Je proč se stydět, není proč se bát

Otištěno z časopisu Bratrstvo 10/2001

Zdeněk Šorm

 

A slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. Z jeho milosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí. Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista.

 

    Blíží se Vánoce. Máme, jako většina lidí kolem nás, tendenci slavit je jako chvilkový sváteční útěk ze všedního dne. Naštěstí nás k němu Bible vrací a právě vánočním poselstvím uzem-ňuje naši víru. Radost, kterou zvěstuje, není v úniku z bolavého světa do duchovní říše ideálů. Slavíme vtělení toho nejsvětějšího - pravdy, milosti, spravedlnosti a čistoty - do lidského života, do světa všedních starostí s předpisy mocných, s penězi, lidskou lhostejností a vinou. V nich nám září světlo Kristova narození, abychom i v bezmoci a vydanosti mohli zahlédnout slávu solidarity, věrnosti a lásky. Možná nám při tom jako pastýřům zatrne, protože jsme takovému pohledu odvykli, přidali se k omílání písničky o bohapustém světě a podle toho se v něm také často zařídili. Spolu s pastýři ale můžeme slyšet, že i když je zač se stydět, není proč se bát.

    Bůh nemiluje za odměnu, ale proto, že se tak rozhodl, a kvůli tomu, aby nám byl blízko, se vzdává nadřazenosti. Díky této Boží solidaritě můžeme i my ve svém životě vidět dost místa, abychom byli solidární, a to nejen v našich nejběžnějších vztazích, ale například solidární s těmi, pro které není dost místa v jejich zemi - s uprchlíky, solidární s těmi, pro které není dost místa v naší společnosti - s homosexuály nebo Romy; solidární s těmi, pro které není dost místa v jejich církvi.