Otištěno z časopisu Bratrstvo 8/2011

  

Byl jeden muž, jmenoval se Elkána. Měl dvě ženy: jedna se jmenovala Chana a druhá Penina. Penina měla děti, Chana děti neměla. … Když nastal den, kdy Elkána obětoval, dával své ženě Penině i všem jejím synům a dcerám díly z oběti; Chaně pak dával dvojnásobný díl, protože Chanu miloval; Hospodin však uzavřel její lůno. Její protivnice ji ustavičně urážela, že Hospodin uzavřel její lůno, jen aby jí dráždila. Tak tomu bývalo každého roku. Pokaždé, když putovala do Hospodinova domu, tak ji urážela, že Chana pro pláč ani nejedla. Její muž Elkána ji uklidňoval: "Chano, proč pláčeš? Proč nejíš? Proč jsi tak ztrápená? Což já pro tebe neznamenám víc než deset synů?" … Chana vstala … a v hořkosti duše se modlila k Hospodinu.

(1 Samuelova 1,1-10)



Chana a Penina, dvě ženy jednoho muže. Je to ve světě Bible běžné, ale není tam snad případ, kdy by to fungovalo. Elkánovo manželství je opět jeden z dlouhé řady případů, kdy uvnitř „mnohoženského“ manželství zuří těžký konkurenční boj. Celé to je až příliš průhledné. Elkána se zamiloval a oženil – jenže manželství zůstalo bezdětné. Tak si pořídil druhou ženu. Nečteme, že by ji miloval, ale že s ní má děti. Řešení na tu dobu běžné, ale rozhodně ne citlivé a to ani k jedné z Elkánových žen.

„Z ženy, která žárlí na jinou, bolí srdce a pochází žal. Na tom všem je spoluúčasten bič jazyka. Zlá žena, to je špatně upevněné volské jho, kdo ji chce ovládnout, je jako ten, kdo chytá štíra.“ Tak píše moudrý Sírachovec (26,6-7) Elkána je teď mezi dvěma mlýnskými kameny v podobě jazyků svých žen. Snaží se potěšovat tu, kterou miluje, ale dvojnásobná porce jídla nenahradí syna. A dokonce ani manželská láska syna nenahradí. Zároveň nechce vyhnat Peninu, protože jednou je to manželka a matka jeho dětí.

Máme tu nakonec tři zraněné lidi. Každý z nich se se svým zraněním snaží nějak vypořádat a v tom je ten příběh zajímavý a poučný.

Penina si svoji bolest vybíjí na Chaně. Najde její slabé místo a tam ryje. Je to jako šikana, kterou člověk zažil jako zobák a po pár letech si ji jako mazák hojí zas na jiných zobácích. Snad každému je jasné, že poslat zlo dál není řešení zla. Staré nezmizelo, zato přibylo zlo nové. Penina je jako zvíře, které je zraněné a tak kope na všechny strany. Dá se to pochopit, ale pořád je to špatné řešení.

Elkána ubližovat nechce. Proto Peninu nevyžene. Snaží se najít nějaké řešení situace nejen své, ale především své milované Chany. Hledá lidské řešení – potěšuje nešťastnou ženu, seč to jde. Snaží se jí slovem i skutkem dokazovat, jak je pro něj důležitá. Je to o mnoho lepší, než agrese, ale řešení to stále není. Nejen, že nepomáhá Chaně v tom, co ji skutečně trápí, ale nepřímo to navíc zraňuje Peninu, protože ta si uvědomuje, že tu je skutečně jen proto, aby rodila děti. Tohle je bolest lidských řešení – mají jen omezené možnosti a často skrývají důsledky, kterých si nejsme vědomi.

Chana nakonec zvolí jediné řešení, které má budoucnost. Odchází do chrámu a modlí se. Vyprošuje si Boží zásah do své situace. Přijímá požehnání od kněze Élího.

Jsou situace, kdy na té lidské úrovni neexistuje dobré řešení. Kdo z nás by nikdy nezažil takovou chvíli, kdy věděl, že ať udělá cokoliv, vždycky to bude špatně…? V tuto chvíli je nejvyšší čas na modlitbu, na prosbu, aby Bůh do této situace nějak vstoupil. Lepší řešení není a Chana to velmi záhy poznala.

Stejnou šanci máme ve svých trápeních i my.

Amen