Otištěno z časopisu Bratrstvo 8/2003

Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské.

 

To jsem ještě žil u tety Leopoldy, mimochodem skvělé ženy, jež se o mě jaksepatří starala. Snažila se do mě vpravit spoustu užitečných zásad a vědomostí a začala vždycky od Bible, tam že najdu pramen moudrosti a síly. Strýc, ten si mě snad občas pletl s fackovacím panákem nebo co. Důvod? Vždycky si nějaký našel (to zas tak složité nebývalo). Teta mu v tom nebránila, volávala citát z Přísloví: „Nepřipravuj chlapce o trest, nezemře, když mu nabiješ holí!“. Ale když se jí zdálo, že jsem v právu spíš já (nebo jiná strýcova oběť), pokřikovala na nás útěchu: „Blaze pronásledovaným pro spravedlnost, jejich jest království nebeské!“ Strýc to po ní opakovával a provázel údery funěním bla-ze-ti-ne-řá-de-pu-deš-do-ne-be („Metlou ho mrskávej a duši jeho z pekla vytrhneš,“ volala teta.) Odkud mě vytrhli, nevím, ale bolelo to hodně. A že to bylo z Bible, vytrhlo mě to hlavně z kostela, abych pravdu řek, protože jejich víra mi přišla předpotopní.

     Když jsem se seznámil s Renatou, vyprávěl jsem jí o tom a Renata strýčka s tetou dost neměla ráda. Její otec okamžitě sedl a napsal trestní oznámení na neznámého pachatele (to nás ani nepřekvapilo, on podává trestní oznámení pořád, každý den třeba prosedí u televize a večer napíše trestní oznámení na pachatele dnešního vysílání). Teď žaloval pachatele, který napsal do Bible tu surovost, že pronásledovaným je blaze, a strašně ho dopálilo, že se to nedostalo k soudu. Tak aspoň hlídal, abychom se netahali s církví, jak říkal, a byl hotov nás kvůli tomu pronásledovat, z čehož nám bylo blaze. Bla-ze-ti-ne-řá-de-pu-deš-do-ne-be, vzpomněl jsem si na dávné funění, to už znám. Hůl má kdekdo a blaze z toho vždycky není, přijde na to kvůli čemu tě mlátí, řekla Renata a asi to tak je.