církevní struktura (soubor textů)

Otištěno z časopisu Bratrstvo 10/2009

Církevně zřízení

  

Rozhovor s farářem Janem Plecháčkem, členem seniorátního výboru chrudimského seniorátu.



Jaké je zřízení naší církve?



Presbyterně synodní. Presbyterní znamená, že sbory na všech úrovních (farní sbory, senioráty, celá církev) jsou spravovány správním orgánem (staršovstvo, seniorátní výbor, synodní rada), který je volen shromážděním sboru (sborové shromáždění, konvent, synod). Synodní znamená, sbory jsou spojené do seniorátů a ty pak do celé církve. Rozhodnutí sboru na vyšší úrovni je pak vždycky závazné pro sbory na úrovni nižší.



K čemu je dobré mít zřízení?



Nějaká pravidla, řády, potřebujeme všude, abychom se o věcech nemuseli domlouvat vždycky úplně od začátku. Taková pravidla pro život v naší církvi jsou popsána v Církevním zřízení a řádech.



Jaká jiná zřízení existují?



Existují dva základní typy. V biskupském zřízení rozhoduje jmenovaný představený konkrétního církevního celku – biskup. Případně má k ruce poradní orgány. Druhý typ je presbyterní, ten už jsem vlastně popsal.



Alternativou k synodnímu uspořádání církve je kongregační zřízení, kde je církev vlastně jen sdružením úplně samostatných sborů.



Jak jsme přišli k našemu zřízení?



Je to dědictví reformace, která rozpoznala, že všichni věřící jsou si před Bohem rovni. Princip všeobecného kněžství se pak promítl do uspořádání církve. Za život sboru a církve nesou odpovědnost všichni věřící. Ke spravování a vedení sboru si volí presbytery. V tom navazuje presbyterní zřízení na biblické zmínky o presbyterech, kteří spravují církev.



Jaké jsou výhody presbyterně synodního zřízení?



Rozhodování neleží na jednom člověku. Presbyterní zřízení dává možnost vyrovnávat rozhodování z různých stran. Navíc by tu měla být zřetelnější odpovědnost všech členů církve za její život. Synodní uspořádání církve vyjadřuje vzájemnou sounáležitost, oporu a spoluodpovědnost mezi místními sbory, které tvoří opravdu jeden celek.



A nevýhody?



Rozhodně menší rychlost rozhodování, které může trvat i celý rok, pokud o věci musí rozhodovat konvent či synod.



A další – jednotlivé sbory můžou někdy vnímat dění tak, že došlo k rozhodnutí, které jim není vlastní. Ale to je asi nevýhoda demokratického způsobu rozhodování obecně.



Co je to církevní zřízení a řády?



Jako je ve státu ústava a zákony, v církvi máme Církevní zřízení a řády. Zřízení dává hlavní rámec a pravidla pro uspořádání církve a její spravování. Řády obdobně jako zákony rozpracovávají jednotlivá ustanovení, věnují se konkrétním oblastem života církve. Třeba Řád výchovy a vzdělávání v církvi se týká kromě jiného mládeže (např.volba SOMu). Církevní zřízení a všechny řády najdete na Evangnetu (http://www.evangnet.cz/cce/czr).



Mění se zřízení a řády?



Mění. Návrhy na změnu nebo doplnění mohou podat konventy (a jejich prostřednictvím i staršovstva), synodní rada nebo za určitých podmínek poslanci synodu. Právo měnit je má synod. Řády může měnit snáze - přímo hlasováním na svém zasedání. U církevního zřízení je cesta delší. Po prvním schválení změny na synodu se k ní musejí vyjádřit postupně staršovstva sborů a konventy. Pak teprve může synod rozhodnout s konečnou platností. Takový systém brání zbrklému rozhodnutí. Kdyby takový systém schvalování platil u změny ústavy, nemohlo dojít k průšvihu s letošními volbami.



Dá se sledovat, jakým směrem se řády mění?



Přibývají a rostou. Asi to souvisí s nastavením a směřováním celé společnosti. Přestává platit předpoklad, že lidi budou mít ochotu se dohodnout a budou brát vážně smysl pravidel. Nepsaná pravidla chování a jednání přestávají mít svou váhu, proto přibývá psaných.



Není ale nutné ani možné kvůli jednotlivým obtížím hned měnit řády. V tom musíme být opatrní a střízliví.

rozhovor vedla Marie Medková

Synod mě baví

  

Miki Erdinger (30) je nejen generálním sekretářem YMCA, úspěšným moderátorem marešovského stylu, členem staršovstva v Praze Vršovicích a 1. laickým náhradníkem pražského seniorátního výboru, ale také jedním ze 3 zástupců mládeže na synodu.

Co to znamená? Co vlastně můžeš jako zástupce mládeže na synodu ovlivnit či přímo zařídit?

Synod má kromě řádných poslanců, také poradce z řad Diakonie, studentů ETF a i z řad mládeže. Tito se účastní každého zasedání synodu s hlasem poradním. To znamená, že můžeme do všeho mluvit, ale hlasování se neúčastníme. Záleží, jak moc lidí oslovíme se svým názorem, jak moc si prolobbujeme něco dopředu. Ač se to nezdá, tak možností něco ovlivnit je dost.

