Náboženské menšiny (soubor textů)

Otištěno z časopisu Bratrstvo 4/2011

 

HLEDÁM CESTY, JAK JÍT VZHŮRU

rozhovor s Lenkou Berrouche, matkou na mateřské dovolené muslimské víry

Jak ses stala muslimkou?

Asi vše odstartovala smrt mé babičky. Ptala jsem se, proč musela zemřít. Člověk se pak snaží hledat souvislosti.

A proč islám? Zajímala jsem se o to, jak lidé vnímají Boha v různých náboženstvích. Hodně jsem četla. Porovnávala jsem různá náboženství a přemýšlela, v čem se liší a proč. A nakonec jsem se začetla do islámu a zůstala u něj. Ze začátku jsem se mu vyhýbala. Islám byl pro mě terorismus. Korán jsem vzala do ruky jen proto, že jsem tam chtěla najít důkazy pro svá tvrzení, ale našla jsem tam pravý opak.



Co na to rodiče, sourozenci, kamarádi?

Spíše negativní reakce. Rodiče nechápali, děda se mnou dodnes nemluví. Jen moje sestra mě podpořila. Někteří kamarádi zůstali, někteří odešli, ale spousta nových přibyla.



Jak tě sestra podpořila?

Tím, že je to jen moje věc. A zastala se mě před rodinou.



Proč myslíš, že tomu tak je?

Těžko říct. Předsudky, strach z neznámého, strach, že jsem se změnila. Nevím.



Když tě potkám na autobusové zastávce, poznám, že jsi muslimka?

Poznáš mě podle šátku. I když,... zrovna včera šel naproti mně nějaký pán, začal se smát a říká mi: “Jé, vy vypadáte jako nějaká ta muslimka.“ Jindy mě zase zastavila jedna stará paní a říká mi, že je dobře, že mám šátek, že mi aspoň v té zimě nenafouká do uší... Asi ne všichni lidi poznají, že se hlásím k islámu.



Burka, nikáb, hidžáb… Co nosíš ty?

Nyní nosím „jen“ hidžáb (šátek, plus volné oblečení), dřív jsem nosila nikáb. Význam oblečení je cudnost, uchování své krásy jen pro manžela. Slovo hidžáb je široký pojem, není to jen šátek.



Jak lidé reagují na tvé oblékání?

Někdo mlčí, někdo komentuje potichu, někdo nahlas. Lidé si někdy myslí, že nerozumím česky, tak někdy reagují dost „okatě“. Někdy to zabolí. Nerozumím tomu, proč mě lidé, kteří mě neznají a neví, jak se chovám, hodnotí podle šátku na hlavě. Takové situace zamrzí.



Co tě na islámu nejvíc oslovilo, přitáhlo?

Celkově víra. To, jak se islám zajímá o všechny části života - o tělesno, duchovno. Bude to znít pro neznalé islámu divně, ale i to, jaký má vztah a respekt k ženám a k lidem vůbec. Uvedu příklad: manžel je z Alžírska. Tam se mi nikdy nestalo, abych v autobuse stála. I staří muži si stoupají, aby pustili mladou holku sednout. Tady se měsíc před porodem pohupuju na madle v trolejbuse a nikdo se nezvedne. Není to samozřejmě jen o místě na sezení. Vztah ke starým lidem je u muslimů taky někde úplně jinde než u většiny lidí v Čechách.



Co je pro tebe – jako věřící - důležité?

Snažím se žít tak, abych se za sebe nemusela jednou před Bohem, ale i před druhými lidmi stydět. Chybičky se vždycky najdou a vždy je co zlepšovat, takže právě to zlepšování je pro mě důležité. Někdy člověk na schodech upadne, ale pak se musí zvednout a jít dál, nechci ustrnout nebo padat víc a víc dolů. Takže hledám cesty, jak jít stále vzhůru.



Jaké rituály patří k tvému vyznání?

Nenazývala bych to rituály, jsou to prostě povinnosti, které k islámu patří. Je to modlitba, povinný půst o ramadánu plus nepovinný v jiných dnech, platit zakát, pouť do Mekky.



Co je to zakát?

Zjednodušeně řečeno náboženská daň, v širším kontextu solidarita, charita,...



Liší se křesťanská a muslimská modlitba?

Liší se určitě ve v pohybech a slovech, duchovní stránka by měla být stejná.



Dodržuješ půst, a jak takový půst vypadá?

Půst samozřejmě dodržuju, v islámu máme půst povinný o ramadánu a pak spoustu půstů nepovinných, kdy záleží na každém, zda se postit chce či ne. Půst začíná ráno před úsvitem. Od té doby se nesmí nic jíst a pít. Člověk by se měl zdržet špatného chování, mluvy, snažit se více číst např. Korán. Tabu je v té době také sex. Konec nastává při západu Slunce.



Máš v plánu pouť do Mekky, a co pro tebe pouť znamená?

To by měl mít v plánu každý muslim. Ale záleží na zdraví a financích. (Pokud z těchto důvodů nelze pouť provést, není to hřích.) Teď se na pouť ještě necítím. Je pro mě takové završení „kariéry“. Je to jeden z pilířů islámu, posílení víry a setkání mnoha kultur. Popíšu ji více po jejím absolvování.



Díky za rozhovor!

