Otištěno z časopisu Bratrstvo 6/2003

Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha.

 

Nedávno mne navštívil známý. Dlouho jsme se neviděli. Usadili jsme se do křesel a hovořili o všem možném. Zpočátku to bylo velmi příjemné. Měl jsem pocit zájmu, otevřenosti a upřímnosti. Ale potom se rázem všechno změnilo. Nepamatuji se přesně, co tuto změ-nu způsobilo. Snad gesto, slovo, mimika, možná vše dohromady. Náhle, zřejmě neplánovaně, vystoupilo na povrch něco z toho, co bylo skryto uvnitř v srdci mého známého: jakási nepříjemná ironie, posměch, možná až pohrdání. Zabolelo to. Uvědomil jsem si, že možná ona počáteční upřímnost a otevřenost byla lež. Už od začátku našeho setkání mě můj známý měl zařazeného do škatulky, už od začátku v jeho srdci bylo pokrytectví. Byla to jenom chvilička, v níž to, co bylo uvnitř, vyšlo na povrch, a přece od této chvíle až do našeho rozloučení mi dobře nebylo. Z tohoto setkání mi zůstala jakási pachuť. Na jazyku med, v srdci jed. Vybavilo se mi slovo z Písma o čistém srdci, že ti, kdo ho mají, budou vidět Boha, ale já už vím, co to je srdce nečisté. Je to srdce neupřímné a takové srdce působí zklamání a rozdělení.

     Ze všeho nejhorší nebyl ale tento zážitek setkání a rozdělení. Za čas, když jsem si vylil zlost před svým zpovědníkem, mě napadalo: ale vždyť ty jsi úplně stejný. Vzpomeň si na situace, v nichž také kdesi z hloubi tvého srdce vystoupila na povrch nečistota. A ze mě samotného se mi udělalo špatně. Chci mít čisté srdce, upřímné, otevřené. Kolikrát jsem si takové předsevzetí dával!? A znovu a znovu se přistihnu při té lži. Odkudsi se vynoří ona špína a uvědomím si, že mám chtění hotové, ale síly k činu se mi nedostává. Je to poznatek k uzoufání. Začíná mi být jasné, že tu nečistotu uvnitř sám nezmohu. Konečně rozumím, proč žalmista o čisté srdce prosí Pána Boha. Stvoř mi, Bože, čisté srdce.