Co se mládeži už podařilo prolobbovat a ovlivnit?

Za své volební období jsem byl na třech synodech a nemohu říct, že by se o něčem dalo jednoznačně prohlásit, že mládež něco prolobbovala. Obecně ale velmi podporujeme každý návrh na zřízení místa faráře pro mládež. K naší radosti nikdy nebyl velký problém se schválením takového návrhu. Podpořili jsme názor studentů ETF (taky vlastně mládežníků), když se mluvilo o liberalizaci personálního fondu. Také jsme podpořili návrh z pléna, aby hranice volebního práva členů sboru při volbě faráře byla sníženo na 16 let, ale tento návrh neprošel.

Jak synod vnímá zástupce mládeže, jak k nim přistupuje a co od nich očekává?

To by asi dokázal, na základě svých zkušeností, asi lépe odpovědět bývalý dlouholetý zástupce mládeže na synodu - Martin Balcar. Má spoustu historek, jak byla mládež využívána k tomu, aby navrhla něco, čeho se ostatní báli, neboť mládeži to lidé odpustí. :-) Já se zatím s něčím podobným nesetkal, ale musím říct, že synod bere poradce za mládež vážně. Nepřistupuje k nám jako k nějakým mladým nerozumným (už taky nejsme tak mladí) ale všechny názory bere. Mnohdy na ně jiní reagují a například při práci v komisích, kde jsme spíš ze zájmu, se na náš názor mnohdy ptají.

Jak to vlastně funguje. To za vámi přijde nějaký synodál, že by chtěl něco navrhnout, ale nechce s tím být spojován? Nebo COM či Oddělení mládeže vás úkoluje?

Nesetkal jsem se s tím, tak přesně nevím. Ale asi jak to popisuješ. Takto to spíš funguje, když chceme prosadit něco my. Obcházíme poslance synodu a vnukáváme jim naše myšlenky a názory. Jinak nás by měla úkolovat mládež. Tedy COM, nebo OM. Většinou jsem konzultoval s Filipem Kellerem, jako farářem pro mládež, co je třeba, proč je který návrh předložen a kde máme tlačit a kde naopak ne.

Může se na tebe mládežník, sborová nebo seniorátní mládež prostě obrátit s tím, že se jim to a to v řádech nelíbí a že by bylo fajn, kdyby se to změnilo?

Samozřejmě, že se může kdokoliv na nás jako na zástupce mládeže obrátit s tím, že je třeba něco dělat, změnit, protlačit. Ale záleží v čem. V případě, že už je něco na programu, tak nám mohou zasílat své názory, které jsou pak podporou naší argumentaci. V případě, že se někomu nelíbí nějaký církevní řád, nebo něco jiného v církvi, tak nás kontaktovat sice může, ale asi ho odkážeme (a pomůžeme mu třeba s formulováním) na jeho konvent či sbor, neboť návrhy ze sborů či konventu jsou většinou lépe připraveny a je k nim zajištěna širší podpora, než pro návrh rozpravy.

A co bys osobně ty rád v církvi změnil, kdyby záleželo jen na tobě?

Jéje, to by bylo věcí 

Tak něco vypíchni?

Jsou dvě věci, které mi leží na srdci a na kterých už pomalu pracuju. První se týká i COMu. Přijde mi nespravedlivé, že funkce v poradních odborech je pro faráře placená (mají příspěvek k platu) a pro laiky je to funkce čestná - tedy bez jakékoliv odměny. To mi nepřijde správné. Ne že bych farářům záviděl, ale je to diskriminační a omezuje to mnoho schopných laiku, kteří se nemohou uvolňovat z práce, a dojíždět mnohdy přes půl republiky na jednání. Myslím, že by za to měli být všichni stejně (byť symbolicky) odměňováni. Je pravda, že ne každý poradní odbor je tak aktivní jako COM, ale to už by se dalo nějak vyřešit. A druhou věcí je nutnost kumulace funkcí v církvi. Pokud někdo chce pracovat v seniorátním výboru, nebo v synodní radě, musí být zároveň členem staršovstva nějakého sboru. Takto se někteří přetěžují, a přitom je mnoho schopných, kteří by se rádi podíleli na chodu církve, ale nemohou neb se nedostali do staršovstva díky velkému počtu členů sboru, anebo nemohou být ve staršovstvu z důvodu rodinné příslušnosti k jinému členu staršovstva.

Baví tě zasedání synodu?

Zní to masochisticky, ale ano. Nemám záporný vztah ke schůzím. Ano, synod je někdy nekonstruktivní (i když mi současné vedení přijde velmi dobré). Některé názory, které na plénu zazní, mě až děsí, nebo ilustrují omezenou znalost mluvčího. Některé diskuze jsou ubíjející, ale s tím člověk musí počítat. Dle mé zkušenosti, čím déle je člověk v nějakém orgánu, tím více proniká do toho, o co tam jde, vidí souvislosti, a tím je zasedání zajímavější. Tedy ano, synod může být nudný pro ty, kteří tam jsou poprvé, méně se zapojují do diskuze, protože si teprve oťukávají terén, ale později člověk zjistí, že to nuda není. A někdy je to tak zábavné až směšné, že to nuda ani být nemůže.

rozhovor vedl Tomáš Groll