleníku, v srdci, ale ve světě, v reálu, v těle - a naděje snad může obstát i tváří v tvář smrti, za kterou nikdo nevidíme. Vždyť to není naděje na to, co známe, je to naděje, že naše zkušenost není to poslední, naděje v nečekané možnosti a věrnost Boží. Tomu věřím a důkazy klidně přenechám jiným. Pro mě by to byl protimluv.

 

Vzkříšení těla

Má pro vás vyznání o vzkříšení těla nějaký význam už zaživa?
   

Jiří

Suchý

básník, textař

70 let
 

Nedovedu si představit jaký.
 

Gabriela

Horáková

farářka ČCE

27 let
 

Vyznání o vzkříšení mi dává naději na život. Ne na nějaký posmrtný život, ale na život nový - to, čemu Bible říká život věčný. Přičemž ''věčnost'' chápu ne jako výraz kvantity, ale kvality.
 

Miroslav

Konvalina

rozhlasový reportér

38 let
 

Právě jsme se vrátili z Jeruzaléma, kde mě jeden koptský mnich provázel místy tak pečlivě ochraňovanými křesťany. Zůstali jsme do večera v chrámu dokud nás ostraha nevyhnala. Význam pro mě myšlenky na vzkříšení mají.
 

Michal

Plzák

farář ČCE

39 let
 

Nevím, jak bych ten význam pojmenoval. Spíš to vnímám jako rozšíření perspektivy života v různých časech a přece nějaké kontinuitě.
 

Leo

Pavlát

ředitel Židovského

muzea, 52 let
 

''Tchijat ha-metim'' - oživení mrtvých - sice patří k věroučným základům tradičního judaismu, ale já se v daném případě držím spíše jiného tradičního nabádání, totiž že člověk nemá usilovat o poznání toho, co ''bylo před'' a co ''bude potom''.
 

Václav

Vacek

katolický farář

55 let
 

Objeví-li se při porodu hlavička, je vyhráno. Kristus je hlavou. My se od křtu rodíme, generace po generaci, do Ježíšova životního stylu a vzkříšení. Jsme syny života, ne smrti.
 

Jana

Šilerová

biskupka CČSH
 

Nekladu si otázku o tělesném či duchovním vzkříšení. Vzkříšení vnímám jako hluboké Boží tajemství. Doufám v něj s dětskou důvěrou a radostí a přiznám se, že i s velkou zvědavostí.
 

Vítězslav

Vurst

předseda správ.

rady nadace

ADRA, 52 let
 

Má. Mám vždycky radost, když si mohu při setkání s někým, koho mám rád a s kým je mi dobře, taky stisknout ruku.
 

Martin

Müller

režisér a produkční

studia Velehrad

37 let
 

Ne, tělo je jen přechodná schránka, která není z pohledu věčnosti podstatná, myslím.
 

Ruben

Kužel

farář ČCE

38 let

 
 

Cítím zde následný pach mrtvých těl a také jemný závan naděje na zachování identity člověka a na možnost pokračování vztahů, které byly přervány smrtí během mého života.
 

Lea

Brodová

psychiatrička

47 let
 

Na to nějak neumím věřit.
 

Jarka

Metelka

člen klubu

Rychlé šípy
 

Ej uchněm! To nám scházelo!

 

Jak jsme si to

představovali?

Jiří Gruber
 

    Starý zákon nezná řeckou představu o nesmrtelné duši a nesdílí ani víru, že božstvo umírá a znovu povstává spolu s vegetací. Pouze Hospodin je stále živý a panuje nad smrtí i životem. Může vrátit život dítěti ( 1Kr 17,23), ale jinak vše živé odchází a umírá. Lidský život pokračuje v našich potomcích a v další existenci vyvoleného národa. Teprve utrpení spravedlivých a mučednictví pro víru (ve 3. stol. před Kr.) přispělo k naději na zmrtvýchvstání jednotlivých lidí ( Da 12,2). V Ježíšově době očekávali farizeové vzkříšení na konci věků zatímco saduceové to odmítali.

 

    Nový zákon vypráví o vzkříšení čtyř osob (dcera Jairova, mládenec z Naim, Lazar a Dorkas). Jejich život byl však pouze prodloužen. Jedině Ježíšovo zmrtvýchvstání znamená definitivní přemožení smrti.

