Všecko je dovoleno

Otištěno z časopisu Bratrstvo 2/2000

Všecko je dovoleno - ano, ale ne všecko prospívá. ´Všecko je dovoleno´ - ano, ale ne všechno přispívá ke společnému růstu.

Všechno je dovoleno.

Docela moderní heslo. Ale kupodivu nic nového. Dnes je pro mnohé "všechno dovoleno" proto, že opustili víru v Boha. Když nad sebou nemám žádnou autoritu, nebojím se svého Stvořitele nebeského soudce, mohu si dělat co chci. Nikdo mne nebude omezovat, nedám se svázat žádnými mravními či tradičními předpisy.

V době apoštolově však tuto větu prohlašovali křesťané. I Pavel v zásadě souhlasí: jsme svobodni od zákona, spasení nepůsobí naše poslušnost, je darováno z Boží milosti. Není pravda, že křesťanství je hlavně morálka. Někdy církev tomuto názoru napomáhá svou přísností, odříkavostí, řečmi o mravnosti. Jako by některé oblasti předem odmítala jako podezřelé a škodlivé. Nesmíš pít, kouřit, nesmíš tancovat… Jako by se víra v praxi projevovala seznamem zakázaných věcí.

Omyl. Podle Pavla to byl blud, když někteří zakazovali třeba manželství nebo určitá jídla. Cožpak člověk nebyl stvořen, aby žil se svou ženou, aby nebyl sám? Cožpak mu nebylo svěřeno celé stvoření? Heslo "všechno je dovoleno" je křesťanství rozhodně blíž než zákonické "všechno je zakázáno" - pro jistotu, abys nepřekročil zákon, musíš dodržovat stovky nařízení a spoustu věcí raději nedělat, aby ses neprohřešil.

Pavel však dodává: "Všechno je mi dovoleno, ale ne všechno prospívá". Radí nám, abychom o dobré, co víra dává, nepřišli. Svoboda není libovůle užívat si, jak mě napadne. Taková radost většinou netrvá dlouho. Mnohým, co vypadalo lákavě a čemu jsi neodolal, si spíš ublížíš a život pokazíš. O tom Pavel v 6. kapitole říká: "ničím se nedám zotročit". Varuje: dej si pozor, abys ve své svobodě neupadl nakonec do otroctví! Žádná věc není sama o sobě zlá, všecko je dobré Boží stvoření. Ale může se z ní stát mocnost, která tě ovládne, ohrozí, zničí. Z lásky mezi mužem a ženou se může stát posedlost. Z práce a vydělávání peněz se stane jen touha po bohatnutí a konzum. Z dobrého státního zřízení, do jehož služeb se dáš, se může stát nelítostný režim a totalita. I pouhé jídlo a pití se může někomu stát středem života a pánem, jemuž se vše podřídí a který nakonec život zničí. "Vše je mi dovoleno"- ale opravdu si můžeš vše dovolit? Jsi opravdu svobodný, nebo už jsi na cestě k ničivému otroctví?

 Pomocí je další slovo: "ne všechno přispívá ke společnému růstu" - ve společenství církve se učíme, že pravou svobodu nemůžeš mít jen sám pro sebe, na úkor bratra či sestry. I když ty sám jsi třeba již vyzrálý, druhému může být tvůj způsob života svodem. Ať je to určitý druh zábavy, způsob oblékání či vydělávání peněz - neuvádím tím někoho do zmatků a nebezpečí, nebylo by lepší si takovou věc odepřít? Někdo to snad pociťuje jako hloupé omezování osobní svobody. Ale pak nepochopil, že to je praktický důsledek lásky - lásky k slabšímu bratru. Svobodné rozhodnutí: já se něčeho vzdám, abych druhého ušetřil případného trápení.

A poslední Pavlovo slovo: "všechno je vaše, vy pak jste Kristovi" (3,22). Pravá svoboda nespočívá v tom, mít všechno, co vidím, ale v tom, že patříme Bohu. On nás vysvobodil, On se o nás postará. Už nemusíme úzkostlivě usilovat o to, abychom sami vše pro sebe zařídili a sehnali a zajistili si co nejspokojenější život. Už ho máme zajištěn, už nám byl darován. Jsme zbaveni strachu o sebe, vedeni k lásce k druhým, v pravé svobodě, dobrovolně se dát do služby tomu, který nás věrně miluje.

Autorka je farářkou v Opatovicích