Izraelský lid byl vyveden z egyptského otroctví. Byl vyveden na poušť. Na poušti pobýval čtyřicet let. Poušť je místo, kde si Pán Bůh ty, které miluje, tříbí a přezkušuje. Pán Bůh učil svůj lid, aby spoléhal na jeho ochranu a milosrdenství. Je nemožné na poušti žít bez Boží ochrany a společenství lidí.
Život na poušti nebyl lehký, písek se dostal všude, pod šaty, do jídla, do očí i uší. Jako by celého člověka prostoupil. Vedro vysoušelo všechno kolem i lidská srdce, takže Izraelci často pochybovali o tom, zdali Hospodin neopustil svůj lid.
Když jednou reptání lidu bylo tak veliké, že pro samé stížnosti zavrhovali Pána Boha, seslal Hospodin na poušť hady pálivce a ti kousali Izraelce. Kousnutí hada pálilo jako oheň, ale to nebylo to nejhorší. Od kousnutí hada se umíralo. Tu se lid rozpomenul na svého Boha a úpěnlivě volal a modlil se: „Víme, zhřešili jsme, Bože, proti tobě, zachraň nás, jinak zahyneme.”
Pán Bůh svůj lid nezanechal, tak jako otec neopouští své děti, když jsou v nesnázích a volají o pomoc. Hospodin řekl Mojžíšovi: „Udělej hada z bronzu, hada bronzového a vyvyš jej na žerď. Každý, kdo na hada pohlédne a připomene si svoje provinění, nezahyne, ale bude žít dál.”
Tak Mojžíš udělal hada bronzového. Vystavěl jej na žerď. Hadi dál štípali Izraelce, ale každý, kdo pohlédl na bronzového hada a připomněl si svoje provinění, nezahynul.
J 3,14
Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný.
Byli jsme Pánem Bohem vyvedeni na poušť, kde se učíme spoléhat na jeho ochranu.
Nejsme ale schopni žít životem, který by se plně spolehl na Boží ochranu a lásku.
Reptáme a stěžujeme si.
Hospodin jako pravý otec nás trestá, ne však proto, abychom pod trestem zahynuli.
Tomu, kdo je schopen vyznat, že Pánu Bohu nakonec patří celý jeho život, dává naději.
Bronzový had je vyvýšen, každý, kdo neodmítá způsob nápravy, je přijat.
Uštknutí hadem (hříchem) tedy nemusí vést k smrti.
Otec dává svého Syna, aby každý, kdo věří, došel do zaslíbené země - Božího království.