Píseň v kostele (soubor textů)

Autor

Keřkovský, Jan
Moravetz, Ladislav
Máca, Vojta
anketa

Otištěno z časopisu Bratrstvo 1/2005

Je libo žalm?

Keřkovský, Jan

Zpívejte Hospodinu píseň novou, volával

náš farář na začátku bohoslužeb a pak

jsme zpívali první píseň: obvykle to byl

hit tak ze šestnáctého, sedmnáctého

století. Naše songy mají trochu po sezóně,

zdálo se mi: možná se tenkrát v hitparádách

držely na špičce, ale říkat jim

dneska „píseň nová“, to chce odvahu…

Dneska už vím, že ta „novost“ není v datu

výroby, ale v něčem jiném. Ale tehdejší

smíšené pocity si ještě pamatuju. Taky

je míváte?

Na začátek bohoslužeb patří žalm, pravil

jeden pedagog. Spousta písní vyjadřuje

nějaký pocit nebo líčí, co bychom měli

dělat, ale my máme na začátku zpívat

o Bohu: o tom, co pro nás udělal, co nabízí,

co žádá. Tak proto žalmy, pravil ten

pedagog: protože v nich je to skoro tutovka,

že se neutopí v pocitech a budou

mluvit o Bohu.

No jo, ale taky byl jeden sbor, kde jiný pedagog

dával zpívat jen a pouze žalmy. Asi to

myslel dobře, ale když umřel, sbor se vrhl na

módní líbivky a o žalmy ani nezavadil. Když

jsem tam kázal a chtěl zařadit žalm, varovali

mě: můžeš, ale budeš si ho zpívat sám.

Během bohoslužeb mají zaznít písně ze

všech období dějin hudby, pravil jiný pedagog.

No ze všech asi ne: neandrtálské

popěvky asi zpívat nebudeme a tvrdší rock

se v kostele taky sotva tak hned uchytí.

Když jsem napsal, že se jeden sbor vrhl

na módní líbivky, myslel jsem tím líbivky

z konce 19. století: móda je v církvi trochu

setrvačná záležitost a pěkné je zpravidla

to, co se dělo, když jsme byli mladí.

Však počkejte, až budoucí mládež odsune

mezi starou veteš to, co vy zpíváte

rádi…

Ej nuž tedy, začíná ve zpěvníku jedna sloka:

autor měl zrovna slabší chvilku. Však

ji mívají i dnešní autoři. Ale stejně vám

řeknu – máme ve zpěvnících hotové poklady.

V těch starých (nelžu!) i v nových

(taky nelžu!): tedy pokud se drží bible

a přitom dovedou zpívat o životě. Těm

starým jsem přicházel na chuť postupně

a dlouho. Naše nové jsem ocenil, třeba

když jsme kdysi v Německu na brigádě

zpívali o nastydlém Eskymákovi nebo

jásavou gloria viktoria videvidevid bum

bum (nelžu!).

Tak zpívejte, co se vám líbí, a střihněte si

občas i něco, co se líbilo křesťanům v roce

raz dva. Někdy nic moc, ale někdy perly

(nelžu). Když je básník prorok a muzikant

umělec, máte šanci prožít v písničce

cosi velikého. Asi ne vždycky, ale někdy

jistě: tak si to nenechte ujít.

 

Potřebujeme neustálou obnovu

rozhovor s Ladislavem Moravetzem

V čem se podle tebe liší „duchovní“

píseň od „světské”?

Je to především v textu, ve kterém je

vždy dobře rozpoznatelný adresát, tedy

komu zpíváme – což je u křesťanských

písní Hospodin. Co se týká hudebních

prvků, jako melodie, rytmus, harmonizace,

způsob doprovodu, úpravy a provedení,

tak zde nějaké vymezení nebo

ohraničení duchovní písně vůči světské

bylo vždy jen relativní, platilo jen v určitou

dobu. Církevní a světská hudba se

vždy navzájem ovlivňovaly. Církev se musela

učit tento fenomén regulovat, neboť

ne vše, co přicházelo ze světa, bylo pro

ni přínosné. Tím ale netvrdím, že postoje

církve vůči hudebnímu vývoji byly vždy

správné.

Jak se jako celocírkevní kantor díváš

na současnou situaci církevního zpěvu

v ČCE?

Vedle míst, kde se zpívá celkem dobře,

existuje řada sborů i kazatelských

stanic, kde zpěv zkomírá a kde se zpívá

jen zúžený repertoár písní. Máme málo

doprovazečů společného zpěvu, z nichž

většina jsou starší lidé. Máme málo pěveckých

kroužků (smíšených, dětských,

mládežnických, seniorských), které by

pravidelně účinkovaly při bohoslužbách.

Spoléháme na hudební nadání farářů,

kteří často musí forsírovat na své hlasivky,

aby vedli společný zpěv. O tyto věci

by se mohli starat např. lidé s hudebním

vzděláním.

Pracuje se na novém zpěvníku. Jsou

vůbec potřeba nové písně?

Myslím, že ano. Každá doba přináší nová

témata, nové melodie a způsoby doprovodu,

nové formy písní a jiných liturgických

zpěvů. Tato inovace by se měla

promítnout i do církve. Nový zpěvník

tuto možnost nabízí. Nová píseň by měla

oslovit, tím myslím, že by neměla být bez

výrazu a bez hloubky.

Co bychom my, jako evangelická církev,

ve sféře duchovní písně potřebovali?

