Uvedl mě do domu vína

Otištěno z časopisu Bratrstvo 8/2009

  

Pís 2

Dívka zpívá o své lásce, přirovnává se k obyčejnému lučnímu kvítí, které na jaře zaplavuje louky pobřežních rovin střední Palestiny. „Kvítek šáronský“ (snad planá růže) i „lilie v dolinách“ svoji krásou vynikají mezi ostatními květinami a prudce kontrastují s plevelem a bodláčím. Milý je zase připodobněn k jabloni, tehdy v Palestině vzácnému a ceněnému stromu. Jeho stín poskytuje ochranu před horkem a jeho plody, které byly symbolem bohyně lásky Afrodité, svoji opojnou a mimořádnou vůní vybízejí k lásce. Text můžeme opsat asi takto: Ona není pěstěná náročná exkluzivní žena z nejvyšší společnosti nabízející extravagantní prožitky. Naopak, podobá se stovkám jiných dívek od kterých ji odlišuje upřímná láska. Jen ta ji opravdu krášlí. On není lvem salónů a veleúspěšným člověkem ve skvělém postavení. Skvělé je na něm to, že do vztahu přináší lásku, pečuje o ni a chrání ji. Láska obou roste z toho, co není na první pohled vidět: na vnitřní pravdivosti a upřímnosti; na ochotě lásku pěstovat, chránit ji a pracovat pro její růst.

Spolu odcházejí do domu vína. Co si za tím máme představit? Je to vinárna, vinný sklípek nebo se za tím skrývá nějaký symbol? Zkusme to se symboly: dům poskytuje ochranu proti nepřízni světa a víno je jedním ze znamení lásky. Tady se určitě nemluví o vinárně, ale o prostoru ve kterém jsou oba pod zvláštní ochranou lásky. A hned vedle je důležitá zmínka o praporu. Kus barevné látky byl původně znamením ochrany a životodárné síly pohanských bohů. Praporcem se vymezuje prostor, do kterého nepronikne nic cizího a nikdo nezasvěcený. Láska je křehká a zranitelná, proto potřebuje ochranu před chaosem, rozkladem a vším ostatním, co ji ohrožuje a ničí.

Milá se potřebuje posilnit. Láska ji vyčerpala jako těžká nemoc (2S 13,1-4). Proto volá po koláčích z lisovaných hrozinek. To nejsou jen tak obyčejné placky pro posílení těla, ale oběti pohanské bohyni lásky Ištaře, které měly povzbudit lásku i plodnost (Jr 7,18 a 44, 17-19). Gazely a laně, kterých se v přísaze dovolává, jsou také zasvěceny této bohyni.

Milý přichází a žádná překážka není tak veliká, aby zabránila v setkání. Jako na jaře přilétají tažní ptáci a probouzejí se plodivé síly přírody, tak prudce přichází láska a tvoří nový vztah dvou lidí. Ale všude jsou lstivé temné síly, které ohrožují lásku (lišky). Člověk musí být opatrný. Proto se milá skrývá na bezpečném místě jako holubička ve skalní štěrbině. Vyčkává až její milý přijde a ujme se svého úkolu ochránce jako vítěz nad zlými lidmi a temnými silami.

Potkáváme se zde s obrazy nejčastěji převzatými z pohanských slavností božských zásnub Tammúze a Ištary. Účast na nich zajišťovala jejich vyznavačům úrodný a plodný rok. Je to únik do pohanství před kterým tak důrazně varují proroci? Nebo dívka volí slova z tehdy běžného slovníku, která už nemají původní význam? To s jistotou nezjistíme. Ale když vezmeme vážně, že dárcem lásky není Afrodita, Ištara nebo třeba Amorek, ale samotný Bůh, jistě se můžeme nechat inspirovat dívčinou písní. Zpívá o lásce, která není pouhou emocí nebo dočasným erotickým prožitkem, ale je základním rozměrem lidského života. O ni je třeba vést zápas, obětavě ji pěstovat a chránit všemi prostředky.