Nepořádná máti

Otištěno z časopisu Bratrstvo 3/2001

Nepořádná máti

Pavel Prejda

 

Každý rok chodívali jeho rodiče o velikonočních svátcích do Jeruzaléma. Také když mu bylo dvanáct let, šli tam, jak bylo o svátcích obyčejem. A když v těch dnech všechno vykonali a vraceli se domů, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě, aniž to jeho rodiče věděli. Protože se domnívali, že je někde s ostatními poutníky, ušli den cesty a pak jej hledali mezi svými příbuznými a známými. Když ho nenalezli, vrátili se a hledali ho v Jeruzalémě. Po třech dnech jej nalezli v chrámě, jak sedí mezi učiteli, naslouchá a dává jim otázky. Všichni, kteří ho slyšeli, divili se rozumnosti jeho odpovědí. Když ho rodiče spatřili, užasli a jeho matka mu řekla: „Co jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec a já jsme tě s úzkostí hledali.“ On jim řekl: „Jak to, že jste mě hledali? Což jste nevěděli, že musím být tam, kde jde o věc mého Otce?“ Ale oni jeho slovu neporozuměli. Pak se s nimi vrátil do Nazareta a poslouchal je. Jeho matka uchovávala to vše ve svém srdci. A Ježíš prospíval na duchu i na těle a byl milý Bohu i lidem.

 

Když se Ježíš dostal do let, kdy jsou s hochy problémy

    Jsou dvě chvíle, kdy lidé chodí do kostela obzvlášť rádi. Za prvé, když přijdou svátky. To si vychutnávají zvláštnost a posvátnost okamžiku a navíc chtějí u Boha “dohnat“ to, co nestihli přes rok.

    Za druhé, když se bohoslužby v kostele nějak dotýkají i jejich vlastních dětí.

    Podobně jsou na tom Josef s Marií. O svátcích berou dvanáctiletého kluka a jdou do Jeruzaléma na bohoslužby. Stejně tak si počínáme i my. Jenže Vánoce či Velikonoce končí, dětské hry a písně utichají a my se vracíme domů!

 

Scéna první - cesta

    Josef s Marií se po svátcích vracejí domů a chlapec Ježíš zůstal v Jeruzalémě, aniž to jeho rodiče věděli. Srdce evangelíka v takové chvíli zaplesá škodolibou radostí. „Co je to za matku, ta ženská, která se ani o vlastní děcko neumí postarat?“ ptáme se jízlivě. „Co je to za ženskou, která se stará sama o sebe, nedbá na své dítě a nehlídá ho?“ provokujeme. A možná si při tom ani neuvědomujeme, že Marie je jedna z nás. Úžasně lidská a nám úžasně podobná. Po svátcích se vrací z kostela domů, hlavu plnou vzpomínek a nových starostí a Ježíš se jí ztrácí někde v dálce. Ani bohoslužby nejsou zárukou toho, že Ježíš půjde s námi. Ztrácí se, když si ho člověk přestane všímat. Ztrácí se těm, kteří si myslí, že mu jsou nejblíž. Ztrácí se všem, kteří si myslí, že na něj mají svrchované právo. Že jen jim patří. A že musí být stále s nimi. Když ale Marie s Josefem zjistí, že jejich syn je pryč, začnou ho hledat a vyptávat se. A nakonec se vracejí zpátky, až do Jeruzaléma. I hledání Krista a otázky po něm patří k lidské víře. K víře patří dokonce i návraty, často daleké, když zjistíme, že se nám Ježíš, ten který měl být “určitě“ s námi, ztratil. Marnotratný syn by o návratech mohl vyprávět!

 

Scéna druhá - chrám

    Koho to tu vlastně máme před sebou? Neposlušného teenagera nebo vzorného konfirmanda? Nalezli ho v chrámu, jak sedí mezi učiteli, naslouchá a dává jim otázky. Z malého Ježíška se pomalu stává Ježíš. Evangelista nám chrámovým příběhem dává pochopit dvě věci. Kde je Ježíšovo pravé „doma“. A kdo je jeho “nejbližší“. Proto i ona slovní hříčka s “otcem“. V tom nedospělém chlapci k nám přichází sám Bůh, na kterého lidská rozumnost nestačí. Zákoníci žasnou a diví se jeho moudrosti.

    Zatímco první část příběhu se děje na cestě a v pohybu, jeho druhá část se odehrává v chrámu a je o poznání statičtější. Co ale obě scény spojuje, je určitý neklid, údiv i rozpaky, které Ježíš vyvolává v lidech okolo sebe. Máme před sebou někoho, kdo zneklidňuje: Svým narozením, svým počínáním i svými slovy. Tu a tam se ztrácí, když si ho člověk přestane všímat. Je třeba ho hledat a mnohdy se i daleko vracet. Hovoří o Bohu jako o svém Otci a svou moudrostí udivuje. Zneklidňuje, uvádí v úžas i v rozpaky.

    Nakonec je nám ale inspirací jeho nepořádná máti: Uchovávala to vše ve svém srdci. Vrtalo jí to hlavou. Přemýšlela o těch událostech i o něm samotném. Pojďme se od ní učit.