Jak jsi krásná

Otištěno z časopisu Bratrstvo 1/2010

  

„Jak jsi krásná, přítelkyně moje“, tak opěvuje milý tělesnou krásu své dívky. To není nic nemravného. Člověk byl stvořen mužem a ženou (Gn 1n). Sex a sexuální přitažlivost je také darem Božím. Je dobré se z něho těšit, správně ho užívat a Pána Boha za něj oslavovat.

Holubice (oči) jsou obětní zvířata (Lv 1,14) obětovaná také při uzavírání smlouvy s Hospodinem (Gn 15, 9) a později symbolizují manželskou lásku a věrnost. Stáda černých koz (vlasy) pasoucí se na bohatých pastvinách jsou znamením dostatku a Božího požehnání. Spolu s ovcemi (zuby), které jsou znakem krásy a Boží přízně, jsou obětními zvířaty (Lv 1,10). Karmínová stužka (rty) je znamením ochrany (Joz 2,18) a připomíná přikrývky a houně stanu setkávání (Nu 4). Mluvidla (ústa) jsou krásná nejenom svým tvarem, ale hlavně pro slova, která skrze ně přicházejí. Granátové jablko (skráně) má uvnitř proměnlivou baru jako spánky pod závojem. Jejich motiv se objevuje při výzdobě chrámu (1.Kr 7.18.20; Jr. 52,22n) a na kněžském plášti (Ex 28,33n). Věž (hrdlo) je útočištěm v době obléhání. Náhrdelník, amulet, vypadá jako řada štítů a proto má význam ochranný a obranný. Krásní a jemní koloušci jistě popisují tělesnou krásu (prsou), ale zároveň jsou obrazem zamilovaného páru, kdy jeden patří neodmyslitelně k druhému. Zpěv o krásách dívky tady končí. Oba odcházejí k „hoře mirrové a pahrbku kadidlovému“. Vůně kadidla přirovnává jejich cestu k pouti do chrámu. Tělesná krása milé, její erotická přitažlivost i bohatství duše je Boží dar milému stejně jako je zaslíbená země, její krása, bohatství a bezpečí Božím darem Izraeli. Krása člověka i jeho erotická přitažlivost nevede k sobeckému vzhlížení k sobě samému, ale je svěřenou hřivnou partnerům do jejich vztahu. Proto oslava dívčiny krásy je zároveň oslavou samého Boha.

Milý vede dívku na horskou túru, na té jsou mohutné cedry, dobré pastviny, prameny, spousta vody i sníh. Mohli tam potkat lvy, leopardy a další divokou zvěř. Cesta je náročná a nebezpečná. Ale dívka, která je tady poprvé nazvána nevěstou, je pevně spjata se svým průvodcem a ochráncem. Nemusí se bát. To je krásný obraz pevného pouta mezi dvěma lidmi a zároveň vyjádření vztahu mezi člověkem a Bohem: poutník a jeho průvodce, ochránce a vysvoboditel.

Milý je vázán k dívce pevným poutem lásky. Je to silný vztah, ve kterém nejde o žádnou magii, ale o pouto lásky, která zahání samotu, obveseluje víc než víno a je přitažlivější než vonné látky. Opět: láska je Boží dar podobně jako zaslíbená země, která sytí medem a mlékem (Ex 3,8), voní jako chrám.

A jsme v zahradě vůní. Vedle granátových jablek (Nu 13,23) tu jsou nard, šafrán, puškvorec a kadidlový strom. To byly součásti vonné směsi zapalované na oltáři před vchodem do velesvatyně, skořice byla součástí voňavek (Př 7,17), myrha se používala do oleje k svatému pomazání (Ex 30,23) a spolu s aloe a Balsamedronem také k balzamování. Zkrátka vůně „jako v ráji“. Taková je láska. Lze k ni přivonět, ale nelze ji uchopit. Lze se do ní ponořit, ale nelze ji ovládat. Může se rozplynout a zmizet. Zcela jistě je poctivá, upřímná a opravdová láska darem. I za ni máme Pánu Bohu děkovat a modře s ní nakládat. K takovému prožitku lásky zve milá svého milého.