    Často bývá zobrazováno vzkříšení Lazara, které je chápáno jako předobraz našeho vzkříšení na konci časů. Zemřelý věřící podobně jako Lazar čeká v hrobě na Kristův příchod. Místo původní jeskyně proto bývá pohřben v římské hrobce, sarkofágu a později v rakvi.

 

    Vzkříšení z mrtvých se nejčastěji zobrazuje na scénách posledního soudu. Mrtví vylézají z hrobů a děr v zemi a prodělávají postupnou změnu z kostlivců na těla potažená svaly a kůží. Hotové postavy jsou nahé a zbavené všech neduhů. Bývají stejného věku, neboť Augustin tvrdil, že při vzkříšení budeme všichni stejně staří jako Kristus při svém zmrtvýchvstání (33 let), bez ohledu na to, v kterém věku člověk zemřel. Ve východní tradici bývá země vydávající své mrtvé zastoupena divokými zvířaty a moře ženskou postavou obklopenou mořskými obludami.

    Vzkříšení připomínají také některé symboly. Kohout - probouzí do nového dne. Měsíc - ztrácí se a znovu objevuje. Slunce - zapadá a znovu vychází. Lvice - podle středověkých představ rodí mrtvá mláďata, která jejich otec po třech dnech probudí svým dechem. Orel nebo bájný fenix - spálí své perutě ve slunci, ponoří se do pramene vody a omládne ( srov. Ž 103). Strom - i když je pokácen - z pařezu vyraší nový výhon (srov. Job 14,7).

 

Co o tom

vyznáváme?

Zásady ČCE
 

Apoštolské vyznání uvádí mezi dary vítězného Krista také těla z mrtvých vzkříšení. Rozumí-li se tomu článku jako obnově těla ve smyslu biologickém (hrubě tělesném), ztrácí se pravý jeho smysl. (Srov. 1 K 15, 35-50). Církev se tímto článkem postavila proti antickému názoru, že se člověk tělesnou smrtí osvobozuje pro nesmrtelnost a že konkrétní pozemský život, to jest život určitého jednotlivého člověka, nemá podstatné důležitosti. Ježíš Kristus přišel za člověkem do jeho celého života, do života zcela určité lidské bytosti, jejíž tíhu, mdlobu i utrpení bere na sebe. Před tváří živého Boha záleží právě na jednotlivém člověku. Právě on je ve své jedinečnosti předmětem Božího soudu a smilování. Tento pozemský a neopakovatelný lidský život je vysvobozen ze zániku a nesmyslnosti. Tím nabývají i pozemské dějiny vyššího posvěcení, neboť i jejich pánem je Ježíš Kristus.

 

Jaký význam

pro vás má

vzkříšení těla?

Anketa
 

• Ano, má to pro mě význam. Doufám, že po smrti se se mnou něco stane.
  
  student 15 let

 


• Nevím, co myslíte pojmem ''vyznání o vzkříšení těla''... Věřím tomu, že Ježíš vstal z mrtvých a je to pro mě (dalším) potvrzením toho, že Bůh je Pánem všeho - života i smrti. Věřím tomu, že i já, až zemřu, budu - po posledním soudu - vzkříšen.
  
  student 21 let

 


• Samozřejmě. Zaživa mám skrze vzkříšení naději, že smrtí všechno nekončí.
  
  student 16 let

 


• Jistě. Vždyť je to naděje a radostná zpráva, že naší smrtí náš život nekončí. Ježíš zemřel za nás za všechny, aby nám dal naději a možnost začít znovu. Neměli bychom na to rozhodně zapomínat a měli bychom si to pokorně, avšak s radostí připomínat.
  
  studentka 16 let

 


• Ano, vím, že se mám na co těšit, a naplňuje mě to přinejmenším optimismem.
  
  studentka 20 let

 


• Věřím, že ve svém každodenním životě mohu mít skrze Ducha podíl na Kristově smrti, životě i vzkříšení. Život Kristova vzkříšení prožívám jako proud života, lásky a pokoje, které cítím ve svém nitru. Snažím se žít z tohoto zdroje, avšak je to každodenní boj s mojí tělesností a mým já, které musím zapírat a křižovat. Vírou v Kristovu zástupnou smrt mohu umrtvovat své já. Vírou ve vzkříšení mohu už teď prožívat život vzkříšení. Nyní je vše jen částečně, tehdy to bude v plnosti. Chvála Pánu za jeho dílo pro nás a v nás.
  
  student 23 let