Především bychom potřebovali oživit

hodnoty, které jsou spojeny s naší reformační

tradicí. Někdy se mi zdá, že našemu

zpěvu chybí větší vnitřní motivace. Musíme

také pamatovat na pravidelné cvičení

nových písní při bohoslužbách, neboť zde

se shromažďuje celý sbor, celé pěvecké

těleso.. Církevní zpěv vyžaduje neustálou

obnovu, mělo by se o něj permanentně

pečovat, čistit ho od různých nánosů, aby

nedocházelo k vytváření špatného „podhoubí“,

které může pak vést k různým

„diagnózám“ společného zpěvu.

Pak bychom mohli využít i jiné liturgické

zpěvy než jsou písně, např. zpívané aklamace,

krátké tématické refrény, antifony

ke čtení z Písma, psalmodie.

Můžeme se někde poučit?

Ano. Novým pěveckým a liturgickým

praktikám se můžeme přiučit v blízké

i v široké ekumeně. Ta je pro naši církevní

hudbu spolehlivějším inspiračním zdrojem

než světská kultura.

Mohou podle tebe hrát roli bohoslužebné

hudby písničky doprovázené na

kytaru?

Určitě ano, i když kytara má omezené

doprovodné možnosti oproti varhanám

nebo klavíru. Je sice vhodnější pro tzv.

moderní rytmické písně, ale pokud ve

sboru není varhaníků, může být pro shromáždění

dobrou harmonickou oporou.

Jaké období církevní hudby máš nejradši?

Jako církevní hudebník jsem fascinován

bohatstvím církevní hudby, a to proto,

že přináší mnohostranné vyjádření víry

křesťanů z různých dob a míst. Každé

období, každý autor hudby a textu klade

důraz na něco jiného. Každá epocha má

svou osobitou zvukovou i výrazovou krásu,

která vynikne právě v té pestrosti. To

se mi na církevní hudbě nejvíce líbí.

Je ti v našich kostelech něco protivné?

Ano, že se evangelíci někdy neumí před

bohoslužbami ztišit a pak naše bohoslužby

začínají hlukem, který mi připomíná

hluk z nádražní haly. Do hluku se

blbě hraje úvodní preludium… A navíc to

pro nás není ta nejlepší vizitka.

Co se dá v konkrétních našich sborech

udělat pro zkvalitnění bohoslužebné

hudby?

Hledat lidi, kteří by se mohli pro tuto

sborovou činnost angažovat, motivovat

je, posílat je na různé kurzy a vzdělávání,

která naše církev nebo jiné církve nabízí.

A pak nezapomínat jim alespoň symbolicky

projevovat vděčnost. •

 

Pohled účastníka

Některé písničky přímo svádějí k spánku, zvláště pokud pan farář oznámí: „Budeme

zpívat píseň 198, od sloky 1 do 8 a od 10 do 19.“ Těch je naštěstí menšina, jiné

písně přímo evokují k tanci, vedou k zamyšlení nad biblickým textem, dodávají

odvahu, další můžou navodit smutek, radost, zlost… Píseň je pro mne víc než jen

text přednesený v různé hlasové výšce a délce, je jaksi „kontrastnější“, má větší

„rozměry“ – ač se to tak nestává, můžete dát veselým slovům temnou, smutnou

melodii a naopak. V tom vidím sílu písniček, ve spojení textu s hudbou, dobrý text

s dobrou hudbou můžou tvořit výbornou písničku, nevnímám jen to slovní sdělení,

ale píseň jako celek – tedy melodii, rytmus, rychlost, hloubku či výšku tónů a samozřejmě

pocity z textu. Někdy mi písnička dá více než kázání, nebo díky ní pochopím

jeho smysl, či mi doplní mezeru, kterou kázání zanechalo. Jindy je písnička

jako modlitba, nacházím v ní odpuštění, milost, novou víru. Ne vždy mi dá odpověď,

někdy se právě táže, dává otázky a já pak musím hledat, přemýšlet. A pak,

píseň si zapamatuji snadněji než slova Bible a tak se stane, že v nějaké bezradné

situaci mi naskočí slova písničky, jejíž text dodá nápad jak a co dál.

Vojta Máca, pravidelný návštěvník bohoslužeb

 

anketa

Někdy modlitbou, vyznáním, útěchou, otázkou. Jindy vyjádřením pocitu nebo odkaz

předků. Někdy také jen příjemné zpestřování bohoslužeb. — Betty, 17 let,

Hlinsko Píseň je pro mě rozmluvou s Bohem a především chválou.

— Katka, 24 let,Olomouc Jedním z mála míst, kdy se můžu zapojit.

Modlitba. Chvíle utrpení pro hudební sluch. Čas, kdy můžu vyjádřit radost víc

než pouhými slovy. — Marie, 22 let, Nový Bydžov Píseň je pro mě

společné zpívání modliteb Bohu. Je to aktivní spoluúčast na bohoslužbách. Bez

zpěvu bych si už asi bohoslužby nedovedla představit. — Miriam, 15 let, Olomouc

Nudou, bezmyšlenkovitostí, utrpením, estetickým zážitkem,

modlitbou, radostí, mystickým zážitkem. Chvíle pro přemýšlení, –

spojení s těmi, kteří zpívají se mnou i s těmi před námi – pěkné, povzbuzující, nesrozumitelné

texty (i melodie) – zazpívám si. — anonym Jakási modlitba

vyjadřující vztah k Bohu – buď jako chvála, prosba či dík. Někdy je mi píseň

povzbuzením v těžkých chvílích. — František, 18 let, Polička

Délka programu
Cílová skupina
Pro kolik lidí

Rok vzniku