Otištěno z časopisu Bratrvstvo 8/1999

Když legionáři rozdělili Ježíšův svrchní šat na čtyři díly, navrhl Valerius, aby o spodní šat, který byl utkaný vcelku a bylo by škoda ho dělit, metali kostky. Neví se, zda kostky neměl navrtané, ale ví se, že vyhrál.

Odnesl šat domů a dal jej ženě vyprat, protože byl od mučení zkrvavený. Když oschl, zjistil, že je mu trochu těsný, protože legionáři obvykle mívají vyšší míru než proroci. Snad právě proto, že ho dřel, musel na předchozího majitele často myslet. "Ta zvláštní tma a to divadlo kolem," říkal si, když vzpomínal na ukřižování. Vybavovaly se mu oči, které na něj hleděly z rozmláceného, zduřelého obličeje.

Nakonec si nechal od kolegů v civilu zjistit adresu Ježíšova učedníka Nikodéma, který ho pohřbíval. Vypravil se za ním v noci, aby on, Říman, Žida z velerady nekompromitoval, a dal si o Ježíšovi vyprávět.

Nikodém se zamyslel: "On byl vlastně stejný, jako to tvoje spodní roucho. Z jednoho kusu, nerozdělený. Byl jednotný v sobě i navenek. Co si myslel, to říkal. Žil, jak učil. Nebyl rozpor mezi jeho touhou a činy, ambicemi a prací. Nebyl žádný rozervanec. Byl celý, úplný, bylo v něm pravé lidství správná dávka soucitu i hněvu, emocí i sebeovládání. A ty jsi ho ukřižoval."

Valeria to popudilo: "Takový klaďas! Kdybych chtěl, mohl jsem ty spodky rozškubat a musel by sis vymyslet jiné bájné přirovnání!”

Nikodém se usmál: "Nevědomky jsi naplnil staré Davidovo proroctví - ´Dělí se o mé roucho, losují o můj oděv.´Ale to jsi nemohl vědět."

"Hýbe mi žlučí, když můj život skládáš do cizí mozaiky! Já jsem já a on je on! Co je mi po dokonalých!" V tu chvíli by nejraději Ježíšovo prádlo svlékl, ale před puritánským Židem se styděl.

"Ano," řekl Nikodém, "jeho dokonalost nás musí dráždit. Protože mi všichni jsme roztrhaní, pere se v nás dobro a zlo, touha žít něco krásného a zároveň po tom šlapat. Chceme ho zabít a zároveň s ním vstávat z mrtvých."

Valerius utíkal nocí a vůbec nevěděl, co chce. Doma hodil Ježíšův spodní šat na oheň. "Do čeho jsem se to zapletl?" I když už ho prádlo netísnilo, tísnily ho myšlenky: něco se kolem něho odehrávalo; přestože šaty shořely, měl plamen v hrudi. "Kdo vlastně byl ten Ježíš?" Najednou byl on, Valerius, roztrhaný na kousíčky, najednou se on, ač nechtěl, změnil v rozházenou mozaiku.

Ježíšovo spodní roucho se nám nedochovalo. Snad mají nějaké v Kolíně nad Rýnem či v Toulouse, ovšem nevěřte tomu. O Valeriovi také nic dalšího nevíme. Ale prý ho někdo zase sešil a dal dohromady. Možná ho z legií propustili a on se stal proti své vůli gladiátorem v římském cirku za císaře Nera. To už byl také on sešitým učedníkem nesešívaného Mistra.

Autor je farářem v Hronově.