Rozhovor vedla Marie Medková

 

ZATÍM JSME MENŠINA

Rozhovor s představitelem branické křesťanské vietnamské komunity Ngo Anh Minhem vedl Jaroslav F. Pechar, farář tamtéž.



Odkud pocházíte?

Pocházím z Vietnamu. V roce 1985 jsem přijel do České republiky za studiem na Vysoké škole ekonomické.



Proč právě Česká republika?

V té době vietnamský stát posílal své studenty do různých tehdejších socialistických států. A já jsem byl vybrán do České republiky.



Jste věřící od narození?

Nejsem věřící od narození. Obrátil jsem se k víře v Ježíše Krista v roce 1999 na vietnamské křesťanské konferenci v Německu.



Pomohl Vám k víře přechod do evropské kultury?

Myslím, že evropská kultura má nepřímý vliv na mé obrácení. Jistě evropská kultura je ovlivněna křesťanstvím.



S jakými problémy jste setkali a setkáváte?

Mezi kulturami jsou určité bariéry. Tak pro mě i pro vietnamské občany je těžké proniknout do české společnosti. Některé problémy vznikají kvůli jazykové překážce.



Máte nějaké kontakty s českými křesťany?

Znám některé české křesťany a pastory. Jeden český evangelista občas bral od nás vietnamské Nové Zákony a VCD filmu Ježíše, a rozdával vietnamským občanům v různých městech.



Jak se liší „vietnamské křesťanství“ od toho českého?

Odlišnost mezi „vietnamským křesťanstvím“ a „českým křesťanstvím“ hned je vědět v těchto slovech: křesťanství je stejné, a liší se tedy slovo „vietnamské“ od slova „českého“. Pak vidím, že se liší hlavně v oblasti kulturní.



Co Vám chybí v Čechách?

V Čechách mi chybí rodiči a příbuzní. A co ještě? Snad to, co zahrnuje slovo „domov“.



Schází se ve vaší komunitě mládež?

Občas mají svoje setkání v sobotu večer. Schází se nepravidelně, tak jednou až dvakrát za měsíc.



Plánuje někdo z vašeho středu teologické vzdělání?

Já a můj bratr máme 3 roky na ETS (Evangelikální teologický seminář).

Občas nás navštěvuje pastor z Německa, jinak myslím, že nikdo eologické studium neplánuje.



Jak je vůbec časté být křesťan mezi Vietnamci?

Zatím jsme menšina. Část Vietnamců se hlásí k buddhismu, ale většina je bez vyznání.Často zachovávají zvyky - hodně mají doma rodinný oltář s obrazy zemřelých předků. Ale není to náboženství, víra. To jsou rodinné tradice.



Setkáváte se také někdy v týdnu?

Když lidé bydlí blízko sebe, scházejí se jednou týdně k biblickém vzdělávání. Společně se modlí, chválí, zpívají, čtou Bibli.



V jakém jazyce zpíváte?

Chvály jsou ve vietnamštině. Jsou to nejčastěji překlady z angličtiny.



Provádíte misii?

Občas zvěstujeme evangelium a skutečně mnozí evangelium přijímají s přátelským ohlasem. Rozdáváme Nové Zákony a video s filmem Ježíš.

Rozhovor vedl Jaroslav Pechar

 

CO VÍTE O JNÝCH KULTURÁCH

     

1. V Thajsku je považováno za velmi nevychované dotknout se u druhého člověka:

a) auta

b) oděvu

c) ruky

d) hlavy



2. Ve Španělsku byste večeřeli nejpravděpodobněji v čase:

a) 17.30 hod.

b) 18.30 hod.

c) 20.00 hod.

d) 22.30 hod.



3. V Saudské Arábii byste neměli svému hostiteli ukázat:

a) že se potíte

b) vaše tetování „Navždy Harley Davidson“

c) podrážky své obuvi

d) své zuby



4. Jste představen paní Chin Hua Mei z Číny. Budete ji oslovovat paní:

a) Hua

b) Chin

c) Mei

d) paní z Číny



5. Řek považuje za urážlivé, když:

a) na něho zamáváte

b) pokusíte se zaplatit společnou večeři

c) pošeptáte mu něco do ucha

d) mluvíte o počasí



6. V Bulharsku znamená kývání hlavou směrem dopředu-dozadu:

a) že jste úplně šílený

b) ne

c) děkuji

d) ano



7. Pokud v Indonésii rozhněváte nebo zmatete osobu, se kterou se bavíte, tato osoba může reagovat tak, že:

a) s křikem uteče

b) třikrát vás poklepe po pravém rameni

c) hází písek na vaše boty

d) se usmívá



8. Pokud jedete do Toga, budete jíst tamní jídlo stejně jako místní obyvatelé:

a) vestoje

b) hůlkami

c) příborem

d) rukama



9. Aby byly vaše reklamní materiály v Brazílii úspěšné, měly by být přeložené do:

a) angličtiny

b) španělštiny

c) francouzštiny

d) portugalštiny



10. Jak často, podle výzkumu, říkají američtí rodiče svým dětem do 18 let, že je mají rádi:

a) výjimečně při rodinných oslavách

b) 82% to řekne maximálně jednou týdně

c) 86% to řekne alespoň jednou denně

d) 84% to řekne jednou za měsíc

 

Ester Hubená

správné odpovědi

1d, 2d, 3c, 4b, 5a, 6b, 7d, 8d, 9d, 10c