Je nebezpečné milovat

Otištěno z časopisu Bratrstvo 2/2010

  

Píseň písní 5.1.-16.

Milý přišel do své zahrady, aby se těšil jejími plody, jedl a pil z jejího bohatství. Zahrada poskytuje jistotu a bezpečí jako země zaslíbená; oplývá medem a mlékem jako ráj (Iz 55,1). V takovém prostředí roste a sílí intimní vztah dvou lidí tak mocně, že se potřebuje sdílet v širším společenství přátel. Radost z prožívané lásky se odráží ve společenství kamarádů. I v lásce platí, že sdílená radost je dvojnásobná.

Milá spí. Ale i ve spánku čeká na svého milého. Je stále připravená tvořit společenství…

A on přichází. Volá svoji milou krásnými slovy: sestro má, přítelkyně má, holubice má, má bezúhonná. Stále se opakujícím slůvkem „má“ dává jasně znát, že je ke své milé připoután pevným poutem lásky. A ona je mu blízká jako rodná sestra; milá jako přítelkyně; čistá

a bezúhonná jako holubice. Láska na rozdíl od zamilovaného či erotického poblouznění je pevný vztah dvou lidí, který vytváří pevné společenství a je naplněním Božího záměru s člověkem jak

o něm čteme ve zprávě o stvoření. (Gn 2, 18-25)

Přestože milý přináší do vztahu požehnání, které je jako rosa skrápějící vyprahlou zemi (Gn 27, 28.39, Ž 133,3), čekající dívka se cítí zaskočena a váhá: „Svlékla jsem šaty, mám je zas oblékat? Umyla jsem si nohy, mám si je zašpinit?" Už je čas určený pro odpočinek. Je správné porušit řád? Je správné vstát, obléknout se, vzdát se své čistoty a vydat se do tmy, špíny, nejistoty a ohrožení? Má takhle pro lásku k milému riskovat?

Toužebně očekávaný milý je za dveřmi. Ovšem setkání zabrání zastrčená závora. Váhání a vnitřní zápas dívky způsobí, že nedojde k setkání. Jen vůně milého ulpí na petlici, aby byla připomínkou jeho blízkosti a zároveň neodolatelnou výzvou k jeho následování. Láska je připravena k zápasu! Dívka nedbá žádného rizika, vyráží do ulic nočního města a je připravena nalézt svého milého za cenu jakékoli oběti. Láska je odvážná, nehledí na sebe, na svou čest, riskuje a nedokáže zůstat pasivní. Jde ven… a překvapivě přichází neúspěch. Strážci městských hradeb se domnívají, že chytili prostitutku. Pro výstrahu, za trest nebo jen z pouhého potěšení ji zbili a zabavili ji závoj. (Ten prostitutka nesmí nosit.) Kdo se vydá cestou lásky, musí být připraven na nepředvídatelná rizika a veliké oběti. Láska je jako nemoc (v.8. „jsem nemocná láskou“). Je tajuplná, spalující a může přivést člověka až do blízkosti samotné smrti. Je nebezpečné milovat!

Jaký je tvůj milý, že ti to všechno stojí za to? Ptají se družky. Proč tolik riskuješ? Milá odpovídá písní, ve které opěvuje jeho tělesnou krásu. (V Písni písní jedině zde, v starověkém orientu velmi zřídka.)

Bílá a červená barva ukazuje, že milý je čerstvý, svěží, plný životní síly a energie. Je podobný králi nebo vojevůdci. Jeho hlava je jako umělecké dílo vyladěné do posledního detailu v černé a bílé barvě. Celé tělo je bez jediné chybičky, krásné na pohled jakoby šlo o sochu z nejdražších materiálů. Ale i nitro („břicho“ – doslova „vnitřnosti“) je krásné, plné citu. Celek je cedrový strom (Ez 31,3). Milý je překrásný a po všech stránkách přitažlivý svým zevnějškem i svým nitrem. Krásný je láskou sdílenou a opětovanou. Láskou, která jako Boží dar tvoří partnerské společenství a proměňuje i další vztahy.