Otištěno z časopisu Bratrstvo 10/2008

  

V tuto chvíli vidíme slavného panovníka obklopeného zástupem nohsledů a pochlebovačů, kteří mu neopomenou neustále připomínat, že on je tu ten nejdůležitější a bez jeho svolení nesmí nikdo nic a jeho příkazy jsou zákonem celé země. A dlužno také dodat, že panovníka vidíme silně přiopilého.



Souběžně s těmito oslavami pak probíhají obdobné slavnosti pro ženy, ty pak zaštiťuje svoji skvělou přítomností první dáma perské veleříše, královna Vašti. Panovník je ve velmi dobrém rozmaru, protože oslava se zjevně vydařila. A přiopilý král se rozhodl dodat celé slavnosti ráz ještě slavnostnější. Leč jak je psáno v knize Přísloví (23,29nn): Komu zbude „Ach“ a komu „Běda“? Komu sváry? Komu plané řeči? Komu zbytečné modřiny? Komu zkalený zrak? Těm, kdo se zdržují u vína, kdo chodí okoušet kořeněný nápoj. Nehleď na víno, jak se rdí, jak jiskří v poháru. Vklouzne hladce a nakonec uštkne jako had a štípne jako zmije. Do královského hrdla vklouzlo ten večer mnoho vína, jenže to opilecké hadí štípnutí - protože jde o krále - dopadá na hlavy druhých. Jakoby náhodou jsou v knize Přísloví postavena dvě hned vedle sebe (20,1-2) Víno je posměvač, opojný nápoj je křikloun; kdo se v něm kochá, ten moudrý není. S tím bychom souhlasili a těžko je nám souhlasit s opilým Achašveróšem, který se opilecky dožaduje příchodu manželky. Jenže hned následující verš říká: „Král budí hrůzu, jako když zařve mladý lev; kdo ho rozlítí, hřeší sám proti sobě.“ A neřeší se, jestli je král opilý, nebo ne. Královské slovo je nezvratitelné, jak se s tím v knize Ester ještě setkáme. A přinejmenším v tuto chvíli nikoho nezajímá, jestli toto slovo bylo proneseno v opilosti a nebo ne. Komu že zbude po opilosti „Ach“ a „Běda“? Opilci? Tentokrát ne, protože když se opije král, pak ono „ach“ a „běda“ snadno dopadne na hlavy nevinných. Proto čteme v knize přísloví i toto slovo (31,4n): „Nehodí se králům být pijany vína a vládcům toužit po opojném nápoji, aby nikdo z nich v opilosti nezapomněl na Boží nařízení a nepřevrátil při nikoho z utištěných.“



Achašveróš se o Boží nařízení nikdy nezajímal a v tuto chvíli už vůbec ne. Jeho zájem je namířen někam úplně jinam. Opilý král se mátožně zvedá ze svého lehátka a volá, nechť se dostaví královna Vašti s královskou korunou. Dle rabínských pramenů oděná jen do té královské koruny. Není se co divit, že se jí nechce. Oslavy v ženské části probíhají pod jejím vedením dozajista neméně vesele, jako v části vyhrazené pro muže. A ona se teď má jít ukazovat opilým hodovníkům, aby jí okukovali jak otrokyni na trhu! A navracející se otroci vyřizují králi, že je to sice pěkné, že po ní Achašveróš jakožto manžel touží, ale v této situaci se jeho žena Vašti zdráhá přijít…



Příběh se rozvíjí, ale tady stojí za to se zastavit. Možná to zní mravokárně, ale to slovo, že se nehodí být pijany vína a toužit po opojném nápoji, ono to není na škodu připomenout třeba i jiným lidem než jen králům a vládcům… :-)